KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | Co nyní zažíváme v přímém přenosu, je jen opakování historie. Aspoň tak to stručně popisuje Ray Dalio, zakladatel a manažer světově nejbohatšího hedgeového fondu Bridgewater Associates. Současní investoři, ale stejně tak i běžní spotřebitelé zpráv, by si podle něj měli více nastudovat historii, v níž již mnohokrát došlo k rozpadu peněžních systémů a následkem toho i politických režimů, což pak vyvolalo války, které nastolily „nové pořádky“. Ačkoli historie se nikdy neopakuje úplně do puntíku, tentokrát to může být jinak – v lepším, ale i horším.
V tomhle okamžiku se veškerá pozornost v souvislosti s „Trumpovými cly“ celkem logicky upíná k jejich pravidelně aktualizovaným procentům a akutním dopadům na ekonomiku. Jaké ale budou dlouhodobé dopady? Jedním z vodítek je pochopení hlubších příčin – ovšem obrázek, který tenhle vhled nabízí, příliš světlé zítřky nevěstí.
Ray Dalio analyzuje hned pět zásadních oblastí – jakési dlouhodobě začarované kruhy, které vedly k současné vyhrocené situaci. A tu se nyní Trump podle všeho snaží resetovat pomocí „celního kladiva“.
Mezinárodní ekonomický (monetární a obchodní) řád se podle Dalia pozvolna rozpadá již delší dobu. Hlavní roli v tom hraje rostoucí zadlužování, na němž se ekonomiky mnohých zemí staly životně závislé.
Zvyšuje se nerovnováha mezi na jedné straně dlužníky – jako jsou Spojené státy, které přestože už dluží příliš mnoho, půjčují si stále více, aby mohly financovat nejen obsluhu dluhu samotného, ale zejména štědré státní výdaje – a na druhé straně věřiteli, jako je Čína, která je ale závislá na prodeji produkce zboží svým dlužníkům, aby udržela ekonomiku v chodu.
Mimochodem, loňský obchodní deficit USA s Čínou činil 279 miliard dolarů.
Nadto se ukazuje dlouhodobě neslučitelné mít vedle sebe zároveň schodky vzájemného obchodu a kapitálových zdrojů, navíc v situaci deglobalizujícího se světa, kde se stále více stává tématem vlastní soběstačnost. Hlavní hráči jsou obezřetnější, zda je protistrana – ve snaze vyvinout na ně nátlak – neodřízne od surovin či zboží, na kterém jsou závislí (čehož se dnes obávají USA), nebo naopak že jim nezaplatí dluh (čehož se obává Čína).
Stručně a jasně: stávající situace, v němž země jako Čína levně vyrábějí a zaplavují svět (Ameriku) svými produkty, zatímco svět (Amerika) si na tyto nákupy půjčuje a hromadí obrovské dluhy (ve velké míře právě u Číny), se nutně musí změnit.
Pokus o změnu formou cel již v roce 1930 – tzv. Smooth-Hawley Tariff Act, který je dnes prezentován jako analogie k současným Trumpovým počinům – měl za následek další prohloubení tehdy probíhající Velké hospodářské krize a pokles globálního obchodu o dvě třetiny.
Trumpova současná „protekcionistická politika“ tak hrozí stejnými důsledky, pokud nebude doprovázena hlubšími systémovými změnami, které ale nejsou na obzoru.
4 další začarované kruhy
Dalio upozorňuje na plíživé změny, kdy následkem rozevírání „sociálních nůžek“ dochází k posunu hodnot u voličů. Za hlavní příčinu označuje rostoucí rozdíly v přístupu ke vzdělání a pracovním příležitostem, a tudíž i produktivitě a výši příjmů. Stávající politický řád při řešení těchto nerovností selhává, resp. neumí své případné úspěchy „prodat“.
