Zatímco Češi dál zápasí s vysokými hypotékami a inflačními dopady, Švýcarsko funguje podle zcela pravidel. Tamní obyvatelé dosáhnou na bezkonkurenční úrokové sazby a státní pokladna dokonce na svém dluhu ziskově vydělává. V čem spočívá tajný recept švýcarské stability a jaké konkrétní lekce česká politika dlouhodobě ignoruje?
Markus je Švýcar, který sem tam nepravidelně navštěvuje své známé v Česku. Už zhruba deset let tak má poměrně solidní vhled do jejich života a naopak. Ačkoli Prahu a Bern od sebe dělí vzdušnou čarou jen 620 kilometrů, každé setkání Markuse s českými přáteli je plné upřímných překvapení, nakolik rozdílné životy lidé v obou zemích vedou.
Markus si své přátele rád dobírá, a když Česko v roce 2022 zažívalo osmnáctiprocentní inflaci, provokativně nadhodil, že Švýcarsko zdražování prakticky vůbec nezná. Naposledy vzbudil kapku závisti tím, že si v srpnu vzal nepochopitelně levnou hypotéku: Na příštích pět let si totiž zafixoval sazbu 1,5 procenta. Něco takového Češi nikdy nezažili.
Švýcarsko na svém dluhu vydělává
Zní to jako z ekonomické červené knihovny. Život ve Švýcarsku zdražil o 7,7 procenta. Nikoli za poslední rok, ale za poslední dekádu. V roce 2016 a 2020 tamní ceny klesly. Když Česko hlásilo zmiňovaný inflační vrchol, Švýcarsko zdražilo o 2,8 procenta. Zatímco v tuzemsku si letos v září Markusův český známý mohl vzít průměrnou hypotéku za 5,51 procenta, Markus by při dvouleté fixaci mohl dosáhnout i na v Česku nepředstavitelných 1,2 procenta roční sazby.
A fobie států v posledních měsících ze stále zdražujícího státního dluhu? Švýcarska se to nejen netýká, ale dokonce na svém dluhu vydělává. Kupci dluhopisů bernské vlády jsou totiž aktuálně ochotni zaplatit za to, aby mohli držet švýcarské státní bondy s půlroční splatností.
Vysvětlení zcela odlišné ekonomické reality obou zemí, potažmo Švýcarska a zbytku světa, je v očekávané míře inflace a faktorů, které mají na její výši bezprostřední vliv. „V dlouhém období je klíčová kombinace toho, kde trh vidí inflaci za několik let, jak zdravé jsou veřejné finance a jak moc se dané měně a státu důvěřuje,“ vysvětluje analytik společnosti CitFin Miroslav Novák.
Právě v tom má podle něho Švýcarsko výhodu. „Má dlouhodobě nízkou inflaci, málo dluhu a frank je považován za super bezpečnou měnu. Proto si Švýcarsko dokáže půjčovat velmi levně i na dlouhou dobu,“ zdůrazňuje Novák s tím, že tyto dlouhodobě nízké sazby se pak rozlévají do celé ekonomiky, včetně hypotečních sazeb.
„Švýcarský model je přenositelný i do Česka, a to právě za předpokladu nízké nebo nulové inflace,“ říká ekonom Banky CREDITAS Petr Dufek. Tak například prognóza švýcarské centrální banky pro letošní a dva následující roky počítá s roční mírou inflace nepřekračující 0,8 procenta. Potažmo tak i samotná centrální banka v těchto letech nepočítá se zvyšováním úrokových sazeb, a tedy zdražováním půjček.
Ostatně dramaticky odlišné inflační očekávání se propisuje do základních sazeb obou centrálních bank. Zatímco ČNB aktuálně drží 3,75 procenta a zdůrazňuje spíše možné další zvyšování sazeb, švýcarská centrální banka drží sazbu už přes rok na absolutní nule. Aktuální české úrovně přitom nedosáhly švýcarské sazby za poslední čtvrtstoletí nikdy. Vrcholem bylo léto roku 2000, kdy bankéři sáhli k dramatickému zvýšení sazeb na 3,5 procenta.
Frank je bezpečná měna
„Hlavním důvodem umožňujícím nízké švýcarské sazby je rozpočtová kázeň. Švýcarsko sice nemá výrazně nižší dluh než třeba Česko, rozdíl je ale v tom, že ho nezvyšuje,“ připomíná ekonom skupiny DRFG Martin Slaný. Expert zdůrazňuje, že švýcarský vládní sektor jako celek skončil za posledních osm let v šesti případech v přebytku, a i v covidovém roce 2020 byl jeho schodek zhruba poloviční oproti českému. „Důvodem je funkční systém dluhové brzdy,“ připomíná Slaný.
Česko naopak v posledních měsících řešilo novelu zákonů o rozpočtových pravidlech a rozpočtové odpovědnosti umožňující sestavovat intenzivněji schodkové rozpočty. Aktuálně přitom Švýcarsko dohromady dluží kolem 40 procent ročního výstupu své ekonomiky, což je blízké zhruba 44 procentům zadlužení Česka. Dramaticky odlišné je přitom právě očekávání investorů ohledně dalšího vývoje zadlužení. Ten je faktorem silně ovlivňujícím inflaci. Její zvyšování je pak potřeba tlumit přísnější měnovou politikou centrální banky, čímž se ekonomika přesouvá na vyšší úrovně sazeb počínaje úroky ze státního dluhu a hypotékami konče.
Jediný zásadní rozdíl vidí ekonomové v roli vlastní měny. „Frank je bezpečný přístav a trendově dlouhodobě posiluje, a to mimo jiné vůči euru. Zahraniční investor proto nevydělává jen na výnosu státních dluhopisů, ale i na kurzu, a je ochoten akceptovat nulový nebo mírně záporný výnos,“ připomíná Slaný.
Právě trh švýcarských státních dluhopisů je přitom koncentrátem tamního ekonomického klimatu. Například švýcarský státní bond s týdenní splatností aktuálně „vynáší“ roční výnos záporných 0,38 procenta. To je zároveň částka, kterou jsou investoři ochotni platit švýcarské vládě za očekávanou stabilitu inflace v kombinaci se sázkou na posilování franku. Ještě před pěti lety byly přitom záporné výnosy příznačné pro švýcarské státní dluhopisy i s několikaletou splatností.
Originál textu vyšel na sesterském webu E15.cz
