Jak zvýšit platy a nezbankrotovat. Kacířské řešení, na které nemají politici odvahu

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | V rámci letitých tradic se v Česku opětovně rozhořela přetahovaná o to, kolik peněz vláda svým exekutivním rozhodnutím přidá od začátku příštího roku státním zaměstnancům a pracovníkům ve veřejné sféře.

Tentokrát je však tato klasická tahanice o platy provázána nejenom s tím, že vláda na zvyšování platů nemá finanční prostředky, neboť státní kasa se již šest let topí v abnormálních deficitech a dluzích, ale i s tím, že se „před pár dny“ rozhodlo o radikálním tempu zvyšování výdajů na obranu, jež vládní rozpočet potáhnou do čím dál hlubší, tedy ještě deficitnější propasti.

Spor o deset procent

Tuzemské odbory požadují pro zaměstnance státu a veřejných služeb zvýšení platů až o 10 procent s tím, že v případě nesplnění požadavku hodlají přistoupit k – blíže nespecifikovaným – eskalačním krokům. 

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka je zatím svolný navýšit platové tarify „jen“ o 5 či 7 procent. I toto mírnější přidání by státní pokladnu v příštím roce vyšlo na dodatečných zhruba 23 a půl, respektive 33 miliard Kč. 

Vládní koalice jako taková se zatím shoduje na 4% platovém navýšení, takže asi jen sotva překvapí, že jednání zástupců vlády, zaměstnavatelů a odborů, které proběhlo minulý týden, nepřineslo výsledek v podobě konečné dohody. 

Spor se přitom již netýká vojáků, policistů a dalších zaměstnanců resortu vnitra a spravedlnosti, o jejichž konkrétním platovém nárůstu Fialův kabinet rozhodl už dříve.

Státní rozpočet dusí nové a nové automatické valorizace. Je to problém, říkají experti

Inflační spirála, nebo nutná kompenzace?

sinfin.digital