Nebezpečná spirála se roztáčí: Cla na auta můžou být pro Evropu nakonec ten nejmenší problém

Ztížení přístupu evropských aut na americký trh přichází ve špatnou chvíli. Evropský automobilový průmysl prochází bolestivým a nákladným přechodem na elektromobilitu a potýká se s drsnou čínskou konkurencí. 

Vývoz do Číny poklesl loni o 24 procent; do USA bylo vyvezeno 750.000 vozidel, tedy o 6,2 procenta méně než v roce 2023, s novými cly to bude ještě horší.

„Americké oznámení přichází v rozhodujícím okamžiku pro transformaci našeho odvětví, kdy se stupňuje zuřivá mezinárodní konkurence,“ uvedlo Evropské sdružení automobilového průmyslu (ACEA).

Evropská komise zajisté Trumpův krok čekala a připravila se na něj. Odmítá oznamovat odvetné kroky, dokud nebudou cla skutečně zavedena; podle Trumpa to má být ve středu 2. dubna, kterou už předem bombasticky označil za „den osvobození“. Předsedkyně Ursula von der Leyenová chce ukázat, že nejedná impulzivně, ale s rozmyslem, a že do poslední chvíle věří v možnost vyjednat něco jiného.

„Hluboce lituji amerického rozhodnutí uvalit cla na evropské vývozy automobilů. Dovozní cla jsou vlastně daně – jsou špatné pro byznys a ještě horší pro spotřebitele, jak ve Spojených státech, tak v Evropské unii,“ prohlásila bezprostředně po Trumpově oznámení ve středu večer.

Nezmínila, že komisař odpovědný za obchod Maroš Šefčovič jednal těsně před tím už podruhé ve Washingtonu v marné snaze cla odvrátit. Nabízel zejména snížení evropských cel na americká auta na 2,5 procenta ze stávajících deseti, čímž by se vzájemné zatížení vyrovnalo. Odjel s prázdnýma rukama.

Americká cla citelně poškodí výrobce nejen v Evropě, ale také v Mexiku, Japonsku, Jižní Koreji či v Kanadě, odkud do USA směřuje ještě víc aut než z Evropy. Pro evropské automobilky představují Spojené státy největší odbytiště – podle ACEA tam bylo loni prodáno 24,9 procenta všech aut vyrobených v EU.

Zajisté, některé značky a také země budou daleko více postiženy než jiné; nejvíce by mělo utrpět Německo. Komise připravuje plošnou odvetu, zatímco volá po dialogu a namítá, že ještě není pozdě zastavit odbíjení hodin a zasednout k jednacímu stolu.

To se ovšem sotva povede; naopak, Trump hodlá příští týden zavést své milované „tarify“ také na další druhy zboží.

Připomeňme, že začal uvalením cel na evropskou ocel a aluminium. EU na to reagovala cíleným zpoplatněním dovozů některých amerických komodit, jako jsou džíny, motorky Harley-Davidson či americká whisky. Následovaly zatím nenaplněné vyhrůžky, že za to přijde až dvousetprocentní americké clo na evropská vína či alkoholy.

Budeme si muset zvyknout na to, že Trumpova Amerika prostě není Evropské unii příznivě nakloněna. Že ji nemá ráda. Vypadá to jako opravdový rozchod po mnoha desetiletích víceméně harmonického soužití a hodnotového spojenectví. Staronový prezident se netají tím, že Evropou pohrdá, že mu vadí; neváhá na ni útočit, což jen podněcuje jeho zbrojnoše, aby se v tom vyžívali také, ba aby se snažili svého pána v invektivách překonat.

Pár příkladů za všechny: Spojené státy zcela vyšachovaly Evropu z jednání s Ruskem a příměří na Ukrajině, ačkoli jde o budoucí bezpečnost na evropském kontinentu. Bez obalu si dělají územní nárok na Grónsko, které je součástí spojenecké země Dánska v rámci NATO, tedy vojenské organizace, ve které dominují. Trump veřejně prohlašuje, že EU byla zřízena za účelem poškozovat („screw“) Spojené státy. 

Když se pak protagonisté ocitnou domněle mezi sebou v soukromí, je to ještě horší, jak ukázala utajená konverzace, do níž byl náhodně přiřazen šéfredaktor časopisu The Atlantic Jeffrey Goldberg. „Nesnáším pomáhat zase Evropanům,“ nechal se slyšet viceprezident J. D. Vance, jemuž mohutně přizvukoval ministr obrany Pete Hegseth. A tak dále.

