KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Nigel Farage se před několika týdny po obvinění z neprůhledného financování teatrálně vzdal poslaneckého mandátu. S tím, aby o něm rozhodli voliči. V nových volbách sice mandát obhájil, nicméně vítězství pro něj může mít trpkou příchuť.
V doplňovacích volbách v okrsku Clacton získal Farage 62,8 procenta hlasů a s přehledem mandát obhájil. Nicméně vítězství v těchto volbách může nakonec Farageovi zhořknout. Proč? Ze tří důvodů: za prvé o ničem nevypovídá, protože tradiční strany odmítly jeho hru hrát a voleb se neúčastnily.
Za druhé, podle průzkumů veřejného mínění Farage nerozptýlil obavy a pochybnosti skoro poloviny voličů strany Reform UK, kterým neprůhledné financování vadí; a za třetí, odkryl karty v tom smyslu, že ukázal svůj modus operandi: tím není standardní fungování, nýbrž permanentní kampaň.
Velmi jasně ukázal problém všech populistů (tedy i těch českých). Daří se jim v opozici, kde se profilují jako bojovníci proti establishmentu. Nicméně jakmile mají převzít odpovědnost za vládnutí, dostávají se do úzkých. Částečně pro svou neschopnost a nedostatek kompetencí, částečně proto, že je dohánějí vlastní problémy, zhusta podobné těm, které tak rádi zveličovali u svých konkurentů.
Oblíbená věta populistů
V případě strany Reform UK to bylo neprůhledné financování. Farage krátce před návratem do politiky v roce 2024 obdržel 5 milionů liber od podnikatele a velkého investora do kryptoměn Christophera Harbornea. Miliardář spojovaný i s Panama Papers poté dal velké finanční dary i straně Reform UK a celkem do ní nasypal cca 20 milionů liber. Dary, který Farage nepřiznal v kampani, začala prověřovat parlamentní komise.
Podezření mělo být standardními procesy prošetřeno, nicméně to Farage znemožnil svou rezignací. Znovu tím nasvítil palčivou otázku, zda je víc demokracie, nebo právo. Otázku, která nabyla na naléhavosti s nástupem Donalda Trumpa a jemu podobných, tj. zda lze porušování norem odbýt tím, že voličům to nevadí.
Farage to svou rezignací odkryl v plné nahotě. Než aby se podrobil standardnímu šetření, alibisticky se odvolal na vůli lidu a doufal, že ostatní politické strany sehrají roli komparsu. Ty to naštěstí odmítly, a tak se Farage musel spokojit s povinným vítězstvím proti soupeřům, kteří neměli sebemenší naději na slušný výsledek.
Jenže, jak bylo řečeno výše, volby neměly žádný smysl, což se odrazilo i na výrazně nižší účasti (o téměř 15 procent nižší); pochybnosti nerozptýlil, navíc to daňové poplatníky stálo na čtvrt milionu liber.
Nigel Farage stále ještě dokáže své voliče mobilizovat proti stávající vládě. Nicméně aktuální případ ukázal, že ke své podpoře potřebuje vést permanentní kampaň. Pokud by se mu podařilo uspět v parlamentních volbách, bude stát před těžkým úkolem, který řeší všichni populisté, totiž stále přesvědčovat své voliče, že sice je u moci, ale stále je proti „establishmentu“.
Když si k tomu připočteme v britském tisku často opakované pochybnosti ohledně dostatečného personálního obsazení kandidátky Reform UK a kompetencí těchto osobností vést zemi, není divu, že kdysi výrazná podpora Farageovy strany klesá.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
