Polská politická válka o zbrojení: prezident blokuje evropskou půjčku

Nebývalá politická přestřelka hýbe polskou politickou scénou. Polský prezident Karol Nawrocki vetoval zákon o administraci evropské půjčky SAFE EU a navrhl svůj systém financování polské bezpečnosti s využitím rezervních prostředků Polské národní banky, který nazval „polské SAFE 0 %“. Polská vláda reagovala hystericky a následný den po vetu na mimořádném zasedání vlády přijala usnesení s názvem „Polsko zbrojí“, kterým pověřila ministra financí a obrany, aby podepsali s Evropskou komisí půjčku ve výši 43,7 mld. €. Přímo při jednání vlády si vzal slovo Zbigniew Bogucki, vedoucí kanceláře prezidenta Polské republiky a pohrozil vládě a jednotlivým ministrům právními důsledky, pokud si vezmou půjčku bez podpisu prezidenta. Reakcí bylo pobouření od všech ministrů, bez ohledu na to, kterého koaličního partnera ve vládě zastupují a bylo řečeno, že „doba měkkého přístupu skončila“. I členové polské Lidové strany, kteří mají ke Karolu Nawrockému a jeho okolí nejméně agresivní postoj, se najednou domnívají, že s ním je třeba hrát tvrdě.

Polský prezident Nawrocki navrhl zákon o „polském SAFE 0 %“, předpokládá zřízení Polského obranného investičního fondu v Polské rozvojové bance (BGK), který by financoval technickou modernizaci polských ozbrojených sil a další úkoly, které by sloužily k posílení bezpečnosti a odolnosti státu. „Dnes jsme schopni v příštích 4–5 letech vygenerovat přibližně 200 miliard zlotých prakticky bez nákladů, proto „polský SAFE 0 %“, a to prostřednictvím řádného hospodaření s rezervami Polské národní banky, aniž bychom je vyčerpali. Tyto peníze pak budou přesměrovány do Polského obranného investičního fondu s cílem poskytnout finanční prostředky polské armádě v nejširším slova smyslu, ale také proto, aby nebyly alokovány nikam jinam. Bez ohledu na to, kdo bude Polsku vládnout, mají být tyto peníze vyčleněny výhradně na výdaje na obranu, a nikoli na „vyplnění rozpočtové mezery“ ani na jiné výdaje.“ zdůraznil Zbigniew Bogucki, vedoucí kanceláře prezidenta Polské republiky.

Jak uvedl prezident Polské národní banky (NBP) Adam Glapiński, koncem roku 2025 měla banka rezervy v hodnotě přes jeden bilion zlotých, z toho 340 miliard zlotých ve zlatě. Zmínil také, že v současné době banka disponuje 570 tunami zlata a cílem je dosáhnout hranice 700 tun. Uvedl také, že tzv. nerealizované výnosy, tedy nárůst ceny zlata ve srovnání s nákupní cenou, činí 197 miliard zlotých. Jak je proměnit ve zisky? Prezident Glapiński navrhuje mechanismus aktivního řízení, který by zahrnoval postupný prodej části zásob polského zlata v Londýně. To by umožnilo proměnit nerealizované výnosy v zisk, z něhož 95 % by putovalo do obranného investičního fondu.

Prezidentský poradce Leszek Skiba poznamenal, že v návrhu zákona „byly zavedeny další mechanismy speciálně pro ministra národní obrany – emise dluhopisů, úvěry a půjčky. Jen pro případ, aby, stejně jako u jiných fondů, mohl fond obrany tyto obranné výdaje dodatečně navýšit. Zisk ze zlata by však měl být dostatečný“, dodal Skiba a pokračoval: „Správcem fondu má být, stejně jako v případě evropského SAFE, ministr obrany a bankovním operátorem Rozvojová banka BGK. Navržena je také protikorupční pojistka. Je důležité, aby neexistovaly žádné pochybnosti o tom, že finanční prostředky budou vynakládány spravedlivě a bez rizika korupce nebo zneužití.“

Po setkání s prezidentem Polské národní banky minulý týden polský prezident Karol Nawrocki zdůraznil: „Máme konkrétní, polskou, bezpečnou a suverénní alternativu k programu SAFE EU, která nebude zahrnovat žádné finanční zájmy.“

