KOMENTÁŘ JANA MALINY | Operace „Úsvit Jemenu“ měla být pro Saúdskou Arábii rychlým triumfem, který uvolní průliv Bab al-Mandab. Místo toho se zdá, že ofenziva zamrzla, húsíjští povstalci přešli do protiútoku a svými raketami terorizují saúdská letiště. Slavně aktivovaný mekkánský pakt s Tureckem a Pákistánem přitom kolapsu na frontě zřejmě nezabrání.
Když mezinárodně uznávaná jemenská vláda podporovaná Saúdskou Arábií vyhlásila začátkem října 2026 rozsáhlou ofenzivu s názvem „Úsvit Jemenu“, mnoho lidí včetně mě doufalo v podstatné omezení vlivu Íránu na tomto území. Cíl byl poměrně jasný a vlastně i ultimátní: vytlačit húsíjské rebely z pobřeží, odblokovat strategický průliv Bab al-Mandab a probít se až do hlavního města Saná.
První dny ofenzivy navíc živily masivní vlnu falešného optimismu. Pod drtivým krytím stovky saúdských stíhaček ohlásily vládní síly (zejména takzvané Brigády obrů) bleskový postup a dobytí pobřežního města Dhubáb. Vládní agentury do světa dokonce vypustily zprávu, že po tvrdých bojích padl i strategický přístav Mocha. Jenže... jak ukazuje chladná analýza a tvrdá data prestižních institutů jako Critical Threats či ISW, pravda na zemi je podstatně méně optimistická.
Iluze vítězství a zamrzlá ofenziva
Pád Mochy se nekonal. Húsíjští představitelé se naopak demonstrativně natáčeli přímo v ulicích údajně dobytého města. Nezávislí analytici potvrzují, že saúdsko-jemenský postup se severně od letiště Dhubáb zcela zastavil. Rebelové se stáhli do předem připravených a tvrdě opevněných pozic, odkud nyní vládní vojska masakrují pomocí odstřelovačů a FPV dronů.
Klíčovým problémem zřejmě je, že vládní koalice je silná jen na papíře. Zahrnuje nesourodou směsici milic s odlišnou minulostí a často protichůdnými ambicemi, které pohání vpřed jen saúdské peníze a letectvo. A jak ukázala už předchozí léta války, stíhačky sice dokážou rozbít letištní ranvej, ale nedokážou vykořenit fanatickou milici zakopanou v horském terénu.
Húsíové navíc potvrdili, že jsou od Íránců dobře vyškoleni v umění asymetrické války. Místo toho, aby se nechali na pobřeží zdecimovat, zahájili protiútok v jiné části fronty. Podle vojenských zdrojů dobyli strategické uzly a zcela přeťali klíčovou pozemní tepnu spojující obléhané město Taiz s Adenem. Tím odřízli vládní síly od zásobování a celou ofenzivu uvrhli do chaosu.
Krvavá letiště a útěk západních aerolinek
Možná nejnebezpečnější zvrat se však odehrál hluboko v saúdském týlu, nikoli v jemenských horách. Húsíové splnili svou výhrůžku, že promění saúdský vzdušný prostor ve „válečnou zónu“ (s výjimkou posvátných okrsků Mekky a Medíny), a přenesli válku přímo do srdce království.
Na saúdské vzdušné přístavy, včetně letiště King Khalid v Rijádu, Abhá a Džízánu, dopadly drony a střely s plochou dráhou letu. A ne, nešlo o žádné neškodné demonstrace síly. Saúdský úřad civilního letectví (GACA) musel přiznat, že útoky si vyžádaly mrtvé a desítky zraněných. Při zásahu v Rijádu dokonce zahynul kapitán saúdských státních aerolinek Hamúd Alí al-Kalthamí.
A jak to v globalizovaném světě chodí, reakce trhů na sebe nenechala dlouho čekat. Společnost Lufthansa (včetně dceřiných Swiss a Austrian), Air India a další velké aerolinky s okamžitou platností zrušily lety do Rijádu. Odletové tabule svítily červeně, zrušena byla polovina všech spojů. Pro Saúdskou Arábii, která se snaží profilovat jako moderní globální byznysové a turistické centrum, je to zásadní a bolestivá rána.
Mekkánský pakt je zatím papírový tygr
V reakci na raketový teror Rijád s obrovskou pompou historicky poprvé aktivoval takzvaný „Mekkánský pakt“ – společnou obrannou dohodu podepsanou letos v létě s Tureckem a Pákistánem. Mnozí komentátoři si to okamžitě vyložili jako vznik jakéhosi islámského NATO a očekávali, že pákistánská či turecká armáda vpochodují do Jemenu, aby Húsíe konečně rozdrtily.
Realita je ale zatím v závěsu očekávání. Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan i pákistánská diplomacie velmi rychle a nekompromisně zchladili horké hlavy. Pakt je striktně obranný. To znamená, že desetitisíce pákistánských vojáků a turecké systémy protivzdušné obrany budou sice chránit saúdská města, rafinerie a základny, ale hranice do Jemenu nepřekročí. Zahraniční spojenci do jemenské bažiny zkrátka nevstoupí. Proti Húsíům na samotné frontové linii tak „Úsvit Jemenu“ zůstává odkázán sám na sebe.
Dva škrcené průlivy a boj o čas
Proč je neschopnost zlomit Húsíe pro svět takovým problémem? Odpověď samozřejmě leží na globální mapě ropného obchodu. Poté, co Írán ztížil exporty z Perského zálivu, přesunula Saúdská Arábie přes pět milionů barelů ropy denně na svůj obchvatový ropovod (East-West Pipeline), který ústí v Rudém moři v přístavu Janbu.
Jenže Rudé moře spojuje na jihu se světem právě průliv Bab al-Mandab. Dokud budou Húsíové ovládat tamní hory a disponovat drony a raketami, je tato úniková cesta v neustálém ohrožení.
Překvapivě drahá a krvavá jemenská válka nám dává opětovnou lekci: miliardové letectvo Západu i arabských států dokáže rozstřílet radary a srovnat se zemí ranveje, ale nedokáže fyzicky ovládnout území. A pokud se vládním silám nepodaří rebely z pobřeží vytlačit hrubou silou na zemi, zůstane světový obchod i stabilita na Blízkém východě rukojmím několika tisíc radikálů.
A čas, který se měří na nebývale drahou ropu, momentálně hraje pro ně. I v době AI a moderních technologií potřebujete prostě vojáky na zemi, a do toho se nikomu zatím nechce.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
