Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Boj s migrací: O čem se jednalo na summitu EU, který Babiš bojkotoval a proč je řešení v nedohlednu?

Boj s migrací: O čem se jednalo na summitu EU, který Babiš bojkotoval a proč je řešení v nedohlednu?

Po měsících klidu se migrace opět stává ožehavým tématem, které rozděluje země Evropské unie. Spory kvůli uprchlíkům navíc zachvátily i nejbohatší zemi Evropy a hrozí, že se kvůli nim německá vláda rozpadne. Kancléřka Angela Merkelová přitom vsází na dnešní minisummit a jednání Evropské rady, které se bude konat příští čtvrtek a pátek v Bruselu. Podle vývoje posledních dnů se ale zdá, že řešení problémů spojených s migrací je dál, než kdy jindy. Proč? Na palčivé otázky spojené s migrací do Evropy hledal odpověď server Politico.eu.

Proč se migrace řeší právě teď?

Důvody jsou dva – Itálie a Německo. Nová italská vláda ve složení protestního Hnutí pěti hvězd a Ligy severu migraci postavila na vrchol své agendy a tedy i agendy Evropské unie. Země, kam nejčastěji míří lodě s migranty z Afriky, žádá od ostatních zemí unie větší míru solidarity. Do čela ministerstva vnitra se navíc postavil šéf protiimigrační Ligy Matteo Salvini, který od počátku slibuje, že Itálie přestane být „uprchlickým táborem Evropy“. A začal jednat.

Salvini nechal uzavřít přístavy pro lodě, které pomáhají migrantům ve Středozemním moři. Symbolem nové italské politiky se přitom stala loď Aquarius s 629 lidmi na palubě, které Itálie zakázala vplout do přístavu, zachránění migranti se tak dostali na pevninu až po týdnu, kdy je přijalo Španělsko.

Druhým důvodem je politický sňatek mezi Křesťanskodemokratickou unií Angely Merkelové s bavorskou CSU – sesterské strany, které se ale na migraci dlouhodobě neshodnou. Tentokrát však hrozí, že rozkol čerstvě složenou vládu v Německu svrhne. Šéf CSU Horst Seehofer totiž požaduje, aby se žadatelé o azyl registrovaní v jiné zemi EU začali automaticky vracet od německých hranic. Odmítání běženců bez dohody s ostatními zeměmi unie ale kancléřka odmítá a doufá, že místo radikálního jednostranného kroku najde celoevropské řešení.

Merkelová bude mít první šanci hledat společné řešení na dnešním minisummitu, který byl svolán Evropskou komisí právě na její popud. Po dnešku však může být řešení „společné“ jen v omezené míře – země visegrádské čtyřky se ho totiž neúčastní, za což si včera vysloužily kritiku ze strany Francie

Několikahodinová schůzka se podle německé kancléřky zabývala třemi hlavními okruhy témat - spoluprací se třetími zeměmi při zvládání migračních toků, snahou posílit ochranu vnější hranice bloku a také způsobem, jak země uvnitř unie mohou zastavit přesuny migrantů mezi nimi.

Jak při odchodu z minisummitu řekla Merkelová, země Evropské unie se musí snažit najít evropské řešení migrační problematiky. Podle německé kancléřky není možné nechat země, kam migranti v největších počtech přijíždějí, aby se se situací vyrovnávaly samostatně. Migranti si však také nesmějí vybírat, v jaké evropské zemi chtějí o azyl žádat. Kancléřka však počítá s tím, že najít dohodu bude složité. Východiskem by mohla být dvoustranná nebo třístranná ujednání mezi evropskými státy, řekla novinářům. 

Právě následné přesuny migrantů v rámci EU považuje za největší problém současné krize francouzský prezident Emmanuel Macron. S vlastním návrhem na řešení migrační problematiky na minisummit přišel předseda nové italské vlády Giuseppe Conte. Itálie podle desetibodového plánu chce, aby si každá členská země Evropské unie stanovila kvóty na počet migrantů bez práva na azyl, jinak by jí hrozil finanční postih. Zvýšit by se mělo podle Conteho také úsilí při uzavírání dohod EU se zeměmi, ze kterých migranti do Evropy přicházejí, ale i ostraha vnějších hranic.

„Je mnoho věcí, které máme společné. Všichni souhlasí, že je třeba společné řešení společné výzvy, tedy, jak zvládat migrační toky,“ řekl při odchodu španělský premiér Pedro Sánchez. Konkrétní závěry podle něj dnešní setkání nepřineslo.

720p 360p
PROČ: Migrace z Afriky. Problém, který jen tak neskončí

Jde o reakci na migrační krizi?

Jak píše server Politico, současné tanečky mohou být považovány za opožděnou reakci na migrační krizi, která Evropu zachvátila v roce 2015. Počet migrantů, kteří připlouvají k evropským břehům, je dnes díky uzavření balkánské trasy a dohodě s Tureckem mnohem nižší. To dokazují i statistiky EU, podle kterých se počet žádostí o azyl v EU loni v porovnání s předchozím rokem snížil o 44 procent a klesající trend pokračuje i v roce letošním. Údaje italského ministerstva vnitra zase ukazují, že v prvních měsících letošního roku se počet migrantů připlouvajících po moři v porovnání se stejným obdobím roku 2017 snížil dokonce o 77 procent.

