Obludné ticho: Střelba na FF UK začíná „zapáchat“ nahlas

Od střelby na filozofické fakultě, kde bylo zavražděno 14 studentů, uběhlo již 14 týdnů. Rukou Davida Kozáka ale zemřelo celkem 17 lidí. Kromě vlastního otce zavraždil i muže s kojencem v Klánovickém lese. I tahle událost jako by zapadla do propadliště dějin. 

Počáteční fázi šoku vystřídalo obludné ticho „naordinované“ policejními autoritami a zpočátku i médii. Každý, kdo kladl legitimní otázky, byl označen za hyenu. Někteří novináři dokonce skrze to, že nedělali svou práci, sbírali morální kredit.

Další média si sypala popel na hlavu, že o události referovala příliš „hladově“, neeticky, bez ohledů na pozůstalé i společnost jako takovou. V mnoha redakcích se intenzivně diskutovalo o hranicích informací a autocenzuře.

Nutno podotknout, že situace byla bezprecedentní. Ale také, že když vytvoříme precedens, že se o něčem nepíše, bude příště „ticho po pěšině“ společensky posvěcené a práce novinářů frustrujícím způsobem nedostatečná. Informace stejně vyplavou na povrch na sociálních sítích, ovšem často neověřené a obalené balastem dezinformací.

O tragické prosincové události se momentálně nemluví, a hlavně nepíše. Odpověď na oblíbenou otázku (nejen) konspirátorů „Cui bono?“, je zřejmá. Zevrubné rozebírání policejních postupů, především těch, které předcházely samotnému zákroku na fakultě, nemůže pro policii skončit potleskem. 

Politické body rozhodně nepřihraje ani ministru vnitra, kterému se navíc nehodí do relativně slušně rozjeté kampaně. V poslední „debatě bez cenzury“ ve Vyškově ale padla i otázka související se střelbou na FF UK. Účastník diskuze se Víta Rakušana zeptal, proč událost spoluvyšetřuje FBI. 

Podle Rakušana pomáhá FBI pouze s expertizami a metodologií, samotnou událost nevyšetřuje. Vyšetřování je plně v režii státního zastupitelství a Policie ČR. Na informacích tedy aktuálně sedí jako „kvočna na vejcích“ státní zastupitelé. Kdy se vyklubou, není vůbec jisté. 

Naposledy ministr Rakušan zmiňoval, že možná v květnu, tedy půl roku po události, jejíž viník je mrtev. Technologická přestávka, aby důkazy zdárně „vytvrdly“, se všem zdá neúměrně dlouhá. Otázky však neusnuly. Tohle obludné ticho totiž není konejšivé, ale matoucí.

Téma znovu otevřel až krajský politik za ANO Martin Herman v internetovém pořadu Jany Bobošíkové „Aby bylo jasno“. Některé komentáře pod videem jsou přehlídkou konspiračních teorií.

Herman však poukázal na podstatné skutečnosti jako například pravidla IZS (Katalog typových činností), ve kterých jsou jasně popsány závazné postupy při „Demonstrování úmyslu sebevraždy“, „Útoku aktivního střelce“ nebo nálezu nástražného výbušného systému. Podle nich měl být vyhlášen poplach nejprve prvního, později druhého stupně.

Herman se pozastavil i nad nedostatečným zhodnocením závažnosti situace samotnou fakultou, konkrétně proděkanem, který hovořil s policejní hlídkou, a nedodržením evakuačního plánu. 

A v neposlední řadě nad prohlášením z policejní tiskovky, kde zaznělo, že se na Davida Kozáka policie až do činu dívala jako na „človíčka, který se jede zasebevraždit do Prahy“, přestože dávno předtím nalezla jeho mrtvého otce, nástražný výbušný systém a ověřila si, že je majitelem několika střelných zbraní. 

V druhém sledu však média zaujal jiný detail. Martin Herman se totiž opřel i do vrahovy rodiny. Pokusil se dát do příčinné souvislosti fakt, že matka s rodinou nežila a Kozákova sestra napsala bakalářskou práci na téma připravenosti pražského letiště na řešení mimořádných událostí ve veřejných prostorách, včetně problematiky terorismu. Vysloužil si tím vyhrožování žalobou. 

V komentářích se společnost, jako dnes již klasicky, rozdělila na dva zcela protichůdné tábory. Podle většiny by Kozákova matka i sestra měly zalézt sto sáhů pod zem a zpytovat svědomí, druhá část komentujících poukazovala na jejich právo na soukromí a nesouvislost s vražděním syna, resp. bratra.

Evidentní ale bylo a je, že to lidem není jedno. A že emoce, které celá událost vyvolala, zdaleka nevyčpěly. Emoce vládnou světem. V tomto případě jsme si z nich ale upletli pouta a náhubek.

Katarze je vnitřní očista člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla – praví definice na Wikipedii. Tzv. katarzní afekt pak prostřednictvím hněvu uvolňuje psychické napětí a agresi. Částečně si jej dovolila prožít matka jedné z obětí, Lenka Šimůnková, ve své zpovědi v pořadu 168 hodin České televize. 

Jenže namísto pochopení a podpory se ona i médium, které jí k tomu dalo prostor, dočkaly mimo jiné opovržení. Nesmíme se tedy zlobit ani ptát? Musíme jen bezmocně čekat, až se informace konečně „vylíhnou“?

Potlačení vzpomínek na traumatickou událost přitom může odstartovat neurózu. A první vlaštovky už „přilétají“. Aniž bychom znali motiv a pohnutky Davida Kozáka, přikládáme jeho chování své vlastní významy a demonstrujeme úzkost. Na dvou základních školách už byly děti označeny za „budoucí střelce z filozofické fakulty“. O podrobnostech vás budeme brzy informovat.