Bydlení je dlouhodobě nedostupné, politici s tím zmůžou jen málo. Mluví sice o omezování byrokracie a zrychlování povolování, jenže výsledky nedoručují. Jednou z klíčových překážek stavebního boomu je přitom i mizerně nastavený daňový mix, který vede k tomu, že se komunálním politikům fiskálně nevyplatí nové stavby povolovat.
Masivní výstavba jako celospolečenský zájem? Ne tak docela. Zatímco lidé volají po masivnější výstavbě, pro komunální politiky jde často o noční můru. Aspoň z pohledu městského rozpočtu. Pro komunální finance jsou totiž nové developerské projekty výrazně ztrátovou záležitostí. Zatímco daňové příjmy z nových staveb jsou kvůli nastavení rozpočtového určení daní minimální, výdaje, vzhledem k nutnosti zasíťování okolí a zvýšení občanské vybavenosti, jsou značné.
„Problém je, že u nás dnes komunální politici nejsou státem motivováni k tomu, aby se rozvíjeli. Když developer postaví Smíchov City, stát z toho dostane na daních přes miliardu korun a město je mínus 100 milionů, protože musí udělat investice do dopravy, tramvají, sítí a tak dále,“ uvedl na diskusi pořádané institutem Strategeo ředitel IPRu Ondřej Boháč.
To pochopitelně pro komunální politiky znamená vnitřní dilema. Zatímco finance trpí, jejich voliči volají po větší výstavbě. Zatím se to řeší„pološedou“ zónou kontribucí developerů do městských rozpočtů, jenže to má k ideálnímu řešení daleko. Developer totiž tyto kontribuce převede do cen bytů, v důsledku tak všechno zase zaplatí volič – a míra nedostupnosti bydlení dále roste.
„Obdivuji politiky, kteří jsou ochotni nahlas říkat, že je potřeba stavět, protože v našem systému to politicky není moudrá věc. Máte z toho jen náklady a nemáte přímý příjem. Stát se k městům chová tupě, všechno jim rovnou sebere a náklady si nechte. Je to otázka vztahu státu a obcí,“ dodává Boháč.
Nápady, jak situaci změnit zde přesto jsou. Podle kandidáta na primátora za hnutí Praha Sobě Adama Scheinherra
nyní město nemá z developmentu žádný zisk – kromě daně z nemovitosti. „Kdybychom dostávali podíl z DPH z každého prodaného bytu, bylo by to motivační,“ míní Scheinherr.
Jenže zatím to nevypadá, že by se stát chtěl o daňové příjmy s obcemi příliš dělit. A to i proto, že řada měst vykazuje na svých účtech výrazné přebytky. Jen u Prahy je to kolem dvou set miliard korun. A i když jde často o vázané prostředky na dané vybrané infrastrukturní projekty jako je Metro D a výstavba vnitřního okruhu, politický pohled ze Sněmovny je v tomto případě odlišný.
„Není možné po státu požadovat víc peněz ve chvíli, kdy Praha má na účtě 170–180 miliard korun. Ve chvíli, kdy Praha ukáže nějakou ekonomicko-investiční aktivitu a rozhýbe ty velké infrastrukturní projekty, tak potom může jít s nataženou rukou směrem ke státu, že chce měnit systém toho, jakým způsobem se teď rozdělují peníze. Ale ve chvíli, kdy je tady Praha investičně paralyzovaná, tak není možné k tomu státu v tomto směru chodit,“ uzavírá za hnutí ANO pražský zastupitel Radomír Nepil.
Jak to vidí politici?
Jaká řešení nedostupnosti bydlení přinášejí politici? Podle kandidáta na primátora za Praha Sobě Adama Scheinherra „Pomůže schválení metropolitního plánu, jehož schválení umožní lepší výstavbu.“ Podle něho každá nová stavba dnes vyžaduje změnu územního plánu, což projekty odsouvá o 4 až 10 let. Město musí stavět infrastrukturu – tramvajové tratě, metro, okruh. Máme kritický nedostatek městských bytů, jen 4 % z celkového fondu (kolem 30 000 bytů). Nebylo správné v minulosti rozprodat bytový fond. Musíme stavět nové byty pro tyto účely. Pražská developerská společnost (PDS) už má první stavební povolení na Praze 5 pro 450 bytů. Spousta městských částí má prázdné byty, které jsou často nepoužitelné a musí se rekonstruovat.
