V Kalifornii skončil nezdarem další z mnoha pokusů vyřešit problémy světa tím, že vlády seberou část peněz suberbohatým. Voliči tomuto návrhu evidentně nevěří, byť ho vehementně prosazují i mnozí superboháči.
Na první pohled to celé vypadá jednoduše. Technologický pokrok a globalizace přispívají k tomu, že se majetek přesouvá do rukou stále menšího počtu lidí. Například v USA patří 1 % nejbohatších Američanů celá třetina majetku v zemi, v Německu je to zhruba 22 %. A tento podíl neustále roste.
Jedním z hlavních důvodů tohoto přesunu zůstává zadlužování států, které v konečném důsledku neznamená zase nic jiného než přesun majetku od těch méně movitých k těm movitějším. Aby stát zaplatil narůstající sociální výdaje, půjčuje si a prodává majetek, čímž majetkovou nerovnost (přes všechna prohlášení o nutných investicích do budoucna) ještě zvyšuje.
Důkazem je třeba německé „majetkové” počítadlo, které dokazuje, že čím více rostou dluhy státu, tím rychleji se přesouvá majetek od chudších k těm nejbohatším. Jde o přímou úměru.
Protože by takový vývoj mohl v budoucnu vést k nechtěným sociálním otřesům, dokonce i mnozí superboháči vybízejí vlády, aby na ně uvalily jednorázovou daň nebo je prostě více zdanily. „Dobrovolné darování části majetku je nesystémové. Vždy vytváří podezření, že si boháč kupuje stát, navíc by darovali jen někteří, nikoliv všichni,” řekl už dříve autorovi tohoto textu Dieter Lehmkuhl, jeden ze zakladatelů německého spolku milionářů, kteří právě žádají vyšší zdanění.
Kromě toho tento spolek už dlouho marně vyzývá německou vládu, aby odebrala část peněz superbohatým také jednorázově. A z vybrané částky pak pokryla část rostoucí nákladů na zdravotnictví a sociální oblast.
Nechceme vaše prachy!
Podobných organizací milionářů, žádající o vyšší zdanění „sama sebe” na světě přibývá. Patří mezi ně například americká Patriotic Millionaires, nebo obdobné francouzské sdružení, jehož členkou byla až do své smrti nejbohatší žena světa Liliane Bettencourtová.
V roce 2024 také podepsalo 250 světových suberboháčů výzvu s heslem „Proud to pay more“ (hrdí na to platit víc), v níž opět žádají, aby se vlády nebály převést formou speciální daně část jejich majetku ve prospěch potřebných.
Mezi signatáři této výzvy figurovaly takové celebrity jako dědička impéria Disney Abigail Disneyová, herci Simon Pegg a Brian Cox, Valerie Rockefellerová nebo rakouská miliardářka Marlene Engelhornová.
Jenže, a to je možné pro někoho skutečný div, zatím žádná vláda tuto nabídku superbohatých v plné míře nepřijala. O peníze miliardářů, poskytnutých touto formou, nestojí. Proč? Jednoduše proto, že vyšší zdanění superbohatých nežádají ani jejich voliči, není to vůbec téma, které by vyhrávalo volby.
A důkazem je právě výsledek referenda v Kalifornii. Voliči v něm měli rozhodnout o tom, zda má vláda uvalit speciální, jednorázovou daň ve výši 5 % na čistý majetek zhruba 200 kalifornských dolarových miliardářů. Z výnosu této daně se měly platit různé zdravotní a sociální programy a také umořit dluh státu.
Komunisté se obracejí v hrobě
Většina voličů (55,3 %) se však podle předběžných výsledků vyslovila proti návrhu a ten tak nebude přijat.
Vláda bude muset najít peníze jinde než v kapsách miliardářů. Podle některých analytiků přitom o neúspěchu referenda částečně rozhodla i protikampaň, organizovaná těmi miliardáři, kteří jednorázovou daň označovali za demotivační a směřující k odlivu investorů ze země.
Naproti tomu však někteří další kalifornští superboháči naopak vyzývali voliče, aby hlasovali ve prospěch daně, která je měla připravit o peníze. Byl mezi nimi například Jen-Hsun „Jensen“ Huang, spoluzakladatel a výkonný ředitel firmy Nvidia, největší polovodičové společnosti na světě.
Výsledek kalifornského referenda ale opět potvrdil, že nejen v Americe, ale i Evropě není speciální miliardářská daň žádným volebním tahákem. Dokonce ani ultralevičáci v Rakousku, Německu nebo ve Francii ji jako volební téma neprosazují. Zjevně vědí, že by to u voličů nemělo patřičnou odezvu.
„Myslím, ale je to jen můj osobní názor, že se voliči prostě bojí netransparentnosti systému, který by více zdanil suberbohaté,“ řekl INFO.CZ ekonom Vít Hradil.
Podobný názor mají i někteří zahraniční ekonomové. Domnívají se, že by bylo těžké najít způsob, jak daň z „čistého majetku” vypočítat a zajistit její spravedlivé vybrání.
Mnoho voličů je tak přesvědčeno, že nápad na zdanění „sama sebe”, prosazovaný některými extravagantními miliardáři, by nakonec dopadl nejvíc na střední třídu, nikoliv na miliardáře.
Ať jsou ale důvody odmítání jednorázové daně pro superboháče jakékoliv, jedna věc je jistá. Ani ti nejradikálnější komunističtí vůdci si před 100 lety zřejmě nedovedli představit, že jednou světový „imperialismus” dospěje do stádia, kdy budou někteří miliardáři marně bojovat za to, aby mohli platit vyšší daně.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