Program SAFE v hodnotě 150 miliard eur byl podepsán na úrovni Evropské unie a polský prezident nemá možnost jej zrušit. Nawrocki pouze vetoval zákon, který měl vytvořit mechanismus pro využití 43,7 miliard eur z programu SAFE určených pro Polsko. Tento zákon mimo jiné počítal se stanovením způsobu financování projektů a rozšířením výdajů také na polskou policii či ochranu hranic. Veto neblokuje samotný program SAFE, ale ztěžuje využití těchto prostředků a nutí polskou vládu hledat alternativní právní mechanismus.

Polská vláda měla plán B a tvrdí, že může jít jinou cestou. Prostředky z programu SAFE do Polska asi stejně dorazí a budou uvolněny prostřednictvím jiných právních nástrojů. Jsou to zejména již existující mechanismy financování obrany, jako je mimorozpočtový Fond na podporu ozbrojených sil zřízený PiS v roce 2022 na základě Zákona o obraně vlasti. V praxi to znamená, že půjčky z programu SAFE budou čerpány státem a prostředky budou směřovány do stávajícího Fondu a financovány budou především čistě vojenské projekty – nákupy zbraní, munice, systémů protivzdušné obrany, vojenské infrastruktury a zbrojní výroby v Polsku. Část infrastrukturních projektů (např. silnice, vojenská logistika, sklady či vybavení) má být spojena s investicemi NATO a revizí rozpočtu ministerstva obrany. Ten se poníží o částky uhrazené ze SAFE.

Klíčovou otázkou je, zda polská vláda mohla souhlasit s návrhem Bruselu bez předchozího souhlasu polských orgánů. Jinými slovy, může polská vláda nejprve přijmout mechanismus vymyšlený v Bruselu a teprve poté usilovat o souhlas parlamentu a prezidenta s jeho zavedením? Z pohledu Evropské komise vypadá proces takto: Komise navrhne finanční nástroj, vlády členských států jej schválí na Radě EU a poté země připraví vnitrostátní prováděcí předpisy. Z hlediska práva EU stačí souhlas polské vlády. V polské ústavě však existuje ustanovení, podle kterého stát nemůže přijímat závažné finanční závazky bez účasti parlamentu, potažmo polského prezidenta. Polská vláda razí názor, že může přijímat závazky v řádu miliard vůči evropským institucím bez plného ústavního postupu. A to je věc mnohem závažnější než jeden roční rozpočet polského ministerstva obrany.

Donald Tusk nechal zkonstruovat usnesení své vlády a v něm pověřil k podpisu smluv o SAFE s Evropskou komisí ministra financí Andrzeje Domańského a ministra obrany Władysława Kosiniak-Kamysze. Ironickým poznámkám o strachu z trestu ze strany opozice čelil takto: „Ve válce o SAFE padly všechny masky. Dnes už nikdo nemůže mít pochybnosti o tom, že nadcházející volby rozhodnou o tom, zda Polsko zůstane v Evropě a kdo nás z ní chce vyvést. Musíme společně zastavit politické šílence,“ napsal Donald Tusk, aby jeho spolustraníci spustili vlnu hejtů nenávisti nejen na téma zahájení polexitu ze strany prezidenta Nawrockého. Vyniká skupina na platformě X: #SilniRazem. Polský premiér si ještě přisadil: „Lidé se dnes ptají, zda je rozhodnutí prezidenta zradou, výsledkem působení lobbistů, nebo projevem nedostatku zdravého rozumu. Jedno je jisté – neexistence podpisu prezidenta představuje vážnou překážku při realizaci programu modernizace polské armády.“

Poslanec PiS Kazimierz Smolinski to vzal z opačné strany: „Záležitost SAFE nám ukazuje, že Tusk je prostě německý poskok, vyslaný na polský terén s úkolem zadlužit Polsko u německých bank na desítky let. Pokud někdo ještě měl nějaké pochybnosti, díky SAFE už je nemá.“ Televizní „běžící řádky“ v opoziční TV Republika byly ještě výživnější: „Úvěr SAFE je Tuskův dárek pro Německo“ nebo „‚Herr Tusk‘ chce zastrašit prezidenta Nawrockého“ či "Der SAFE für Deutschland kaputt". Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski tuto záležitost okomentoval a neskrýval své rozhořčení. „Jsou to magoři,“ shrnul stručně, ostře kritizoval Republiku a vyzval k zásahu polskou Televizní radu.

