Zamrzlá jednání a hořící bombardéry: Pavučina se může zopakovat kdekoliv a kdykoliv

Operace s krycím názvem Pavučina byla zaměřena na pět vojenských letišť v odlehlých částech země, včetně Sibiře. Podle ukrajinské bezpečnostní služby SBU byly drony, které Ukrajinci při útoku použili, tajně propašovány do Ruska několik měsíců před nasazením.

Tento útok je jen poslední demonstrací toho, jak flexibilně se Ukrajina přizpůsobila novým technologiím, aby tak kompenzovala ruskou početní a materiální výhodu. A v tomto konkrétním případě také vlastní nedostatek zbraní dlouhého doletu a politická omezení co do hloubkových úderů uvnitř Ruska, týkající se zbraní dodávaných Západem.

Ukrajinský prezident Zelenskyj již před jednáním uvedl, že jeho delegaci v Istanbulu opět povede ministr obrany Rustem Umerov a že Rusku již byla předána deklarace, shrnující mírové podmínky Ukrajiny. „První z nich je úplné a bezpodmínečné příměří. Druhou je propuštění zajatců. Třetí je navrácení ukradených dětí. A v zájmu nastolení spolehlivého a trvalého míru připravit setkání na nejvyšší úrovni,“ řekl Zelenskyj. Úplné znění ukrajinského memoranda pak Kyjev poskytl deníku Financial Times.

V čele ruské delegace stanul opět bývalý ministr kultury Vladimir Medinskij, který měl podle ruských státních médií během jednání představit moskevskou verzi mírového memoranda, Rusové však oproti svým slibům nakonec odmítli jakoukoli svou verzi dokumentu nebo sumář jeho obsahu poskytnout veřejnosti, či alespoň Kyjevu a Washingtonu.

Rozhovory nakonec trvaly pouhou hodinu, což znamená, že žádná skutečná diskuse neproběhla a nebylo dosaženo žádného pokroku. Jediným výstupem jednání zatím bylo, že se strany dohodly, že budou jednat na další schůzce v blízké budoucnosti, jejíž datum však nebylo stanoveno. Obě delegace si nepodaly ruce a nestalo se nic, co by naznačovalo pokrok u Putinových maximalistických požadavků. Tolik k ruské připravenosti jednat, kterou jsme rozebírali před pár dny.

Mnohem zajímavější však byla ukrajinská – tentokrát opravdu speciální – vojenská operace z této neděle. Krátce po poledni 1. června se na ruských sociálních sítích objevily zprávy upozorňující svět na dosud nejodvážnější ukrajinskou operaci na ruském území. V Irkutské oblasti na východní Sibiři, vzdálené asi 4 000 km od Ukrajiny, místní obyvatelé natočili záběry malých čtyřvrtulových dronů, které se vynořily z nákladních aut a odletěly směrem k nedalekému letišti, ze kterého se následně ozvaly výbuchy.

Na místní letecké základně Bělá se nacházely některé z nejdůležitějších ruských strategických bombardérů. Z letecké základny poblíž Murmansku na ruském dalekém severu přišly podobné zprávy, zatímco další příspěvky v tomto duchu brzy následovaly z leteckých základen v Rjazaňské a Ivanovské oblasti hluboko v centrálním Rusku.

Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU), se mezitím přihlásila k odpovědnosti za operaci, kterou pojmenovala Spider Web (Pavučina). Podle SBU bylo na čtyřech letištích zničeno nebo poškozeno nejméně 41 ruských letounů, včetně vzácných a extrémně drahých letounů včasného varování A-50 (ruský ekvivalent západního systému AWACS) a strategických bombardérů Tu-22M3 a Tu-95.

V době psaní tohoto článku ještě neexistuje žádné nezávislé zhodnocení způsobených škod, ale všechny základny po útoku hořely a Ukrajinci pustili na veřejnost videa z útoků na některé strategické bombardéry Tu-95. První satelitní snímky pak potvrzují zničení nejméně sedmi strategických bombardérů na letecké základně Bělá.

Tento úder je tak už teď jednou z nejtvrdších ran, které Ukrajina Rusku ve válce zasadila. Moskva má k dispozici totiž relativně malý počet strategických bombardérů – pravděpodobně se momentálně jedná o celkem 70–90 provozuschopných letadel typu Tu-22, Tu-95 a novějších Tu-160. Tyto letouny mohou nést jaderné zbraně, ale převážně jsou používány k odpalování konvenčních střel s plochou dráhou letu proti ukrajinským cílům – a to téměř tak rychle, jak je Rusko dokáže vyrábět.

To z nich učinilo vysoce prioritní cíle pro ukrajinské vojenské plánovače, kteří však nemají mnoho konvenčních kapacit, jak je na jejich vzdálených základnách zasáhnout (střely jsou ze strategických bombardérů odpalovány na stand-off vzdálenost hluboko z ruského území, kam nedosáhne protivzdušná obrana).

Mnoho z těchto letadel je vskutku letitých a již se nevyrábí. Od roku 1991 Rusko nevyrobilo žádné nové bombardéry Tu-95 nebo Tu-22M3. Několik posledních bylo dokončeno na počátku 90. let, protože jejich výroba byla zahájena ještě v sovětské éře – a jejich náhrady, Tu-160, se vyrábějí jen zcela hlemýždím tempem. Operační flotila tak pocítí i ztrátu pouhých 10 letadel, pokud by se vysoké ztráty udávané Kyjevem nakonec nepotvrdily, lze totiž čekat, že alespoň některé z poškozených letadel bude méně významných typů jako strategických transportních Il-76.

Podle mediálního výstupu prezidenta Zelenského bylo při operaci použito 117 dronů s odpovídajícím počtem jejich operátorů, kteří zničili nebo vážně poškodili 34 % strategických nosičů řízených střel. Odhadované škody se pohybují v řádu nižších miliard dolarů, přičemž odhadované náklady na útok se pohybují v řádu stovek tisíc dolarů.