Všeci kradnú, iba já čerpám. Absurdní Lex Babiš dělá z premiéra jedinou výjimku

Co je horšího, než nevydat dva koaliční předsedy trestnímu stíhání? Sepsat „lex Babiš“, šitý na míru jedinému člověku, jehož má selektivně zbavit střetu zájmů. Podle oné obludné novely jedině on nebude mít za nic odpovědnost, takže dotace, zakázky a další veřejné peníze by mohl Agrofert i ostatní jeho firmy dostávat zcela bez omezení. Na rozdíl od ministrů a možná také obecních a krajských zastupitelů. Zákon vyviní pouze jeho…

Takže „všeci kradnú, iba já čerpám?“ Tento otřepaný vtip na Babišovu adresu se zřejmě má stát realitou. Ministr může být zkorumpovaný. Muži a ženy zvolení v obcích a krajích rovněž. Ale premiér? Ten nikdy…

Připomíná to temnou knihu „Kladivo na čarodějnice“, kdy je Boblig dotazován, zda se ďábel může vtělit i do inkvizitora, na což on suverénně odpoví: nikoli, to je jediná výjimka.

Ten návrh je tak strašně absurdní, že se proti němu ozvala i ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová. Tedy spíše její úřad, nicméně ona stanovisko podepsala. Zda i vlastní ortel je, otázka. Ale logicky resort, který administruje velké množství dotací, má s takovou speciální a podivnou normou problém. Vlastně se v ní říká, že narozdíl od všech ostatních politiků, ať zastupují stát, vesnici, město, nebo region, nemůže premiér ovlivnit nic. Jako fakt?

Na jednu stranu je vlastně jedno, jaký máme zákon o střetu zájmů. I to, že ze své působnosti má nově výslovně vyloučit nárokové dotace. Protože zde nerozhodují česká vláda a parlament, ale Evropská komise.

Ta se řídí vlastním kodexem, který je daleko širší a přísnější. Vztahuje se nejen na samotného funkcionáře, ale i na jeho rodinu a přátele, přičemž nikdo z nich nesmí mít z dotací žádný prospěch ani teď, ani nikdy v budoucnu.

Jenže tak jedno to zase není. Existuje totiž obava, že novela má vytvořit alibi, jak živit Agrofert dál z veřejných peněz. Jen tentokrát už nepůjde o ty evropské, ale vybrané u nás doma.

Jak vše dopadne v Bruselu, to nyní nevíme. Ale ono legislativní bastlení spíše napovídá, že Babiš moc nevěří v úspěch. Když Evropská unie řekne, že firmám premiéra už neproplatí ani cent, nemusí to zabránit tomu, aby jim dále šly miliardy z českého rozpočtu.

Vina za to, že tyto peníze nebudou refundovány, se svede na Brusel. Protože doma předseda vlády přece neporušuje platný zákon… Až tohle je opravdový Lex Babiš. Když mu tak vadí, proč místo toho nepřijmeme unijní definici střetu zájmů, která platí pro skoro půl miliardovou Unii a určitě v ní nemá prsty „zlá“ domácí opozice? Odpověď je jednoduchá: to by měl premiér teprve pořádný problém.

Ve skutečnosti je český zákon (již nyní) spíše bezzubý a postihuje střet zájmů předsedy vlády jen z malé míry. Už když vedl kabinet poprvé, tak mu jeho „řešení“ prošlo v Česku, ale ne v Evropské unii. Zřejmě i nyní splňuje domácí požadavky. Nemluvě o tom, že velké části jeho byznysu se norma netýká vůbec. Jde zejména o podnikání v medicíně. Ze zdravotního pojištění tečou do holdingu Synbiol miliardy ročně. Čemuž by evropská pravidla učinila přítrž.

Bez ohledu na to, jaké jsou zákony, tak i neinformovanému čtenáři snadno dojde, že tohle je přece gigantický průšvih. A to objektivní. Pokud má premiér tak rozsáhlý okruh podnikání se státem, kdy jeho firmy získávají ohromné prostředky ať už z evropských fondů, českých dotací a zakázek, či ze zdravotního pojištění, nelze se prakticky vyhnout střetu zájmů. Protože ať jím vedená vláda učiní skoro cokoli, ovlivní tím jeho byznys.

