KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Měl by Nejvyšší kontrolní úřad kontrolovat Českou televizi a rozhlas? Zajisté. I když nejde přímo o státní prostředky, tak o veřejné ano. Shodl se na tom i Senát, kde je koalice ve výrazné menšině. Jenže to bylo před tím, než vláda vyhlásila válku. Nejen veřejnoprávním médiím, ale všem nezávislým institucím. Tím tento návrh padá pod stůl.
Že NKÚ nesmí prověřovat hospodaření veřejnoprávních médií stejně jako třeba u ministerstev, je dáno ústavou, která říká, že „vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu“.
Jenže ČT a ČRo stojí mimo něj. Jako veřejné zdravotní pojištění, z nějž tak mohou premiérovy firmy bez obav ze střetu zájmů čerpat miliardy. Obojí můžeme považovat za jisté opominutí. Vždyť tady přece nejde o soukromé peníze…
Ať kontroloři prověří vše, co je veřejné
Každého napadne, že je jedno, zda veřejným prostředkům říkáme daně, koncesionářské poplatky, nebo odvody. Všechny platíme povinně a mělo by s nimi býti nakládáno a dohlíženo na ně úplně stejně, jako kdyby šlo přímo o státní rozpočet. Televize a rozhlas by neměly být vyňaty z působnosti NKÚ a Babišův holding Synbiol ze střetu zájmů. Avšak právo se neřídí selským rozumem, leč literou paragrafů…
Takže aby skutečně mohli cifršpióni nahlížet do účtů veřejnoprávních médií, musí se do čl. 97 ústavy doplnit věta: „Nejvyšší kontrolní úřad dále vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání.“ Takhle to prošlo Senátem a na probíhající schůzi se novela ústavy nachází ve třetím čtení. Leč na ni tento týden nedojde, protože není shoda. Což je jen dobře.
Koalice útočí, původní dohoda už neplatí
Situace se od doby projednávání změny ústavy v druhé komoře radikálně změnila. Kabinet ANO, SPD a Motoristů nasadil agresivní tón a v rámci svého „dlouhého pochodu institucemi“ si posvítil i na ČT a ČRo.
Jako první krok chce změnit jejich financování a převést ho z koncesionářských poplatků na státní rozpočet. Od koaličních politiků ovšem uniká, že zde se nehodlají zastavit a jde jim o úplné zničení nezávislosti veřejnoprávních médií.
Samotné financování televize a rozhlasu přes stát ještě neznamená, že by NKÚ měl plný přístup k prověřování jejich hospodaření, uzavřených smluv a tak dále. Ovšem je jasné, že původní předpoklady platné v čase přípravy novely v Senátu již neplatí a pokud se vinou sněmovní většiny drasticky změnil status quo, musí na to opozice reagovat. Něco takového „tady a teď“ prostě schválit nelze. Leda… v rámci širšího kompromisu.
Mediální zákony by měl schvalovat i Senát
Zástupci menšiny přišli v rámci jednání o senátním návrhu s další změnou ústavy, tentokrát čl. 40. Ten nyní určuje, že pro přijetí volebních zákonů, zákona o styku mezi oběma komorami a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba souhlasu obou komor. Tedy že ta dolní nemůže tu horní přehlasovat. Nově by to mělo platit i pro mediální zákony. Takže by už k jejich překopání nestačilo mít většinu jen ve Sněmovně.
Tohle má perfektní logiku. Stejně jako musíme chránit zastupitelskou demokracii, a tedy není možné ve Sněmovně předělat volební normy proti vůli Senátu, měli bychom obdobně chránit nezávislost veřejnoprávních médií.
Za sebe bych ještě do onoho článku přidal pravidla rozpočtové odpovědnosti, která vláda transformovala na pravidla rozpočtové neodpovědnosti. Což by nemohla tak snadno provést, kdyby se musela dohodnout i s horní komorou.
Kompromis v zájmu zachování svobody slova
Ale zpět k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, ČT a ČRo. Zmíněný kompromis by byl skvělý. Aby ho opozice koalici vylepšila, může souhlasit s tím, že se bez obstrukcí schválí převod financování veřejnoprávních médií na stát. Jistěže za podmínky pravidelné valorizace o inflaci a s tím, že pro první rok se vyjde z letošních příjmů a ne, že se peníze pro televizi o miliardu sníží. Tohle by znamenalo, že každý v něčem podstatném ustoupí – avšak svoboda slova zůstane.
Nesázím na to, že vláda přistoupí na dohodu (kterou k přijetí novely ústavy potřebuje, protože nemá nutných 120 hlasů). Ovšem rád se nechám příjemně překvapit.
Třeba aspoň v hnutí ANO zbývají politici, kteří se chtějí věnovat prosazování pozitivního programu, nikoli jen ničení, šíření nenávisti, zloby a negace. V každém případě nevěřím, že takto mstivá je většina jejich voličů.
Boj je boj: nepleťme si velkorysost se zradou
Co se týká opozice, pro tu mám jediný vzkaz: pokud někdo z vás pomůže sněmovní většině protlačit senátní návrh, aniž by se změnil i článek 40, jste pro mě mrtví. Boj, jenž ANO, SPD a Motoristé nesmyslně a o své (zlé) vůli vyhlásili otevřené společnosti, v krajním případě snad můžete prohrát, leč nesmíte ho vzdávat, to byste byli poraženi předem.
Zástupci koalice se nás snaží vší silou přesvědčit, že už nejsou soupeři, ale nepřátelé. Mrzí mě to, ale budiž. Hodili svobodným lidem rukavici, zvedneme ji. V bitvě máte projevit k nepříteli velkorysost, když jsou k tomu okolnosti. Ale nikdy s ním nesmíte kolaborovat. Protože na to se už hodí jiné slovo: zrada.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