Kandidát PiS na polského premiéra Przemysław Czarnek pak shrnul opoziční rétoriku tako: „Na stole leží dvě řešení: německá půjčka za nespravedlivých podmínek a ohrožující naši bezpečnost nebo polské prostředky připravené prezidentem a Národní bankou Polska. Prezident zablokoval možnost sjednání nevýhodné půjčky, protože jsou k dispozici peníze bez podmínek, bez úroků a bez nutnosti splácení na okamžitý nákup vybavení potřebného k odstrašení ruského agresora. Vyzývám pana předsedu Sejmu (Włodzimierza) Czarzastyho, pana Tuska a další vládní představitele: okamžitě začněte pracovat na návrhu zákona pana prezidenta. Každé zpoždění představuje riziko pro bezpečnost polských občanů. Pokusy o obejití veta a přijímání závazků usnesením Rady ministrů znamenají plnou odpovědnost – také před Státním tribunálem.

Jenže polská vláda má jiný plán. „Nemá smysl se pouštět do diskusí o ústavnosti či neústavnosti. Je zřejmé, že nás chtějí zatáhnout na toto pole, ale nesmíme se nechat zlákat. Výhradně zbrojní průmysl. Peníze, nákupy, kontrakty, to vše se nyní musí objevit v našem narativu. Následující dny budou klíčové“ pronesl jeden z polských ministrů. Ministři a premiér mají proto prezentovat zbrojní firmy, které dostanou zakázky a konkrétní částky, které jim budou přiděleny. Polskému prezidentovi velmi záleží na tom, aby co nejvíce prostředků směřovalo do polské armády. Jak však říkají představitelé vlády – rozhodují činy, ne slova. Veto má totiž podle vládního tábora ukazovat, že polský prezident prostě nechce armádě peníze předat. Toto se bude v příštích dnech v Polsku mediálně prezentovat. Polští vládní činitelé se také hodlají pomstít a tlačit na prezidenta Polské národní banky Adama Glapińského ohledně převodu možných zisků. Tato výzva zazněla již v projevu ministra obrany v Sejmu, který najednou a bez schválení prezidentského návrhu požadoval, aby Národní banka převedla možný zisk do státního rozpočtu a slíbil, že tyto prostředky věnuje armádě.

Ministr Sikorski zas připomenul slova předsedy PiS Jaroslawa Kaczyńského z roku 2022: „Lepší se zadlužit, než být okupován“ a zeptal se: „Co se změnilo, že si je dnes už nepamatuje?“ Jenže pokud Polsko využije celou sumu ze SAFE EU 43,7 mld. €, tak při konzervativním scénáři uhradí úroky ve výši ≈43,2 mld. €. Za úvěr tedy při dnešním kurzu zaplatí celkem ≈86,9 mld. € (≈ 367 mld. PLN) při 45 letech splácení. Pokud Polsko splatí dříve či část půjčky nevyužije, nebo ji refinancuje, bude celková částka cca 60–70 mld. € (≈ 253–295 mld. PLN).

Největší hrozbou pro rentabilitu programu SAFE EU je ale měnový kurz. Polsko si půjčuje v eurech, ale splácí z daní vybraných ve zlotých. Simulace ukazuje krutou pravdu: stačí, aby kurz eura vzrostl o pouhých 0,5 PLN a polský dluh „na papíře“ ze dne na den vyskočí o 22,5 miliardy zlotých. Pro srovnání, to je téměř polovina ročních výdajů na program polských dětských přídavků 800+ a jde o relativně malý kurzový rozdíl. Ačkoli peníze do Polska proudí z Bruselu, technická obsluha dluhu probíhá prostřednictvím systémů patřících konkrétním hráčům. Provize z každé transakce nových evropských dluhopisů směřují do francouzského systému TELSAT a při jejich následném obchodování do německé platformy Eurex. Za těmito institucemi stojí globální kapitálové skupiny, jako jsou BlackRock nebo Fidelity. V praxi to znamená, že polské výdaje na bezpečnost se stávají stálým zdrojem příjmů pro největší investiční fondy světa.