Myslí tím primárně Ameriku, ale analogie bychom mohli najít i v dalších zemích atlantického okruhu – ostatně pokud by se dnes směli voleb účastnit jen ti, kdo úspěšně projdou testem znalostí ohledně fungování orgánů, které volí ve volbách, kolik by jich bylo připuštěno k urnám?
Výsledkem je polarizace politického spektra a nástup autokratických lídrů, což ukazuje v současném vládnutí i Trump. Ten pro prosazování své agendy používá téměř výhradně „executive orders“, byť jde původně o prostředek určený pro mimořádné situace, které je třeba přijmout co nejdříve a vyhnout se obvyklému legislativně-exekutivnímu kolečku.
Do toho se mění také mezinárodní řád. Skončila éra USA coby velmoci, která při soupeření se Sovětským svazem po druhé světové válce vyhrála – na úrovni ekonomické a technologické. Je ale otázka, zda vyhrála i na těch ostatních úrovních, zejména ideologické a propagandistické. Přestože dnes máme daleko nejlepší přístup k informacím než kdykoli předtím, nedokážeme je správně vyhodnocovat.
V téhle souvislosti je nutné připomenout nukleární zbraně, ultimátní prostředek hromadného ničení (použit jen párkrát), ale hlavně ultimátního odstrašení – studenováleční soupeři (USA a SSSR) došli svého času k několika mezinárodním smlouvám o kontrole a omezení jaderného arzenálu. Pak se ale po rozpadu bipolárního světa vynořila jako nová mocnost Čína, s níž ovšem žádné takové smlouvy uzavřeny nejsou.
Přicházejí také mimořádné události a s nimi spojený zmatek v tom, jak je řešit, resp. jim předcházet. Zcela symptomatické je v tomhle ohledu téma změny klimatu. Mnoho z katastrof připisovaných klimatické změně možná ani nemá přímo prokazatelnou souvislost se zvyšováním globálních teplot – např. enormní škody způsobené požáry v Kalifornii či Austrálii lze spolehlivě připsat spíše na vrub absence někdejšího zemědělského managementu (neudržovanými křovisky se prostě požár šíří daleko rychleji).
To samé platí o covidu, jehož „původ“ i možnosti boje proti němu se staly politickým tématem, viz nynější americký ministr zdravotnictví Robert Kennedy, odpůrce očkování.
A nakonec pátý začarovaný kruh je současný překotný technologický vývoj. Ačkoli možná teprve nyní naplno zažíváme důsledky toho předchozího. I pokud by dnes AI ve svých příslibech nahrazení většiny rutinní lidské práce byla jen nafouknutá bublina, internet a s ním sociální sítě radikálně změnily způsob i rychlost výměny informací – jejich šíření, ověřování, ale i falšování. Donekonečna opakovaná lež se stává pravdou rychleji než kdy předtím.
Tohle všechno jsou faktory, které je třeba vzít v potaz při analýze současného dění, protože se vzájemně ovlivňují a mnohdy i posilují.
Jestli čekáte nějaký silný závěr a spolehlivé doporučení, jak se v této situaci máte coby investoři chovat, asi vás zklameme. Ray Dalio pouze apeluje na to, abychom se nedívali na momentální výkyvy, nýbrž na celkový obrázek a jeho historický vývoj. Ostatně nic jiného se od manažera a zakladatele světově největšího fondu, jehož úspěch je založený na dlouhodobých investičních horizontech a diverzifikaci portfolia, ani čekat nedalo.
Že se schyluje k přenastavení mezinárodního obchodu a trhů je jasné, ale bylo by bláhové se domnívat, že – řečeno s nadsázkou – úspěšný reset počítače provedete, když do něj budete opakovaně mlátit (celním) kladivem. Z výše uvedeného, i z nejnovějšího vývoje ohledně vyhlášení cel a vzápětí jejich „pozastavení“, je jisté pouze to, na koho Trump touto politikou zjevně primárně míří.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
