Anna Julie Slováčková těsně před publikováním tohoto rozhovoru oslavila své 28. narozeniny. Jako hudební dárek si nadělila svou druhou desku Osudová, kterou pokřtí v Lucerna Music Baru 4. října. Jak se teď aktuálně cítí? Jak důležitá je pro ni v kariéře autenticita? A co je pro ni v umělecké branži absolutní no go zóna v komunikaci s fanoušky nebo producenty? I o tom jsme si povídali se známou zpěvačkou a herečkou v nové epizodě podcastu Jeviště.
Když se nahrává rozhovor, je ve studiu pocitově asi sto stupňů. I tak je mladá zpěvačka neuvěřitelně usměvavá a milá. Má pro to důvod. Den po natáčení má narozeniny, čeká ji natáčení nového klipu k písni Pokoj a v říjnu křest nové desky Osudová.
Jak samá odpovídá na otázku, kdo vlastně je a kým se nejvíc cítí, tak především – šťastnou zpěvačkou. Když pak probíráme podrobněji, co dostala od rodičů do vínku za geny a co z toho umělecké prostředí zvýraznilo, nebo potlačilo – zmiňuje především dva rysy – workoholismus, který byl ještě více zvýrazněn a introvertnost, kterou umělecká branže potlačila.
Zároveň ale Anička ví, že samota jí dělá dobře, a právě o samotě tvoří své veškeré autorské texty. „Mimo rozhovory nebo práci jsem spíš tichý poustevník, pozorovatel. A nejlíp mi jde psát písničky, když jsem sama. Miluju, když můžu tvořit i s dalšími lidmi, ale jsem před nimi zavřená tak dlouho, dokud se neznáme do morku kostí. Popustit uzdu kreativity před lidmi je pro mě hodně náročné. Nejsem ten typ, který by někde jamoval a hudebně se předváděl. Dělám to všechno doma sama a až když jsem si tím produktem jistá, teprve jdu za kapelou. Písničku jim ukážu, ale třeba i dvacet pět minut jim u toho popisuju, kde se to všechno změní a že to ještě není hotové,“ popisuje se smíchem Anička. „Pak jim to zahraju, řeknu třicetkrát, že to bylo strašný a oni jsou naštěstí miláčci a řeknou: ‚Bylo to v pohodě, pojďme to nějakým způsobem dát dohromady‘.“