Zvýšení objemu peněz na onkologickou prevenci či na umělé oplodnění, předkupní právo na půdu, biopaliva, změna pravidel rozdělování zemědělských dotací ve prospěch velkých firem… To vše má za důsledek zvýšení zisku Agrofertu a Synbiolu v řádech miliard korun ročně. Zájmy státu a muže, který stojí v jeho čele, na sebe přirozeně narážejí. A to neustále. Zabránit tomu lze jediným způsobem: oddělením služby sobě a služby státu.

Dlouhodobě jsem skeptický k tomu, že lze sloučit vlastnictví obou holdingů a funkci šéfa exekutivy. Převedení akcií na vlastní děti problém nevyřeší (alespoň ne v Evropě, v Česku možná ano). Zbývá buď prodej, nebo odchod z postu předsedy vlády. Říkám to dlouhodobě. Dal jsem si půl roku pauzu, protože Andrej Babiš dost jednoznačně prohlásil, že se nevzdá ani jednoho. Za mě tím dělá chybu, ale jde o jeho rozhodnutí, jež musím vzít na vědomí.

Vracím se k tomu nyní, protože situace znovu (a zcela očekávaně) eskaluje. Střet zájmů prověřuje Evropská komise i bruselský úřad boje proti podvodům OLAF. A pověřený evropský žalobce chce nechat zavřít osoby zodpovědné za přidělení dotace na toastovou linku firmě Penam z holdingu Agrofert. K tomu se rozjíždí bitva o prosazení lex Babiš, jehož jediným účelem je zbavit premiéra veškeré odpovědnosti.

Lídr ANO je háklivý na jakékoli zmínky o střetu zájmů. Bere si je osobně a má pocit, že se mu křivdí, že je obětí něčích zlých úmyslů. Jako by nevnímal, že celý problém zavinil jen on sám. A uspokojivě ho vyřešit může také jen on. Napsal jsem jak a nemyslím si, že někdo přijde na jiný způsob. Možná jedině, kdyby si Babiš politicky proloboval v Bruselu, aby ho (třeba výměnou za vstřícnost v jiných záležitostech) nechala Komise na pokoji.

Ne, že bych toto navrhoval, nebo si myslel, že to má šanci na úspěch (de fakto by šlo o korupci a na Ursulu von der Leyenovou a spol. by se snesla tvrdá kritika, proč nehájí peníze evropských daňových poplatníků). Jen se snažím poctivě vyjmenovat úplně všechny cesty, jak se dostat z těchto nesnází. Které nakonec nemohou těšit vůbec nikoho, kdo to myslí s Českou republikou a jejími občany dobře.

Ještě je tedy jedna možná metoda, jak odstranit komplikace a už jsem ji tu naznačil. Po případném schválení Lex Babiš vláda prohlásí, že střet zájmů „zmizel“ a začne premiérovým společnostem proplácet úplně všechno. Poté obviní „zlý Brusel“, že spolu s českou opozicí chce předsedu vlády odstranit. K tomu se „pro jistotu“ navýší Agrofertu všemožné dotace a zakázky z domácích zdrojů, aby se pro něj vytvořil dostatečný polštář.

Mám vážně strach, abychom na střet zájmů předsedy vlády nedoplatili my všichni. Ona by nám nakrásně Evropská komise mohla škrtnout všechny dotace. Kdybych mohl premiérovi radit, navrhnu mu, aby rezignoval buď na podnikání, nebo na řízení státu. Nejspíše by mě poslal někam, ale jednou snad zjistí, že jsem měl pravdu…

Opravdu Andrej Babiš nevidí, že by pro republiku, vládu a i pro něj bylo lepší nehnat zemi k takovým koncům? Nikdo mu nic nedělá, ubližuje si sám.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.