KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Dvacátého pátého února 1948 – tehdy stejně jako dnes to byla středa – se u nás chopil moci bolševik. Což je přesnější označení než komunista. Protože více než o nastolení Marxových idejí šlo o to učinit z nás ruskou gubernii. A to se vzhledem k devótnosti Gottwalda a jeho partě ke Stalinovi také stalo. Pamatujme na to nyní, když mráz opět přichází z Moskvy a s ním i její česká 5. kolona.
Komunismus? Ne, velkoruský imperialismus
Dlouho jsme měli za to, že hlavním zabijákem svobody se u nás na čtyři dekády stal komunismus. Ne že by neměl na svědomí strašně moc zla, útlaku, represí, mučení a vražd. Ale musíme si rovněž uvědomit, jaký byl „nosič“ této totalitní nálože. Byl to velkoruský imperialismus, který ji donesl až k nám. S pravděpodobností blízkou jistotě by se u nás marxismus nikdy neprosadil, kdyby se nestal mocenským nástrojem Moskvy k ovládnutí světa.
Ano, ideje přišly z Německa. Ale tanky z Ruska. A zatímco Leninova ideologie už dávno není silou, která pohání kola Putinovy válečné mašinérie, odvěká touha carů i generálních tajemníků rozšiřovat samoděržaví do cizích zemí nijak neoslabuje.
Mordor zůstává tím, čím byl vždy: chmurnou děsuplnou krajinou, v níž je místo jen pro jednoho Temného pána. A jeho cílem vždy byla, je a bude snaha šířit do světa vlastní nadvládu, ne nějaké myšlenky.
Tak moc jsme se soustředili na barvu praporu, že jsme zapomněli, kdo je „vlajkonošem“. Viděli jsme srp a kladivo a uniklo nám, že vojáci pod ním sice mají na čepicích rudé hvězdy, ale v srdcích onu černou touhu všech ruských skřetů: ublížit druhým tak, jako Pán temné věže v Kremlu ubližuje jim. Komunismus padl, carský imperialismus žije dále. Vladimir Putin možná už není Ivanem Hrozným, ale inspiruje se jím, obdivuje ho, snaží se být jako on.
Moskevské samoděržaví je jako Mordor
Rusko nemá ideologii, má jen železný zákon samoděržaví. Ten představuje jeho pravou ideu, jeho program, jeho cíl, posvěcuje všechny hrůzné metody, jimiž si neomezený vládce vynucuje poslušnost. Josif Vissarionovič Stalin nechal bez mrknutí oka zabíjet (na rozdíl od něj) pravověrné bolševiky. Klement Gottwald mu sloužil, ale také se ho strašně bál. Jako každý místní kapitán skřetů.
Doma působil rudý prezident jako polobůh, ale v hierarchii Mordoru stál na nižších příčkách potravního řetězce. Jakmile políbil prsten pána v Moskvě, ztratil suverenitu – na rozdíl třeba od Josipa Broze Tita, který Jugoslávii udržel mimo sféru vlivu Moskvy.
Když se Stalin zamračil, nechal popravit i svého nejbližšího soudruha Rudolfa Slánského, který se „provinil“ pouze tím, že byl Žid. Další oběť dalšího ruského pogromu…
Sovětský komunismus padl, velkoruský imperialismus žije dál. Hlavní poučení a varování února 1948 zní: Byli jsme zotročeni Moskvou, marxismus-leninismus nebyl ničím více než jakousi satanskou biblí, černým evangeliem pro lid, které mělo obhájit nárok na moc a poslušnost poddaných k Sauronovi sedícímu na trůnu v Kremlu.
Národy nehrají ve východní veleříši roli
Proti samoděržaví, které je dědictvím Zlaté hordy, neobstojí nic – ani tak silná myšlenka, jíž je národ. Sám Stalin byl Gruzínec, ale politicky Velkorus, vyznávající stejný absolutistický přístup k vládě jako Ivan Hrozný. Dnes se nositeli moskevského expanzionismu stávají i muslimští a neruští Čečenci. Tak jako Mordoru sloužili „zlí lidé z východu“ v Tolkienově Pánu prstenů.
Nenechme se mýlit tím, že jde o mnohonárodnostní říši (její součástí po určitou dobu byli i Ukrajinci či pobaltské národy). Za cara, za bolševika i za Putina je v Rusku místo jen pro ty, kteří se ztotožní s vizí Moskvy coby Barad-dûr, Temné věže. Proruský český vlastenec je oxymóron.
Parafráze nápisu na Prstenu moci:
Jeden Rusák vládne všem,
jeden jim všem káže,
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.
Tohle platí dnes jako v roce 1948. Opět čelíme náporu Moskvy a příslušníků její 5. kolony, kteří nás chtějí vrátit do sféry vlivu Mordoru. Opět tu působí síly naslouchající ruským poradcům. Opět je v sázce duše národa. Před 78 lety mnozí demokraté včas nepochopili, kdo proti nim opravdu stojí, včas nedocenili, že Gottwald není „jen“ domácí nepřítel, ale žoldák cizí moci.
