KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Pryč s rakouským příplatkem na potraviny! S tímto heslem vytáhli někteří Rakušané do boje proti tomu, aby některé druhy v Rakousku vyráběných potravin byly „doma“ výrazně dražší než v sousedním Německu. Klasickým příkladem je propastný rozdíl v ceně oplatek Manner.
Tyto oplatky se sice vyrábějí ve Vídni, ovšem Rakušané z toho žádný cenový profit nemají. Paradoxně právě naopak. Jak nedávno zjistila rakouská organizace Foodwatch, ve vídeňských supermarketech Billa stálo letos v září stejné balení těchto oplatek o celých 114 % (!) víc než u mateřského řetězce Rewe v Německu.
Za 75gramový balíček Manner Original Neapolitaner zaplatil zákazník ve vídeňské Bille 1,69 eura (41,40 koruny), zatímco německý obchod nabízel naprosto stejnou potravinu za 0,79 eur (19,40 korun).
A to je podle některých Rakušanů skandál, zvlášť proto, že se nejedná zdaleka o jediný případ toho druhu. Organizace Foodwatch porovnala ceny dalších 20 potravinářských výrobků, které se vyrábějí v Rakousku (například firem Rauch, Julius Meinl, Vöslauer, Red Bull, Pfanner či Gösser), a dospěla k jednoznačnému závěru.
Ve všech případech si tyto potraviny (včetně piva Gösser) koupí zákazníci v sousedním Německu výrazně levněji než na domácí rakouské půdě. Cenový rozdíl byl v průměru 24 % (tedy takřka o čtvrtinu) v neprospěch rakouských zákazníků.
Rakouská přirážka
Organizace jako Foodwatch (ovšem nejen ona) to svádí na (podle nich) nekalou obchodní politiku mamutích potravinářských výrobců i obchodníků, přičemž jeden resort svádí vinu na ten druhý.
„Výrobci a maloobchodníci na sebe ukazují prstem, ale nakonec to celé zaplatí spotřebitel,” tvrdí Miriam Maurer z organizace Foodwatch Austria. Někdy až propastné rozdíly mezi cenami stejných potravin v Rakousku a Německu jsou mezi Rakušany velké téma, obecně se rakouské „drahotě“ oproti nižším německých cenám říká rakouská přirážka.
A ta se mnoha Rakušanům už začíná zajídat. Proč by měli platit za potraviny, vyrobené doma, o tolik víc, i když je životní úroveň v obou zemích naprosto srovnatelná?
V případě takových oplatek Manner je podle odborníků rozdíl do určité míry vysvětlitelný psychologií zákazníka. Zatímco Rakušané považují tyto své oplatky za domácí „zlato”, vysoce prémiové zboží, za které jsou ochotni si připlatit, v Německu čelí konkurenci mnoha jiných oplatek, považovaných zákazníky za podobně kvalitní. A musí tedy o své místo na slunci bojovat i nižší cenou.
Tento případ se někdy uvádí i jako důvod toho, proč je v Německu oproti domácímu trhu levnější i český prémiový ležák Pilsner Urquell. Zatímco Češi historicky akceptují, že tohle pivo má právo být dražší než srovnatelná konkurence, německý pivní trh je postaven na jiných základech.
Podle ekonoma Michael Böheima z Rakouského institutu pro ekonomický výzkum (WIFO) se tak firmy celkem pochopitelně snaží v každé zemi vytěžit od zákazníků maximum toho, co jsou za určité zboží ochotni zaplatit.
Jenže je to opravdu jediný důvod rozdílnosti cen? Někteří aktivisté i odborníci jsou přesvědčeni o tom, že tím hlavním důvodem jsou regionální obchodní bariéry.
Existuje v EU jednotný trh nebo ne?
I když by měl existovat jednotný unijní trh, rakouský obchodník si nemůže jen tak dojet do Německa, když německý distributor stejné potraviny nabízí levněji než ten rakouský.
Podle Rainera Willa, výkonného ředitele Rakouské asociace maloobchodníků, platí rakouský maloobchodník například za stejný lak na vlasy 3,20 eura, zatímco jeho německý kolega si ho koupí za 2 eura – což je cenový rozdíl 60 %.
Problém je ovšem v tom, že právo EU nedovoluje prodávat v Rakousku zboží s etiketou určenou původně pro německý, český či jiný zahraničí trh. Takže rakouským obchodníkům (a následně zákazníkům) stejně nezbývá nic jiného než nakupovat u domácích, byť někdy dražších distributorů.
Podle mnoha bojovníků proti takzvanému rakouskému příplatku se ale jedná o uměle vytvořenou bariéru, nahrávající právě spekulantům s cenami pro stejné zboží.
Většina etiket už dnes obsahuje i popis v angličtině a etiketu lze pomocí překladače navíc snadno přeložit do jakéhokoliv jazyka, případně to vyřešit jednotným QR kódem, přes který se zákazník dostane snadno k informacím ve své mateřštině.
Proto i rakouská vláda (stejně jako vlády některých jiných zemí) od minulého roku prosazuje, aby byla tato forma obchodních bariér uvnitř EU zrušena. A každý obchodník by si mohl nakoupit stejné zboží tam, kde ho pořídí nejlevněji. Bez ohledu na to, v jakém státě to udělá.
Stejné ceny, lidé bez práce?
Jenže aby to nebylo tak jednoduché, mnozí potravinářští výrobci zase argumentují tím, že když už chce někdo sjednocovat ceny a vytvářet silnější konkurenci, pak by měl sjednotit také podmínky výroby a obchodu.
Konkrétně německý trh je totiž oproti menším trhům jak v Rakousku, tak třeba v Česku, v mnohém odlišný. Když vezmeme srovnání s Rakouskem, má Německo v průměru nižší DPH i náklady na práci. Zároveň se tady pouze 19 % zboží prodá ve slevových akcích (v Rakousku je to 32 %).
Jiné je i rozložené obchodní sítě. V Rakousku dominují tři velké řetězce, v Německu je konkurence silnější a trh obecně větší.
Rakouský potravinářský průmysl tak varuje před nekontrolovanou liberalizací trhu, nezohledňující podmínky v různých zemích.
Ředitelka obchodní asociace v rámci Rakouské hospodářské komory (WKÖ) Katharina Koßdorffová uvedla, že odstranění územních omezení dodávek by umožnilo „nejlevnější dovoz z nejlevnějšího zahraničí“ a vystavilo rakouské výrobce ještě většímu tlaku. V ohrožení by pak bylo údajně až 150 000 pracovních míst.
Co si tedy z celé té složité debaty o rozdílných cenách potravin v EU mají vzít běžní zákazníci? Snad zatím jen to, že až budou Kateřina Konečná z KSČM a další čeští národovci zase plakat nad tím, jak naši malou, naivní zemičku odírá zlotřilý západní kapitalismus, možná by bylo dobré podívat se právě do Rakouska.
Člověk totiž snadno zjistí, že mnozí Rakušané mají na příčiny rozdílných cen potravin velmi podobný pohled jako mnozí Češi. Byť jsou zase oni mnohými Čechy považováni za ty zlotřilé západní kapitalisty.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc!
