GLOSA PAVLA VONDRÁČKA | Na některé události je pro jejich ubohost lepší zapomenout. Jenže občas se člověku uhnízdí v hlavě, zapouzdří se a začnou bolet. A jak radí lékaři, stres a vztek se nemají dusit v sobě. Musejí ven. Proto musí na světlo světa i tato malá glosa.
V útrobách ministerstva kultury se před týdnem u příležitosti oslav 28. října odehrála freak show, která o stavu české politické kultury vypovídá víc než tisíce analýz. Hlavní hvězdou byl komunistický bafuňář Jaroslav Vodička, jehož vystoupení bouřlivě aplaudovali dva bývalí prezidenti i ministr kultury.
Video, které se bleskově začalo šířit po sociálních sítích, muselo každého, kdo má byť jen trochu vlažný vztah k této zemi, naplnit hlubokým smutkem. V hlavních rolích učinkují dva bývalí prezidenti, kteří si po odchodu z funkcí konečně mohou dovolit říkat nahlas to, co si patrně mysleli vždycky, ale v dobách, kdy se ucházeli o přízeň voličů, si to raději nechávali pro sebe. Se svými dnešními názory, které považuji za státozrádné, by se totiž do prezidentského úřadu možná nikdy nedostali.
A právě tito dva bývalí nejvyšší představitelé státu společně s ministrem kultury nadšeně tleskali komunistickému bafuňáři Jaroslavu Vodičkovi. Ten se rozhodl oslavit 28. říjen za svůj Svaz bojovníků za svobodu právě na Ministerstvu kultury. Těžko ovšem věřit, že mu šlo o vznik samostatného Československa. V jeho případě se nabízí mnohem příznačnější výklad: 28. říjen jako připomínka znárodnění, které komunistický režim povýšil na jeden ze svých významných svátků.
Z drobných gest a zdánlivých maličkostí se skládá celkový obraz. A právě na nich nejlépe poznáte, jaké má kdo priority. Jeden z bývalých prezidentů na oficiální oslavy 28. října na Hrad dětinsky nedorazil, druhý sice přišel, ale ostentativně dával najevo svou nechuť a odmítal tleskat. Ministr Klempíř se zase neobtěžoval přijít na předávání cen za tvůrčí činnost, tedy nejvýznamnějších ocenění, která jeho resort uděluje.
Zato na Jaroslava Vodičku, bývalého pohraničníka, příslušníka Veřejné bezpečnosti a dlouholetého člena KSČ, do níž dokonce vstoupil dvakrát, dorazili všichni. A nadšeně tleskali. Priority jsou tedy jasné. A také způsoby. Nevychovaní burani, kteří ani ve vysokých funkcích nepochopili, co znamená úcta k institucím, jež reprezentovali nebo stále reprezentují.
Byli to přitom právě Václav Klaus a Miloš Zeman, kdo se ve svých prezidentských funkcích tak rádi hlásili k Masarykově noblese a důstojnosti. Jenže když mají sami projevit alespoň špetku jeho velkorysosti a vychování, chovají se jako obyčejní burani. Místo státnické noblesy z nich čiší zášť a odpor k současnosti.
Akce to byla ale jinak vydařená. Vodička ministra Klempíře dvakrát pochválil a nezapomněl připomenout, že příště by mohlo být i občerstvení. Nakonec si všichni zatleskali. A není divu. Bojovat za svobodu je totiž nejpohodlnější tehdy, když už je vybojovaná. Zvlášť pokud jste v dobách nesvobody stáli na straně těch, kteří ji ostatním upírali.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách a dozvíte se, kdo nikdy neprošel Kinderstube. Díky moc!
