PŘÍBĚHY AMERICKÝCH PREZIDENTŮ | Pětatřicátý prezident USA John Fitzgerald Kennedy (1917–1963; v úřadu v letech 1961–1963) měl pověst „skvělého mladého vládce“, jehož pomyslný „dvůr“ byl často přirovnáván ke Kamelotu, legendárnímu kulatému stolu bájného krále Artuše. Přitažlivý vzhled, na odiv dávaná vitalita, nakažlivý optimismus a skvělé řečnické schopnosti – to všechno znamenalo předpoklady pro to, aby se stal vůdcem nejen „Ameriky“, ale i celého „moderního světa“. Skutečné výsledky, kterých JFK během necelých tří let v Bílém domě dosáhl v domácí politice, však byly poněkud rozpačité; o té zahraničí platilo s částečnou výjimkou tzv. karibské krize totéž. V očích většiny Američanů to nicméně legendu o „zázračném chlapci v Bílém domě“ takřka vůbec nepoznamenalo.
Příběhy amerických prezidentů
Američané si počátkem listopadu po čtyřech letech opět zvolí prezidenta. Ten je nejen hlavou státu, ale i jedním z nejmocnějších politiků na světě. V seriálu INFO.CZ se proto ohlížíme za tím, jaké osobnosti ve 20. a na počátku 21. století v Bílém domě úřadovaly, jak je vnímali jejich současníci v „Americe“ i v zámoří a jak na ně s odstupem času nahlíží „velká historie“.John Fitzgerald Kennedy se narodil 22. května 1917 v bostonském předměstí Brookline ve státě Massachusetts do bohaté, kultivované a vlivné katolické irsko-americké rodiny, jejíž hlava, otec Joseph Patrick zvaný Joe zbohatl ve 20. letech a poté znovu v době velké hospodářské krize, čímž zajistil svým blízkým pohodlný život.
Kontrast mezi dětstvím a mládím Harryho S. Trumana a Dwighta D. Eisenhowera, kteří byli prezidenty před ním, a JFK, jemuž se od mládí říkalo Jack, nemohl být propastnější. Jmenování otce velvyslancem ve Velké Británii (1938–1940) mladíkovi studujícímu na Harvardu poskytlo navíc možnost stýkat se pravidelně s evropskou a vlastně i světovou aristokratickou smetánkou, s lidmi z „velkého světa“, což ještě zvýšilo jeho již značné sebevědomí a schopnost pohybovat se suverénně ve společnosti, v níž se lidé jako Truman a zpočátku i Eisenhower cítili poněkud nesví.
