KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Vypálené školy, stovky zraněných a přes pět tisíc zatčených. Francií zmítá nová vlna násilí, kterou v ulicích podněcuje krajně levicový lídr Jean-Luc Mélenchon. Zatímco menšinová vláda připravuje drastické rozpočtové škrty, aby uspokojila finanční trhyyděšené rostoucími úroky z rekordního dluhu, v kuloárech se rodí překvapivý plán: dokáže Francii před pravicovým i levicovým radikalismem zachránit současná šéfka ECB Christine Lagardeová?
Na 500 francouzských středních škol v pondělí po několika týdnech politického násilí zůstane zavřených. Ministr školství Edouard Geffray oznámil, že 24 jich bylo po celé zemi zničeno a vypáleno. Sedmdesát osm učitelů bylo po útocích radikálů z řad studentů vážně zraněno. Přes 5 000 lidí, z nichž bylo 85 procent nezletilých, bylo zatčeno. Zranění jsou i policisté ze zásahových jednotek.
Obrázky z francouzských středních škol plné násilí jsou opravdu ošklivé. K rozpoutání nepokojů, které začaly na školách v okolí Paříze 17. září a postupně se rozšířily po celé zemi, velmi výrazně přispěla extrémní levice Jean-Luca Mélenchona Nepodrobené Francie, která kontroluje třetinu křesel ve francouzském Národním shromáždění. Mélenchon, který například v této chvíli tlačí na ECB, aby Francii odepsala část dluhů, je podle aktuálních průzkumů favoritem na postup do finálového kola prezidentské volby. V něm by se měl utkat s vůdkyní Národního sdružení Marine Le Penovou.
Když prezidentský kandidát rozpoutává násilí
Špička francouzské politiky vyvolává vlny brutálních útoků mezi teenagery. Politické násilí je tradičně součástí francouzského projevu nespokojenosti. Od divokých demonstrací roku 1968 na univerzitách, přes Žluté vesty z listopadu 2018, které vyvolaly protest proti zvyšování spotřební daně z benzínu, po demonstrace proti zvýšení věku odchodu do penze prosazené současným prezidentem Emmanuelem Macronem v březnu roku 2023. Zranění, násilí, maskovaní útočníci, vypálené budovy, slzný plyn, těžkooděnci.
Spouštěče protestů bývají různé a uvolní obrovské napětí, které ve francouzské společnosti panuje. Vždy je za tím ale ekonomický motiv. Nějaká skupina obyvatel má pocit, že jí stát málo dává, nebo jí chce naopak něco vzít. Tentokrát je to vyhrocenější v tom, že studenty žene do násilí přímo extrémně levicový adept na vstup do Elysejského paláce.
Za splátky dluhů se platí víc než za školy
Načasování politického násilí na školách, kde si studenti stěžují na upadající kvalitu výuky, zchátralé budovy a nedostatek zájmu a pozornosti učitelů, přichází ve chvíli, kdy Francie připravuje rozpočet na příští rok. Bude se muset pustit alespoň do nějakých škrtů, aby jí finanční trhy nezvedly úroky na laťku, kdy už dluhy bude mít problém splácet.
Úrok z desetiletého státního dluhopisu se aktuálně vyšplhal na 4,86 procenta. Ještě před rokem byl na 3,2 procenta. V jednu chvíli se úrok krátce dostal i nad pět procent. Byl vůbec nejvyšší od startu hotovostního eura v roce 2002. Celkový dluh Francie dosahuje rekordních 116 procent HDP. Příští rok se očekává vzestup na 120 procent. Po Itálii a Řecku je to třetí největší státní dluh v eurozóně. Jenže víc než stav ale rozhodují trendy. Třeba Řekové celkový dluh snižují a Italové mají v rozpočtu primární přebytek: po odečtení splátek dluhů utrácí méně, než vybírají na daních. Francie však měla loni deficit rozpočtu 5,1 procenta HDP a letos jí hrozí až šest procent. Samotné splátky dluhů jsou již vyšší než výdaje na školství nebo obranu.
Francouzské ministerstvo financí oznámilo, že příští rok si bude potřebovat půjčit 340 miliard eur. Při úrocích těsně pod pěti procenty to bude obrovská rozpočtová zátěž. Mimořádně náročné bude pro jakoukoliv vládu seškrtat výdaje tak, aby udržela schodek pod pěti procenty a investoři v ní dál neztratili důvěru. A zároveň, aby zabránila před volbami společenským výbuchům a násilí, jaké právě sledujeme ve školách napříč zemí.
