Možná to leckoho překvapí, ale vratislavický rodák Ferdinand Porsche patří k průkopníkům elektromobility. Pátrali jsme po ní na hřbitově i v jeho rodném domě a našli spoustu zajímavých věcí, včetně hřbitovních svící za dvacet korun a vůbec prvních rozvodů elektřiny ve Vratislavicích. Tohle všechno a ještě mnohem víc si pusťte v dalším dílu našeho motoristického podcastu Auto Moto Borski.
Ferdinand Porsche začínal jako elektrotechnik a už ve svém rodném domě ve Vratislavicích nad Nisou (tehdy Maffersdorf) zavedl elektrické osvětlení. Ferdinandův otec Anton však jeho nadšení pro techniku nesdílel. Dokonce mu jednou rozšlapal akumulátory a zničil si tak boty kyselinou. I když ho později překvapilo, když mu Ferdinand ukázal domácí elektrárnu, stále lpěl na tom, aby se syn věnoval rodinné klempířské firmě, nikoli experimentům s elektřinou. Nakonec se s Ferdinandem rozešel a vedení podniku svěřil mladšímu synovi Oskarovi, jelikož nejstarší Anton zemřel po pracovním úrazu.
Lohner-Porsche vyjíždí
Ferdinand Porsche se nakonec vydal jinou cestou. Odpověděl na inzerát, v němž Ludwig Lohner, dědic největší továrny na kočáry v Rakousku-Uhersku, hledal konstruktéra pro přechod výroby kočárů na automobily.
Ve spolupráci s Ferdinandem Porschem tak od roku 1898 vznikla řada modelů, které se vyznačovaly inovativním řešením – trakční elektromotory byly zabudovány přímo do kol. V roce 1900 se vozy systému Lohner-Porsche setkaly s úspěchem na Světové výstavě v Paříži.
Elektromotory v kolech byly robustní – například v hybridním modelu Semper Vivus z roku 1901 vážil jeden motor včetně kola 277 kg. První vozy však byly čistě elektrické a Porsche je označoval jako Semper Vivus (stále živý). Jeden z nich je dnes vystaven v Technickém muzeu ve Vídni.
Toto vozidlo mělo elektromotory umístěné v předních kolech, která zároveň sloužila k řízení. Dokázalo dosáhnout rychlosti 50 km/h a sada olověných akumulátorů (44 článků, 80 V, 300 Ah, hmotnost 410 kg) mu zajišťovala dojezd 50 km. Hlavní nevýhodou však bylo extrémně pomalé nabíjení.
Vozidla s označením Lohner-System-Porsche, vyrobená firmou Jacob Lohner & Comp. Wien, zahrnovala různé varianty – od cestovních přes závodní modely až po první elektromobil s pohonem všech kol (1901). Právě dlouhé nabíjení vedlo Porscheho k myšlence vyvinout hybridní systém. Vytvořil tak sériový hybrid – spalovací motor poháněl generátor, který nabíjel akumulátory, zatímco samotný pohon vozidla zajišťovaly elektromotory. Porsche se s tímto typem vozu dokonce v dubnu 1902 zúčastnil závodu do vrchu Exelberg. A zvítězil.
Replika po 110 letech
Na oslavu 110 let od vzniku prvního hybridního vozu Lohner-Porsche Semper Vivus byla v roce 2011 postavena jeho funkční replika. O tento projekt se postaraly společnosti Porsche Engineering a Karosseriebau Drescher. Pracovaly s omezenými historickými podklady – pouze několika výkresy a fotografiemi – ale dokázaly zajistit autentické komponenty.
Například v aukci zakoupily dva francouzské kapalinou chlazené jednoválcové motory De Dion-Bouton o výkonu 3,5 koně (2,6 kW), které pohánějí generátory o výkonu 2,5 koně (1,8 kW). Tyto generátory pak nabíjejí trakční akumulátory, jež napájí elektromotory v předních kolech. Celková hmotnost repliky činí 1 200 kg.
Po dokončení se vůz stal hvězdou předváděcích akcí a výstav. V současnosti je součástí expozice Porsche Muzea ve Stuttgartu.
