Dohoda s Trumpem má hořkou pachuť. Cla jsou jen začátek, ďábel se skrývá v detailech

Dohodě předcházela několikaměsíční vyjednávací sága, kterou Trump znovu a znovu restartoval a hrotil svými návrhy a ultimáty – napřed 25procentní cla na automobily a 50procentní cla na ocel a hliník, pak dočasná 10procentní cla na všechno, posléze dokonce 50procentní plošná cla, následně snížená na 30procentní cla, která měla platit od 1. srpna.

Nejednou se již kompromis zdál být na dosah ruky, než ho prezident smetl ze stolu jako nevýhodný pro Spojené státy. Bylo stále zřejmější, že ať se experti snaží sebevíc, dohoda je možná jen na nejvyšší úrovni, a že na americké straně rozhoduje pouze a jenom nevypočitatelný prezident.

O víkendu svitla naděje. „Přijede Ursula. Je to vysoce respektovaná žena. Takže se na to těšíme, bude to dobré,“ řekl Trump novinářům po přistání ve Skotsku. „Myslím, že máme šance padesát na padesát. To je hodně,“ dodal. 

Von der Leyenová vážila nečekanou nedělní cestu do Trumpova golfového resortu Turnberry v naději, že se jí podaří odvrátit katastrofu a vyjednat pro EU snesitelný výsledek. Když se Trump před začátkem jednání v její přítomnosti rozčílil kvůli větrným elektrárnám na obzoru, dělala, že tam není. Hlavně ho nepopudit!

Američané dlouho doufali, že se jim povede Evropany rozdělit a vyjednávat s jednotlivými členy EU samostatně. Po středeční schůzce kancléře Friedricha Merze s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem to zřejmě definitivně vzdali. 

Nějakou chvíli se zdálo, že Německo a Francie mají výrazně odlišná stanoviska, což bylo pro Ameriku lákavé. Žádný stát EU nakonec nepodlehl americkému vábení, všechny zůstaly věrné smluvnímu ujednání, podle něhož jménem EU jako celku – a jejího vnitřního trhu a celní unie – vyjednává s třetími zeměmi Evropská komise.

Pomohla zřejmě také hrozba EU, že pokud USA budou trvat na třicetiprocentním plošném clu, odpoví EU zpoplatněním amerických dovozů v hodnotě 93 miliard eur, a to postupně od 7. srpna. Tento postup si komise nechala předem schválit členskými státy, mohla ho tudíž použít jako vyjednávací nástroj.

Nedělní rámcová dohoda se nevztahuje na všechno zboží, ale na hlavní položky evropského exportu, například na automobily, polovodiče nebo léčiva. Ocel a hliník zůstanou zatíženy 50procentním clem, i když i zde je údajně možné ještě zavést kvóty. 

Naopak bez celních poplatků budou Američané dovážet letadla a díly do nich, některé chemikálie a suroviny, včetně vzácných nerostů, generická léčiva, některé zemědělské výrobky.

O řadě komodit se bude ještě jednat – výsledkem hodinové schůzky v Turnberry byla jen slova obou představitelů, na papíře zatím nic neexistuje. Vyjednávači obou stran se ještě zapotí!

Pro Evropany bude oříškem i příslib učiněný Von der Leyenovou, že EU doveze do konce Trumpova mandátu z USA zemní plyn a ropu za 750 miliard dolarů, že nakoupí americké zbraně a vojenský materiál za „stovky miliard dolarů“, nebo že evropské podniky budou ve Spojených státech investovat „dodatečných 600 miliard dolarů“. 

Nejde ani tak o to, zda je to splnitelné či nikoli, ale zda má Evropská komise vůbec pravomoc činit takové závazky, protože dovozy energií, zbraní či podnikatelské investice spadají výlučně do kompetence členských států.

Ty budou také muset její postup na skotském golfovém hřišti schválit. Od pondělního rána o tom jednají velvyslanci členských zemí v Bruselu. 

Všichni jsou si vědomi komplexní povahy dosaženého kompromisu – na jedné straně potřeby se vyvarovat obchodní války, zajistit stabilitu a jasnou perspektivu pro evropské vývozce. A také, z geopolitického hlediska, navázat na červnový summit NATO v Haagu a udržet si Trumpovu politickou přízeň, zejména kvůli vojenské podpoře Ukrajiny.

Na druhé straně je zcela jasné, že Trumpův „deal“ je pro Evropu nevýhodný. Tím spíš, že do jednání s USA šla s představou, že vybojuje nulový tarif na obou stranách. Takto stoupne většina cel přinejmenším trojnásobně ve srovnání se situací na začátku roku, zatímco Američané budou do EU vyvážet za stejných podmínek jako dosud.

Povede to nutně ke snížení evropského exportu do USA a také ke zdražení evropského zboží pro americké spotřebitele. Evropské podniky, podobně jako vlády i instituce EU, to dále podnítí hledat nová odbytiště a usilovat o uzavírání obchodních dohod s dalšími státy světa.

Ujednání mezi USA a EU se hodně podobá tomu, na čem se Trump před několika dny dohodl s Japonskem. Poněkud lepší podmínky si vyjednala Británie, která však nemá s USA v obchodu se zbožím převis jako EU. 

Dodejme ještě, že v Turnberry se podle všeho vůbec nemluvilo o službách – Trump dlouhodobě odmítá vzít v potaz obchod v této oblasti, kde je Evropa v deficitu, a reaguje velmi podrážděně na evropské pokusy danit či jakkoli regulovat počínání amerických digitálních gigantů (Apple, Meta a další) v Evropě.

Německý kancléř Friedrich Merz dohodu ocenil, protože „umožnila se vyhnout zbytečnému vyhrocení“. Podobně mluvila i italská premiérka Giorgia Meloniová, podle níž je 15procentní sazba „snesitelná“. Český ministr Lukáš Vlček ocenil, že vůbec nějaká dohoda je, protože alternativou by byl pokračující chaos. 

Příznačně mlčel francouzský prezident Emmanuel Macron, který po celou dobu nabádal komisi k větší útočnosti. Jeho ministr pro evropské záležitosti Benjamin Haddad napsal na síti X, že dohoda „přinese dočasnou stabilitu pro ekonomické aktéry ohrožené eskalací amerických tarifů, je však nevyvážená“.

Je jasné, že při vzájemném ročním obratu 1,68 bilionu eur, který je největší na světě, by obchodní válka měla zničující ekonomické dopady, a to pro obě strany. 

Stejně tak je jasné, že pro Evropu bylo mimořádně těžké vyjednávat s prezidentem „tarifmanem“, který věří, že právě ochranářská cla podnítí americkou ekonomiku. A je zároveň posedlý představou o škodlivosti Evropské unie. 

„Bylo to to nejlepší, čeho jsme mohli dosáhnout,“ vysvětlila před odletem Von der Leyenová. Vlády „sedmadvacítky“ jí pravděpodobně dají v příštích týdnech za pravdu.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.