KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Dopadlo to dobře. Prezident a premiér se osobně setkali, vyjasnili si problémy zaviněné menšími koaličními partnery a dohodli se, že na koordinaci zahraniční politiky se napříště budou domlouvat ve dvou. Někdo v tom vidí omezení, pro mě je to výsledek, který jsem si přál a ve který jsem doufal. Dospělost a respekt zvítězily nad pubertou a zlobou.
Dva jsou nakonec lepší než šest nebo pět
Jednání bylo krátké, ale efektivní a přínosné. Premiér na něm definitivně (tentokrát snad už definitivně definitivně) uzavřel kauzu Turek. Rovněž sdělil, že jmenování velvyslanců bude řešit s hlavou státu on. A že formát setkání nejvyšších ústavních činitelů se zužuje rovněž na ně dva. Dosud se ho měli účastnit i ministr zahraničí a předsedové obou komor parlamentu. Když se však ten první dobrovolně vyautoval, nemělo smysl pokračovat takto dál.
Že se škrtli i Miloš Vystrčil a Tomio Okamura, není fakticky ztráta. Pozice předsedy Senátu při prosazování zahraniční politiky je marginální a jeho role není příliš náročná a frekventovaná, takže když bude třeba, může se sejít s prezidentem separátně. Lídr SPD by zase mohl působit nesoulad a chaos podobně jako stávající ministr zahraničí. Takhle to celé bude v klidu – a beztak pouze Andrej Babiš má autoritu mluvit za celou vládní sestavu.
Na světě je pakt Petr Pavel-Andrej Babiš
Takže uklidnění a úleva. Bylo už na čase… Tři měsíce trvající válka části koalice proti Hradu zbytečně otravovala vzduch, ať už šlo o nejmenování Filipa Turka, či o bitevníky L-159. Sám Andrej Babiš volal po tom, aby Petr Pavel řešil případné problémy a spory přímo s ním a diskrétně. To se snad nyní stane. Alespoň ve většině případů. Překvapení nejsou s tímto „pytlem blech“ nikdy vyloučena, ale je dobré mít nastaven nějaký řád.
Pro Českou republiku je „pakt Pavel-Babiš“ jednoznačně dobrou zprávou, stejně jako pro občany, bez ohledu na to, koho volili. Zde nejde o osobní sympatie či antipatie, nebo o politické preference. Potřebujeme, aby fungoval korektní vztah mezi dvěma nejdůležitějšími institucemi z hlediska prosazování národních zájmů a reprezentace země, tedy Hradu a Strakovy akademie.
Okamura a Macinka jako neřízená torpéda
Dodejme, že premiér a prezident si k sobě našli cestu už během vyjednávání o nové vládě. Přičemž jejich modus vivendi není nutně založen na společných názorech, leč na vzájemném respektu a úctě. To je více než dost, formální pravidla jsou v tomto případě důležitější než myšlenková jednota. Ostatně uspořádání založená právě na ní jsou velmi křehká, protože se rozpadnou, jakmile přijdou neshody. A ty přijdou vždy.
Ostatně co se týká základní linie zahraniční a bezpečnostní politiky, tam nejsou mezi oběma rozepře. Ty rozdmychávají SPD a Motoristé, kteří tvoří účelový tandem, aby čelili dominantnímu ANO – a proto se vzájemně podporují a podrží dokonce i tam, kde mají rozdílné postoje. Třeba u prodeje L-159 Ukrajině, i když tam se nakonec jejich zájem být proti Pavlovi protnul, byť Macinkovi šlo o Turka a Okamurovi o Putina.
Zakopání válečné sekyry dobré pro Hrad i vládu
Co mají prezident a premiér z toho, že zakopali válečnou sekyru? Pro Petra Pavla je důležité nemít předsedu vlády proti sobě, protože kdyby na to přišlo a chtěl se mu třeba mstít, má řadu možností, jak hlavě státu znepříjemnit život. To však nikdy nebylo vážně na stole a uvažovali o tom pouze politici SPD, Motoristů a jejich fandové v médiích.
A Andrej Babiš? Potřeboval obnovit autoritu a ukázat, že není slabý premiér. Ani on nemá zájem mít na Hradě nepřítele. Bez souhlasu prezidenta nemůže vyslat žádného ambasadora. Navíc autorita hlavy státu je značná, jak ukázal i všelidový odpor proti vydírání Petra Pavla ze strany Petra Macinky. A ve složité mezinárodní situaci je dobré, aby oba lídři táhli za jeden provaz.
Klid zbraní je pro premiéra „oknem příležitosti“
Když vše shrneme hokejovou terminologií, manažer české repre Petr Pavel se sešel s trenérem Andrejem Babišem a výsledkem je, že Filip Turek má distanc, Petr Macinka sedí na střídačce, slabší hráči z vedení parlamentu nejsou nasazováni do play off. Premiér nyní nejspíše pošle na led první dvě lajny tvořené osmi ministry za hnutí ANO, přičemž hyperaktivní Karel Havlíček a Alena Schilerová budou hrát v obou, aby to vyšlo na celé pětky.
Tohle je další bonus pro předsedu vítězné strany. Když se mu povede zastavit válku s Hradem, může se soustředit na prezentaci výsledků vlády, který dosud zanikaly v přívalu negativní pozornosti, již provokovali SPD a Motoristé. Jak dlouho vydrží tento klid zbraní, není samozřejmě jisté, ale pro tuto chvíli se před Babišem otevírá určité „okno příležitosti“.
Jednoznačnými poraženými domluvy mezi prezidentem a premiérem jsou Okamura s Macinkou. Brzo uvidíme, zda se s tím smíří, nebo vymyslí další způsoby, jak vnášet do společnosti neklid, chaos, nenávist a potápět vlastní vládu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
