REPORTÁŽ JANA MALINY | Celé Třeboňsko je rájem milovníků sladkovodních ryb na talíři. A najdou se i hospody s místním dobře čepovaným Regentem. Problém ale je, že oblast není nafukovací a přes léto se ocitá pod náporem rekreačních cyklistů všech věkových kategorií. Přesto byste se neměli nechat od návštěvy Třeboňska odradit. Následující řádky nabízí tipy, které mohou pomoci si výlet užít jinak než ve frontách na pivo.
Každoročně doprovázím partu důchodců, jejich dětí a jejich dětí na týdenní výlet do lesů v okolí Třeboně. Bydlíme v krásném penzionu, který vznikl přestavbou ruiny bývalého loveckého zámečku Františka Ferdinanda d'Este.
Třeboňsko je oblíbené z hlediska nenáročné cykloturistiky. Je tam prostě docela rovina a tak i starší ujedou túry kolem 50 kilometrů.
Co je na jedné straně výhoda, je ale na druhé problém: cyklistů je tam v sezóně tolik, že to skutečně začíná být nepříjemné jak z pohledu ostatních cyklistů, tak i pro řidiče aut, kteří se ohleduplně vlečou za skupinami kolařů s malými dětmi.
Říkám si také, jak to asi vnímají místní, tenhle nájezd turistů na dva měsíce v létě. „Hele pro nás je to živobytí, takže super. Ale samozřejmě je to úplně šílený, co se tady každý den děje,“ říká mi majitel jednoho z nejznámějších rybích bufetů v okolí Chlumu u Třeboně.
Majitelka penzionu v jiné vesnici to potvrzuje. „Třeba hospody a občerstvení, ty si musí vydělat na celý rok za dva, tři měsíce, takže ty jsou za davy rády. My jako ubytování máme sezónu delší,“ vypráví mi šéfová penzionu a dodává, že konečně našla spolehlivé zaměstnance a že tím pádem může odjet v té největší špičce sama na 14 dní na dovolenou jinam. „Místní už si ale vesměs zvykli. Prostě tu máme dva měsíce v roce Disneyland, no...“
Třeboňsko se ale vyplatí navštívit!
Mírně pesimistický úvod ale neznamená, že by se člověk do těchto míst česko-rakouského pohraničí neměl vydat. Naopak, CHKO Třeboňsko má co nabídnout. A to v mnoha ohledech.
Pokud vás třeba zajímá nedávná historie, dostanete se do míst, kde lidské osudy narážely na železnou oponu v té nejsyrovější realitě.
Prochází tudy dokonce mezinárodní cyklostezka tzv. Iron Curtain Trail neboli Stezka železné opony. Ta mimochodem vede po celé tehdejší hranici svobodného světa, od Barentsova do Černého moře a měří 10 550 kilometrů.
V Nových Hradech je věrně zachyceno tehdejší opevnění proti svobodnému odchodu ze země – Skanzen ochrany státní hranice. Dobré navštívit s dětmi, aby si mohly udělat skutečně plastickou představu o tehdejších poměrech.
V tomto ohledu mě letos zastihla ještě skvělá zpráva – penzion a restaurace Medenice, kousek od stejnojmenného rybníka, který se u vchodu pyšnil touhle hrůzou a z nějakého důvodu byl poměrně oblíbený, už zkrachoval. Tam se totiž služba u pohraniční stráže nekriticky oslavovala.
Této hospody škoda nebude. Čepovali tam Budvar, otevírací doba krátká, tatarka servírovaná v pytlíku.
Okolo Třeboně
Pokud budete vyrážet okolo Třeboně, musíte se připravit na ty již zmíněné davy. Každopádně, pokud navštěvujete tuhle část Česka poprvé, neměli byste Třeboň ani blízké okolí vynechat.
V tom případě doporučuji cyklotrasu příznačně nazvanou Okolo Třeboně, na které nesmíte minout dokonalý stánek/posezení/restauraci Občerstvení u Coufalů v Nové Hlíně u Třeboně. Tam žádnou bolševickou nostalgii nečekejte.
