„Přítel“, který Putinovi klidně sní oběd, když půjde do tuhého. Tragická partie Moskvy hraje tureckému prezidentovi do karet

Turecké prezidentské volby rozhodne druhé kolo, do kterého jde oproti některým předpokladům ve výrazně silnější pozici opět stávající prezident Recep Tayyip Erdoğan. I když odhlédneme od celé řady administrativních faulů, dále od totální dominance mediální scény spřízněnými podnikateli a příbuznými prezidenta a věznění či jiných forem státní šikany vůči řadě opozičníků, má Erdoğan po dvaceti letech u moci pořád obrovskou a autentickou podporu voličů a mezinárodní pozorovatelé se shodují, že v rámci výše zmíněných omezení se u hlasování samotného jednalo o volby svobodné a výsledky jsou autentické.

PRVNÍ ČÁST ANALÝZY ZDE: S Erdoğanem, nebo bez něj? Svět napjatě čeká, jak dopadnou možná nejdůležitější volby roku

Prezident Erdoğan jde do druhého kola s náskokem více než dvou milionů hlasů. Navzdory tomu, že po letech hospodářského zázraku začala vládní politika v Turecku zemi vést k ekonomickému kolapsu. Jen si zkusme představit Petra Fialu nebo Andreje Babiše s podporou 50 % voličů (při volební účasti 87 %), zatímco by koruna ztratila následky jejich politiky více než tři čtvrtiny svojí hodnoty, a ještě by nedokázali pružně zareagovat na stoletou vodu, která by smetla ze zemského povrchu město velikosti Karlových Varů.

To značí, že ne všichni voliči nakonec hlasují peněženkou. V Turecku hraje pro velkou část voličů prim politika identity, v rámci které nabízí Erdoğan věřícím muslimům větší podíl na socio-kulturním směřování země a možnost „natřít to“ sekularizovaným pobřežním elitám, které dlouhé dekády konzervativní Turky z Centrální Anatolie marginalizovaly. Pro příklad z našich luhů a hájů vezměme často nesubstantivní žabomyší spory mezi regiony a Prahou, vynásobme deseti a získáme mlhavou představu o stupni rozdělení turecké společnosti.

Kromě větší role náboženství ve společnosti ale Erdoğan nabízí také aktivní a velice asertivní zahraniční politiku, která navazuje na dědictví Osmanské říše, která se rozkládala na velké části Blízkého východu, Kavkazu, severní Afriky, a dokonce i jihovýchodní Evropy. Mnozí Turci považují právě výrazný návrat země na mezinárodní scénu za součást vlastní identity, na kterou mohou být hrdí.

sinfin.digital