KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Donald Trump podepsal dnes – podle amerického času ale ještě včera „za pět minut dvanáct“ – dekret, jímž formálně potvrdil zavedení 15procentních dovozních cel na většinu zboží z Evropské unie, která Spojené státy začnou vybírat za týden, od 7. srpna. Ovšem zbytek verbálního ujednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou zůstává do jisté míry nejasný. Obě strany údajně horečně pracují na společném prohlášení, které by dohodu upřesnilo a zaplnilo mezery.
Evropská reakce na „obchod“, který s Trump s Von der Leyenovou vyjednali minulou neděli za pouhou hodinu, je převážně kritická. Na hlavu šéfky Komise se snáší ze strany většiny politiků, médií i části byznysu obvinění ze slabosti a nedostatku odvahy.
Zazněla ostrá slova o „kapitulaci“. Trump ve svém golfovém rezortu ve skotském Turnberry prý slavil vítězství především díky evropské nemohoucnosti.
Kapitulace, nebo pragmatický ústupek?
Ale co když to je všechno trochu jinak? Zajisté, na první pohled to pro EU nevypadá dobře. Její vývozy do USA budou zatíženy 15procentním clem, zatímco americké dovozy do EU žádným. To nejenže odporuje pravidlům Světové obchodní organizace, ale i základním představám o fair play v mezinárodním obchodě.
Pro evropské exportéry bude přístup na americký trh nepochybně horší – někteří skončí, jiní – byť menšina – přesunou výrobu do USA, jak si to přeje Trump.
Šlo však postupovat jinak? Měla Von der Leyenová vůbec mandát vystavit „sedmadvacítku“ třicetiprocentnímu clu, které hrozilo od 1. srpna, pokud by přešla do protiútoku?
Vývozci automobilů šli z 27,5 procenta na 15, letecký průmysl zůstal na nule. To jsou jasné bonusy. Dále se podle evropských zdrojů jedná o kvótách, které by umožnily americký dovoz oceli, hliníku a mědi pod Trumpem stanoveným clem 50 procent.
Jasný není ani režim pro léčiva a polovodiče, ba ani pro alkohol a některé zemědělské produkty. Takže je předčasné hořekovat.
Když se dnes podíváme na to, co Donald Trump provádí vůči Brazílii nebo vůči Kanadě, není mnoho pochyb o tom, že by byl vůči EU třicetiprocentní sazbu zavedl. Stačilo „propálení“ jím stanovené lhůty nebo jakékoli „nepřátelské“ gesto, například spuštění odvetných cel, které si Komise nechala předem posvětit členskými státy pro případ, že by bylo třeba kontrovat..
Takto evropský byznys vesměs ví, na čem je. Většina exportérů stejně již delší dobu počítala s tím, že se cla zvednou na nějakých 10 až 15 procent. Řeči o tom, že by bylo nejlepší mít volný obchod, tedy nulové celní sazby, byly od počátku vzdušnými zámky, vzhledem k Trumpově zamilovanosti do cel jako ekonomické spásy.
Nynější dohoda představuje tvrdou realitu a staví EU před zásadní úkol usnadnit podnikům obchodování uvnitř EU a diverzifikovat svůj zahraniční obchod.
Staronové „domácí úkoly“ pro Evropu
Loňská Draghiho zpráva konstatuje, že netarifní překážky fungování vnitřního trhu EU prodražují obchodování mezi zeměmi „sedmadvacítky“ až o 40 procent. Další zásadní překážku představuje roztříštěný kapitálový trh. Všichni to vědí, náprava těchto nedostatků je výhradně v rukou Evropanů – Trump jim to nemůže nijak pokazit. A kompenzovala by více než dostatečně ztráty způsobení ztížením přístupu na americký trh.
EU musí také usnadnit uzavírání dohod o volném obchodu s řadou dalších zemí a oblastí světa. Francie, Polsko a další by měly přestat odmítat dalekosáhlou dohodu s latinskoamerickým uskupením Mercosur, která jejich zemědělce ohrožuje jen zcela okrajově (pokud vůbec) ve srovnání s výhodami, jež přináší. V pokročilém stádiu je jednání s Indonésií, kvapně se rozjíždí příprava dohody s Indií, Brazílií a dalšími.
Trumpovo ochranářství, spojování obchodu s politickými požadavky, neochota obchodovat podle pravidel zvyšují přitažlivost evropských nabídek. EU také – na rozdíl od nedávné minulosti – pragmaticky slevila z politických či dekarbonizačních požadavků, které třetí země často odrazovaly od uzavírání obchodních dohod s ní.
Doprovodné závazky: Miliardové sliby plné horkého vzduchu?
Snad ještě víc než sama celní sazba 15 procent šokovaly obrovité závazky, k nimž Von der Leyenová při setkání v Turnburry svolila. Na první pohled to vypadá, že EU vymění svou závislost na ruských fosilních palivech za naprostou závislost na těch amerických; že se navzdory všem slibům vykašle na svůj obranný průmysl a bude nakupovat zbraně už jenom v USA; že bude muset investovat do amerických infrastruktur bez ohledu na své potřeby.
Při bližším ohledání se však právě tyto sliby, o kterých Trump bombasticky hlaholil na tiskové konferenci, jeví více jako „horký vzduch“ než skutečné smluvní závazky.