Nenápadné místečko, o kterém jsem se dozvěděl až od místních a které mi dlouhá léta unikalo. Čerstvě uzený pstruh, líčka z candátů, kapří hranolky, domácí rybí slalát. Všechno vynikající, navíc to stojí výrazně méně, než by člověk čekal.
Londýn – Paříž – New York
Případně se můžete vydat po stopách historie starší, a sice vzniku samostatného Československa po první válce. Slyšeli jste někdy název Vitorazsko nebo Západní Vitorazsko?
Tahle část česko-rakouského pohraničí byla do roku 1296 součástí Čech, poté byla na více než šest století připojena k Dolním Rakousům pod nadvládou Habsburků, s krátkými výjimkami za vlády Jana Lucemburského a Jiřího z Poděbrad.
Po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska bylo Západní Vitorazsko 31. července 1920 připojeno k nově vzniklému Československu. Když tudy projíždíte na kole, všimnete si zvláštních názvů okolních malých vesniček, spíše osad.
Dříve se mělo za to, že názvy osad vznikly až po ustavení Československa, badatelé ovšem zjistili, že poněmčené verze názvů měst se objevily už na vojenských mapách z roku 1905.
Po připojení Západního Vitorazska k Československu v roce 1920 byly názvy oficiálně uznány a jsou dodnes platné jako symbol spojenectví s Británií, Francií a Spojenými státy.
A celkově je to kouzelné místo, které určitě z itineráře nevynechejte – kde jinde se z New Yorku do Paříže dostanete na kole za 8 minut?
Po cestě můžete ještě potkat podobná drobná osídlení s názvy Malý a Velký London nebo Bosna.
Rakouská strana hranice – Litschau
Dodnes se divím, proč se tolik lidí tlačí na české straně, když ta rakouská nabízí často kvalitnější cyklostezky a cenově srovnatelné občerstvení.
Pravda, není tam hospoda na každém rohu a terén je mírně kopcovitější. Po cestě narazíte na zajímavě pojmenované hotýlky, občerstvení ale běžně u cyklostezky nenajdete.
Jídlo a pití hledejte spíše v menších městečkách. Místa, jako je Litschau, za to stojí.
Tam se nikdy nespletete, pokud budete chtít poobědvat přímo na náměstí, konkrétně v Gasthof Kaufmann.
Jídlo s polévkou za 10 euro a objednají si i ti, co nevládnou němčinou nebo angličtinou – v rakouském pohraničí pracují často Češi. V téhle hospodě třeba výhradně. Posedíte na zahrádce s výhledem na krásné náměstí, pryč od nekonečných řad cyklistů okolo Třeboně.
Krásný pohled je i na zámek přestavěný z gotické tvrze.
V průběhu 15. století, konkrétně v roce 1463, prošla tvrz významnou přestavbou a rozšířením na zámek. Tamní páni k tomuto bezpečnostnímu opatření přistoupili poté, co čeští husité jejich sídlo dobyli, vyplenili a značně poškodili.
Z Litchau se dá vyrazit do dalších malebných rakouských městeček, když ale jedete s dětmi, je na čase se pomalu vracet směr Česko.
Staňkovský rybník a návrat do reality
To, že jste přejeli státní hranici nazpět do Čech, poznáte okamžitě. Instinktivně se chytíte silněji řidítek, protože stav cyklostezky se rapidně zhoršil.
Návrat doporučuji přes hráz mezi Staňkovským rybníkem a rybníkem Špačkov. A protože jsme se celý den vyhnuli davům, máme teď energii jednu obří frontu vydržet, a sice tu v hospodě U Sumečka.
Ryby tam připravují obalené ve směsi mouky a koření, následně vhozené do friťáku. Jednoduché, chutné. A kdo je přejedený ryb, mají i skvělý borůvkový knedlík.
Sečteno podtrženo, okolí Třeboně nabízí daleko více zajímavých míst, než by si člověk uvědomil, pokud by se řídil jen klasickými tipy na výlet na kole.
Pokud máte děti nebo prarodiče, kteří si užijí rekreační cyklistiku, nebojte se Třeboňsko vyzkoušet. Jen si pečlivě vybírejte.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