Le Penová nechá projít škrty
Menšinová vláda macronovského premiéra Sébastiena Lecornu musí představit škrty výdajů a zvýšení daní. A zabránit tomu, aby jí byla vyslovená nedůvěra v Národním shromáždění, kde třetinu ovládají radikálové od Mélenchona po Le Penovou.
Návrh rozpočtu na příští rok počítá se zmražením platů státních zaměstnanců a penzí kromě těch nejnižších. Jsou v něm také stropy na regionální rozpočty a výdaje ve zdravotnictví, omezení některých daňových úlev a zvýšení odvodů sociálního pojištění firem za zaměstnance. „Tento rozpočet nám dovolí vrátit se na cestu konsolidace. Celkově by měl stát snížit deficit o 54 miliard eur,“ prohlásil ministr financí Roland Lescure.
Nespokojenost s omezováním výdajů však již zasahuje široké vrstvy francouzské společnosti. Na středních školách podle informací francouzských médií vypuklo násilí s Mélenchovou provokací - na školách měli působit stoupenci jeho hnutí Nepodrobená Francie. Násilí se může rozšířit i do dalších částí francouzské společnosti. Výrazně to zvyšuje riziko, že trhy dál ztratí důvěru ve francouzskou schopnost dostat výdaje a dluhy pod kontrolu. A znovu zvednou úroky.
To by přišlo i v případě, že Lecornuova vláda kvůli rozpočtu padne, protože jí Národní shromáždění vysloví nedůvěru. Marine Le Penová ale už tentokrát naznačila, že se chce chovat `státotvorně` a k nedůvěře se nepřipojí. Tím by vláda rozpočet se škrty ustála. Otázkou je, jaká bude reakce v ulicích.
Le Penová chce jít do prezidentské volby jako ten „přijatelnější z radikálů“. Francouzi ji také jako tu přijatelnější vnímají. Pokud by ve druhém kole stála proti Mélenchonovi, zvítězila by podle průzkumů s přehledem se 64 procenty hlasů.
Guvernérka ECB do Elysejského paláce?
Finanční trhy už se ale silně obávají právě tohoto finále květnové prezidentské volby. Netrpělivě vyčkávají, jestli se objeví někdo se schopností se do druhého kola dostat a oba radikály porazit. V posledních týdnech se začalo v kuloárech spekulovat, že by do prezidentského souboje mohla nastoupit současná guvernérka Evropské centrální banky a někdejší francouzská ministryně financí Christine Lagardeová. Ta zatím kandidaturu vyvrací. Objevují se ale náznaky, že se do vnitřní francouzské politiky začíná nenápadně zapojovat. Lagardeová se dlouhodobě ve Francii těší velké popularitě a respektu.
V zářijovém průzkumu agentury Ifop jí důvěřovalo 46 procent Francouzů. Dostala se na třetí místo. Jediným, kdo se těšil podpoře více než poloviny Francouzů, byl s 54 procenty byznysman Michel-Édouard Leclerc. Druhý byl bývalý republikánský premiér Dominique Villepin, který dosáhl 47 procent. Stejné podpoře jako Lagardeová se těší i Jordan Bardella z Národního sdružení Marine Le Penové nebo bývalý Macronův premiér Édouard Phillipe, o němž se také spekuluje jako o jednom z prezidentských adeptů.
Pro srovnání: Mélenchon má podporu jen 37 procent Francouzů. Pro 62 procent lidí je prý nepřijatelný. To je podobné skóre, jaké měl před poslední českou prezidentskou volbou Andrej Babiš. Současnému prezidentovi Emmanuelovi Macronovi v této chvíli důvěřuje jen 33 procent Francouzů.
Christine Lagardeová se vysoké popularitě těší dlouhodobě. Přestože od roku 2011, kdy se stala první ženou v čele Mezinárodního měnového fondu a v roce 2019 guvernérkou Evropské centrální banky, žije mimo Francii a do domácí politiky se nezapojuje.
Pro finanční trhy by nástup první dámy světových financí do Elysejského paláce samozřejmě znamenal výrazné uklidnění. Do současné doby je se svojí kombinací popularity a respektu finančních trhů ideální kandidátkou, která by mohla Francii pomoci vrátit důvěru. Mandát v ECB jí končí až za rok v říjnu. Pokud by kandidovala, musí v guvernérském křesle skončit předčasně a Evropa bude v těžké chvíli stoupajících cen státních dluhů muset hledat jejího nástupce.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
