KOMENTÁŘ STANISLAVA VÍTKA | Vzpomínáte si na dobu, kdy byly americké finanční trhy známé díky bezkonkurenční globální relativní stabilitě, právnímu státu a de facto bezrizikovému hodnocení? Tahle šíleně vzdálená utopie – ta tu byla před měsícem. Donald Trump střelil Ameriku do obou nohou ve jménu falešného slibu návratu průmyslové výroby do USA – na tu sice nedojde, ale za to všichni zchudneme. A to se vyplatí!
V článku se dozvíte:
- Proč Trumpova cla nepřivedou výrobu zpět do USA
- Jak cla zvyšují ceny a ničí americkou konkurenceschopnost
- Proč automatizace a demografie znemožňují návrat starých pracovních míst
- Jak celní politika odrazuje investory a zvyšuje ekonomickou nejistotu
- Jak nesmyslná logika „recipročních“ cel ohrožuje globální obchod
Protekcionismus americkou průmyslovou výrobu neoživí
Počátkem tohoto měsíce, v den, který Donald Trump nazval Dnem osvobození, oznámila americká administrativa rozsáhlou sadu dovozních cel, které sám tariff man označil za klíč k tomu, aby se „do naší země vrátila s hřměním pracovní místa ve výrobě“.
Ministr obchodu Howard Lutnick tuto vizi vymaloval poněkud nevábným obrazem „milionů a milionů lidí, kteří šroubují malé šroubky, aby vyráběli iPhony“ v amerických továrnách. Rétorika je to jistě smělá. Je také krajně nostalgická a hluboce zakořeněná v Trumpově dlouhodobém protekcionistickém postoji ke světu – perspektivě, kterou zastává od 80. let, kdy kritizoval japonské společnosti za „okrádání“ Spojených států. Přesto, navzdory veškerému Trumpově zápalu, je také v hlubokém rozporu s realitou.
Trumpova cla nejenže nepřivedou pracovní místa ve výrobě zpět do USA, ale se vší pravděpodobností poškodí americkou a světovou ekonomiku (v tomto pořadí), zvýší ceny pro americké spotřebitele a firmy, vzroste nezaměstnanost a zhorší se geopolitické napětí. Výměnou za to pak Spojené státy nezískají nic.
Základem pomýlené Trumpovy obchodní politiky je víra, že vysoká cla podnítí domácí produkci, a tím obnoví pracovní místa ztracená kvůli dekádám globalizace a liberalizace světového obchodu.
Tato víra však nereflektuje několik klíčových skutečností o moderním průmyslu a globálních dodavatelských řetězcích. Těchto skutečností je velké množství, ale pro přehlednost níže vysvětlím pět hlavních důvodů, proč Trumpova cla s nejvyšší pravděpodobností nedosáhnou svého proklamovaného cíle:
Cla podkopávají konkurenceschopnost USA
Cla jsou často prezentována jako daň na zahraniční zboží na ochranu domácího průmyslu, ale fungují také jako daň na vstupy do výroby. Více než polovina dovozu do USA se skládá z průmyslových surovin, materiálů, kapitálového zboží a automobilových dílů – tedy klíčových komponent pro americké výrobce. Zvýšením nákladů na tyto vstupy cla prodražují výrobní náklady a snižují konkurenceschopnost amerických firem.
To není spekulace; důkazy z první vlny Trumpovy obchodní války (2018–19) ukazují, že zvýšené náklady na vstupy vedly ke ztrátě pracovních míst ve výrobě pětkrát větší, než kolik jich bylo vytvořeno díky ochraně před dovozem. Současná agresivnější celní politika pravděpodobně tento efekt ještě zesílí a omezí schopnost výrobců rozšiřovat výrobu a udržovat pracovní místa.
Zásadní problém, který Trump a jeho poradci odmítají pochopit, spočívá v tom, že narušené dodavatelské řetězce budou nutit americké výrobce používat omezené zdroje na méně hodnotné části hodnotového řetězce, což sníží přidanou hodnotu amerických výrobků.
Trumpova cla v konečném důsledku také sníží americký vývoz, nejen dovoz, a to jak v důsledku změn směnných kurzů měn, tak v důsledku odvetných opatření ze strany ostatních zemí. To opět dále poškodí americkou výrobu, protože odříznutí Ameriky od vývozních trhů bude snižovat úspory z rozsahu amerických výrobců, což bude zvyšovat jejich náklady a snižovat jejich produktivitu.
Cla na Čínu by teoreticky mohla být součástí širší strategie na zlepšení americké konkurenceschopnosti v průmyslové výrobě, ale širokospektrální cla na všechny americké obchodní partnery jen urychlí proces americké deindustrializace – i kdyby zároveň snížila obchodní deficit.
V konečném důsledku není pro USA důležité snížit dovoz, ale zvýšit vývoz – a v tom jí cla výrazně nepomůžou, snad s výjimkou komodit, které ostatní země nakoupí jako symbolické gesto. Za to si ale americký průmysl nic nekoupí.
Automatizace a strukturální změny
I kdyby cla zvýšila poptávku po domácím zboží, povaha výroby se změnila. Automatizace snížila potřebu málo kvalifikované pracovní síly, což znamená, že i nové továrny by zaměstnávaly mnohem méně lidí než v minulosti.
Výroba iPhonů, jak si ji představuje Lutnick, by s největší pravděpodobností zahrnovala vysoce automatizované procesy, nikoliv armády dělníků montujících produkty ručně. Navíc mnoho pracovních míst ztracených kvůli globalizaci bylo nahrazeno pracovními místy ve službách, která často nabízejí vyšší mzdy.
Průměrný výrobní dělník v USA vydělává méně než průměrný pracovník ve službách, a práce typu „šroubování malých šroubků“ by pravděpodobně nabízely ještě nižší mzdy, a tudíž by byly pro většinu Američanů neatraktivní.
Zpoždění investic a čas
Výstavba nových továren – ať už na polovodiče, automobily, nebo zelené technologie – trvá roky, ne měsíce. Clo lze zavést škrtnutím pera, ale infrastrukturu a dodavatelské řetězce potřebné k nahrazení dováženého zboží nelze vyčarovat přes noc.
