Do výroční sté epizody Chef Areny si Karel Šimůnek nemohl nepozvat nějakého speciálního hosta ze světa gastronomie. Jan Pýcha tuto definici splňuje do puntíku, neboť ho bez přehánění můžeme nazvat jedním z nestorů oboru v Česku, kterému pod rukama prošlo mnoho slavných a úspěšných kuchařů, a který se sám vždy snažil o to, aby česká gastronomie měla náležitou úroveň, ač to mnohdy nebylo snadné. „Za minulého režimu tu byl generační výpadek kuchařů. Ti staří poctiví mistři řemesla šli do důchodu, střední generace to brala stylem nějak to uvařit, vydat, ožrat se a jít domů, a mladí se neměli od koho učit základy, natož aby vyjeli do zahraničí. To se pochopitelně odrazilo i na gastronomii v devadesátých letech,“ vzpomíná Pýcha.
Po sametové revoluci podle Pýchy české gastronomii nejvíce prospělo nejen to, že mladí kuchaři konečně měli možnost nabrat zkušenosti v zahraničí, ale i to, že se začaly otevírat soukromé gastronomické školy, které se snažily o vyšší úroveň vzdělávání, než byla v Česku po mnoho let standardem. „Nebyly to školy, kam se šlo proto, že vám to nešlo ve škole. Naopak se tam bez vyznamenání na základce skoro nešlo dostat. Takže tam chodili inteligentní kluci a to je pro obor potřeba, protože šéfkuchař nemůže být žádný hlupák. Naopak je potřeba přirozená inteligence a musí se umět i dobře počítat,“ říká Pýcha s tím, že ač je na tom dnes, 33 let od revoluce, česká gastronomie nesrovnatelně lépe než v 90. letech, bohužel dle jeho názoru není už příliš vůle ji posouvat dál. „Máme tu teď určitě tak padesát restaurací, které by si zasloužily michelinskou hvězdu, nejen v Praze, ale i mimo ni. Jen se ale u nás ty Micheliny pořád moc nenosí a ani neděláme nic moc pro to, aby se to změnilo,“ uzavírá Pýcha.
Jak Jan Pýcha vnímá více než třicetiletý vývoj kvalitní gastronomie v Česku a kde vidí její budoucnost? U jakých hospod a restaurací ho nemrzí, když zkrachují a proč? Poslechněte si celou epizodu.