Podle Rachel Rizzové, politoložky v Atlantic Council, „jsme svědky vyškrtnutí Evropy ze strany Trumpovy administrativy, což vede k absenci kontaktů na nejvyšší úrovni.“ 

Ne že by se představitelé evropských institucí nesnažili. Ale více než dva měsíce po nástupu do funkce si Trump stále nenašel čas na konverzaci s předsedou Evropské rady Antóniem Costou či s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Ta zatím jenom ujišťuje, že „setkání bude naplánováno, až bude vhodná chvíle“. Kdy to bude, nikdo neví.

Předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová si aspoň telefonovala s šéfem Sněmovny reprezentantů Mikem Johnsonem, který patří do Trumpova nejbližšího okruhu. Hůře se vedlo vysoké představitelce EU pro zahraniční politiku Kaje Kallasové, kterou její protějšek Marco Rubio pozval do Washingtonu, aby jí po příletu vzkázal, že na ni nebude mít čas.

Je tedy zřejmé, že už nejde o epizody, o náhody, ale o politickou linii nové administrativy. Ta se zatím baví, i když v omezené míře, pouze s lídry některých velkých evropských zemí, zejména pak s britským Keirem Starmerem a francouzským Emmanuelem Macronem. 

Ten ostatně při středečním telefonátu Trumpovi řekl, že nepovažuje zavedení cel na automobily za dobrý nápad. Nedává smysl, argumentoval Macron, aby Spojené státy Evropu oslabovaly celní válkou ve chvíli, kdy po ní žádají zvýšené vojenské úsilí. Poukázal na „paradox, že jako první postihují Spojené státy své spojence“ a vyzval Trumpa, aby místo toho spolupracoval při hledání způsobu, jak se zbavit všech cel.

Donald Trump považuje zavádění „tarifů“ za magickou zbraň, kterou ochrání americký průmysl a pracovní místa. Vychází z jednoduchého předpokladu, že pokud zdraží dovážená auta, což je asi polovina všech prodávaných vozů v USA, zvýší se konkurenceschopnost aut „made in USA“ a Američané si je budou více kupovat; bude to tedy dobré pro domácí průmysl i pro voliče. Zároveň se vybraná cla použijí na umořování amerického zahraničního dluhu, ba poslouží ke snižování daní, tedy „pro lidi“.

Realita je ovšem poněkud složitější. Většina amerických značek vyrábí či kompletuje svá auta v Mexiku nebo v Kanadě, budou tedy muset výrobní linky nákladně přesouvat na území Spojených států nebo platit cla při dovozu aut „domů“. Ze zahraničí dovážejí velké množství dílů a součástek, které budou také zatíženy cly. 

Dokonce Trumpův věrný pomocník, miliardář Elon Musk, na síti X připustil, že pro jeho značku Tesla bude dopad nových tarifů „nikoli zanedbatelný“. Odhaduje se, že cenu v USA vyrobeného automobilu by mohl nový celní režim prodražit až o 10.000 dolarů (250.000 korun). Americký spotřebitel pak bude mít na vybranou – mezi dražším domácím vozem a dražším vozem z dovozu.

Z evropských značek by měla cla dopadnout nejvíce na luxusní a dražší automobily, od „výstřelků“ typu Ferrari až po německé Porsche, BMW či Mercedes. Německo bude vůbec první obětí – podle amerického ministerstva obchodu vyvezlo loni do USA 450.000 vozidel v hodnotě 24,8 miliardy dolarů. Zároveň ovšem německé značky vyrobily ve svých závodech v USA 844.000 vozidel, což jim dává manévrovací prostor. 

Některé značky z dalších zemí – třeba francouzský Renault nebo česká Škoda – by měly být dotčeny jen minimálně. Čeští subdodavatelé dražších německých značek však dopad pocítí.

Otázkou nyní je, zda Trump zůstane u těchto cel, nebo zda příští týden vyhlásí další, například na farmaceutika, jak vyhrožuje. Nebo zda se nepokusí spojovat celní válku s Evropou s jinými tématy, například vyhrožovat dalšími postihy evropských vývozců, pokud EU nezmění svůj odmítavý postoj k rušení protiruských sankcí zavedených jako reakce na agresivní válku proti Ukrajině. 

Také evropská strana zvažuje všechny možnosti, včetně zdanění operací amerických digitálních platforem, jak spekuluje dnešní Financial Times.

Je tedy možné, že se přibližujeme k daleko rozsáhlejšímu nepřátelskému souboji, ba k obchodně-politické válce, ve které budou cla na automobily jen málo významnou epizodou. Evropským politikům slouží ke cti, že se takovému vývoji snaží všemi prostředky zabránit, ačkoli je ve Washingtonu málokdo poslouchá.

Přítomnost kanadského premiéra na schůzkách „aliance ochotných“ proukrajinských zemí vytváří podmínky pro širší spojenectví. Bylo by záhodno organizovat také solidární propojení s Japonskem, Jižní Koreou, Mexikem a dalšími státy postiženými americkou dopady Trumpovy MAGA politiky.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.