Za prvé z formálního hlediska, protože Evropská komise sotva může zásadně ovlivnit, kde budou evropské energetické firmy nakupovat zemní plyn, ropu a jaderné palivo.
Za druhé proto, že Evropa již část svých energetických potřeb v USA uspokojuje a bude to dělat i nadále, pokud to bude tržně výhodné. Částka 750 miliard dolarů do roku 2028 je ovšem obrovská a velmi pravděpodobně jí nebude dosaženo. Tím to končí, tečka. Vymáhat splnění takového závazku je iluzorní.
Podobně budou Evropané dál v USA nakupovat ve velkém zbraně a vojenský materiál. Podle Trumpa toho má být „obrovské množství“. Už sama tato vágní formulace se vzpírá právnímu ukotvení v nějaké smlouvě. A je jasné, že pokud evropští členové NATO chtějí v příštích deseti letech zvýšit své zbrojní výdaje v průměru na 3,5 procenta, budou muset nakupovat v USA. Nikoli na úkor evropského průmyslu, ale prostě proto, že ten jim nenabídne ani požadované množství, ani kvalitu.
Ještě více „na vodě“ vypadá příslib EU investovat do roku 2028 ve Spojených státech 600 miliard dolarů. Nejde vůbec o to, že by EU ze svého rozpočtu financovala takové investice, nebo že by tlačila členské státy, aby je prováděly. Podle mluvčího komise Olofa Gilla nejde ani v tomto případě o právně vymahatelný závazek, ale spíše jen o „souhrn záměrů“ evropských podniků provádět investice v USA, které Komise v dobré víře obdržela a spočítala.
Všechny tyto poznatky a okolnosti svědčí o tom, že von der Leyenová postupovala sice „zády ke zdi“ a v defenzívě, ale že svou hrou přivedla Donalda Trumpa tam, kde ho nejvíc chtěla mít – na terén smíru a zejména ochoty naslouchat Evropě, pokud jde o obranu Ukrajiny.
Prezident ostatně od minulého týdne podstatně přitvrdil vůči Moskvě. Postup šéfky Komise z tohoto pohledu vypadá pragmatičtěji – server Politico se dokonce domnívá, že Trumpa „přelstila“.
Problém je v tom, že toho stále mnoho nevíme
Trumpův vyjednávací styl vede k velkohubým prohlášením a pak k tomu, že nikdo pořádně neví, co bylo a co nebylo domluveno. Už na tiskové konferenci v Turnberry bylo jasné, že oba protagonisté se poněkud rozcházejí v popisu toho, co právě vyjednali. Od té doby se ukázalo, že zatímco 15procentní cla pokrývají asi 70 procent evropských dovozů zboží do USA, kolem zbývajících 30 procent panuje nejistota.
Podle Bena Butterse, předsedy Eurochambres, evropské střešní organizace národních průmyslových a obchodních komor, Komise momentálně nekomunikuje: „Stále čekáme na detaily. Předpokládáme, že se stále snaží vyjasnit, co který bod domluvený minulou neděli bude v praxi vlastně znamenat,“ řekl pro Politico.
Podle zmíněného Olofa Gila vychází Komise z předpokladu, že budou platit domluvené výjimky z 15procentního tarifu – připouští ovšem, že o jejich obsahu a rozsahu nemusí být shoda. „Míček je na americké straně,“ shrnuje současnou situaci.
Hra bez pravidel a křehký smír
Vzhledem k tomu, že cla vstoupí v platnost 7. srpna, existuje ještě prostor několika dní pro dojednání či vyjasnění těchto výjimek – zejména pro tichá i šumivá vína a destiláty, léčiva a polovodiče. Zároveň bude EU muset splnit „domácí úkol“ na své straně, tedy snížit dosavadní cla na americké dovozy. Teprve poté může celkový „balík“ předložit členským státům a Evropskému parlamentu ke schválení. V tuto chvíli je pravděpodobné, že bude schválen – bez nadšení, ale jako nejschůdnější řešení.
Málokdo se totiž odváží šťourat do křehké konstrukce, když se ví, jak snadno se pán Bílého domu naštve a změní názor. Všichni vědí – a vidí –, že se klidně otočí zády k vlastním ujednáním, když se mu nebude něco líbit. Z americké strany už ostatně přicházejí signály, že se chystá útok na evropskou legislativu regulující provoz na digitálních sítích (nařízení o digitálním trhu a digitálních službách), která jsou solí v očích velkým americkým firmám, vesměs podporujícím Donalda Trumpa.
A to se Evropa ani neodvážila zařadit na pořad jednání s USA otázku obchodu se službami, ve kterém mají USA jasný přebytek a při jehož započtení se americký deficit v relaci s EU smrskává na pouhých 50 miliard eur, při celkovém obratu 1,68 bilionu eur.
Kdo si tedy myslí, že by EU měla být asertivnější a útočnější, jako třeba francouzský prezident Emmanuel Macron, nemusí nutně navrhovat tu nejlepší cestu. Protože Trump nehraje podle pravidel, zatímco EU podle pravidel hrát musí; jinak to ostatně se sedmadvaceti spoluhráči na její straně ani nejde.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