Doposud si Polsko půjčovalo na zbrojení jinak. Podle Korea Times celkový rámec kontraktů z roku 2022 dosahuje přibližně 22 mld. USD a zahrnuje tanky K2, houfnice K9, letouny FA-50 a raketomety Chunmoo. Tedy přibližně 78 mld. PLN. Celkem za americké Abramsy Polsko zaplatilo cca 6,15 mld. USD, tedy zhruba 24–25 miliard PLN (podle kurzu). Zajímavé je, že tato částka je mnohem menší než kontrakty na korejské tanky K2, protože ty zahrnují i licenční výrobu v Polsku a transfer technologií, což cenu výrazně zvyšuje. Oba kontrakty byly kryty půjčkou. Na korejské zbraně v Jižní Koreji a půjčili si za úrok 6,5 %. Za americké tanky platí americkým bankám úroky 5-5,5 %.

Fond Sondervermögen Bundeswehr, zřízený v roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu kancléřem Olafem Scholzem má objem 100 miliard eur na modernizaci armády, včetně nákupu zbraní a vybavení, aby Německo dosáhlo 2 % HDP na obranu podle úkolů NATO. Schéma je jednoduché: Němci financují Bundeswehr bez rizika. Vydělávají na SAFE jiných států. Rozšiřují výrobu díky zdrojům poptávky a snižují jednotkové náklady. V IT branži se tomu říká „vendor lock-in“. SAFE EU tvoří uzavřený okruh: Polsko a další země v rámci SAFE generují poptávku a dluh, Francie a Německo inkasují z peněžních toků. Jedná se tedy o obranný merkantilismus. Nedivme se tedy, když si ministr polské vlády stěžuje: „V Bruselu se nemohou vzpamatovat z toho, že jsme se kvůli tomu programu SAFE tak pohádali. Vytvořili jsme ho, dostali z něj nejvíc a pak jako jediní z toho děláme aféru pro celou Evropu. Nemáte ani ponětí, na jaké otázky musím odpovídat.“

Čeští zbrojaři mají také velké šance, ale jiné než Němci. Zbrojařská skupina CSG Michala Strnada a lídr polského obranného průmyslu Polska Grupa Zbrojeniowa (PGZ) uzavřely nedávno strategickou dohodu o partnerství. Polský problém podle prvního viceprezidenta skupiny Arkadiusze Bąka je řízení náhlého nárůstu poptávky v situaci, kdy polský průmysl po léta nevyráběl příliš mnoho, protože „poptávka neopravňovala k sériové výrobě“. Nyní, když je třeba výrobu zvýšit, objevují se mezery, například v dodávkách komponentů. Příkladem společnosti ze skupiny PGZ, která má tento typ potíží, je Jelcz, výrobce nákladních vozidel z Dolního Slezska. V loňském roce nesplnil plánovanou výrobu. Ve firmě došlo k výměně představenstva a zavedení ozdravného programu. V lednu podepsalo polské ministerstvo obrany s PGZ smlouvu na nový protiletadlový systém, včetně systému proti dronům, s krycím názvem San. Dodávky mají být realizovány za dva roky, což pro zbrojní průmysl znamená sprint. Všechny prvky systému San mají být mobilní a umístěné na téměř 700 vozidlech – přibližně polovinu z nich budou tvořit kombinované nákladní a osobní vozy Legwan od společnosti Rosomak (která je rovněž součástí PGZ) a nákladní vozy Jelcz. Jedná se o dodatečné, dříve neplánované zakázky u obou výrob. Jelcz také nedávno oznámil, že Řecko chce od něj koupit tisíc nákladních vozidel a financovat tento nákup z programu SAFE. Bude mít společnost dostatečné výrobní kapacity? S pomocí Čechů by to měla zvládnout.