Z jakých zemí migranti přicházejí?

Mezi třemi nejčastějšími zeměmi původu, odkud migranti do Evropy přicházejí, je Sýrie, Irák a Afghánistán.

Co se stane s lidmi poté, co přijdou do Evropy?

To záleží na okolnostech. Lidé prchající před represivními režimy nebo z válečných zón mají podle mezinárodního práva nárok na azyl. Podle dat evropského úřadu EASO byla přibližně polovina (462 355 z celkových 996 685) žadatelů o azyl při řízeních konaných v roce 2017 úspěšná. V prvním čtvrtletí roku 2018 zaznamenalo největší počet žádostí o azyl Německo (26 procent), Francie (19 procent), Itálie (14 procent), Řecko (10procent) a Španělsko (7 procent).

MigraceMigraceautor: Info.cz

Migranti, kteří nárok na mezinárodní ochranu nemají, by měli být vráceni do své země původu. Ne vždy je ale jejich navracení úspěšné – jen s některými zeměmi má totiž unie uzavřené příslušné dvojstranné dohody. Do května roku 2016 se unii podařilo uzavřít celkem 17 readmisních dohod, další pak následovaly v posledních dvou letech – Afghánistán, Guinea, Bangladéš, Etiopie, Gambie a Pobřeží slonoviny. V případě Nigérie nebo Tuniska však žádné dohody o navracení neúspěšných žadatelů o azyl zatím uzavřené nejsou.

Dalším problémem je také to, že se ne vždy podaří určit, odkud daná osoba do Evropy přišla, nebo se k ní země původu nehlásí a odmítá ji přijmout zpět. To jsou důvody, proč se v roce 2017 podařilo vrátit jen třetinu neúspěšných žadatelů o azyl – podle Komise to bylo celkem 36,6 procent. Návrat migrantů do zemí původu přitom není levná záležitost – náklady se podle EU pohybují od tří do pěti tisíc euro.

Jaké další země mají z migrace obavy?

Jak píše server Politico, tvrdší opatření přijalo Maďarsko a Rakousko, přijímání uprchlíků však „odolaly“ i země, jako Česko, Polsko a Slovensko.

Jsou tyto země na straně Itálie?

Ne tak docela – souhlasí s tím, že by se migrace do Evropy měla co nejvíce omezit, a požadují proto větší ochranu hranic EU, podle Itálie se však tyto země nepodílejí na spravedlivém rozdělení zátěže a chce, aby státy jako Česko, Maďarsko nebo Rakousko přijímaly na svá území víc uprchlíků.

Proč dublinský systém skřípe?

Současná podoba dublinského systému určuje, že první stát EU, kam cizinec vstoupí, je zodpovědný za projednání a rozhodnutí o jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Cílem tohoto mechanismu je, aby nedocházelo k tomu, že daná osoba podá žádost ve více členských zemích a pak se přesouvá z jednoho státu do druhého. Postupem času si ale státy na hranicích EU (především těch jižních) začaly stěžovat, že tento systém na ně nespravedlivě přenáší veškerou zátěž – staly se tak totiž zodpovědné za drtivou většinu všech žadatelů o azyl, i když je vysněnou destinací migrantů Německo nebo Velká Británie.  

O jakém řešení se v EU vedou debaty?

Reforma evropského azylového systému se v unii řeší už několik let, v souvislosti s propuknutím migrační krize však debata mezi evropskými zeměmi nabrala na intenzitě. Řešení je ale zatím v nedohlednu – s vlastními návrhy se do debaty snažily přispět Nizozemsko, Slovensko, Malta i Estonsko, které v posledních třech letech předsedaly v Radě EU. V současnosti leží tento úkol na bulharském předsednictví, které ale v létě končí a po něm přebírá štafetu Rakousko. I Bulharsko vneslo do debaty vlastní pohled, jeho návrh ale nemá mezi zeměmi širší podporu. Oživuje totiž myšlenku povinných kvót, které by byly spuštěny v okamžiku propuknutí krize.

Mohou se země na něčem dohodnout?

Možná ano. Návrh závěrů Evropské rady, která se bude konat ve čtvrtek a pátek v Bruselu, totiž podle uniklých informací počítá se zřízením „regionálních platforem pro vylodění“ mimo území Evropské unie. Tato centra by tak byla vytvořena například v zemích severní Afriky, kde by se rozhodovalo, zda jde o člověka s nárokem na mezinárodní ochranu, nebo ekonomického migranta, který má být vrácen zpět do své země původu.

Eurokomisař pro migraci přitom upozorňuje, že tento plán nebude znamenat vytvoření evropského Guantánama pro migranty, které by bylo v rozporu s evropskými hodnotami. Vše se proto musí řídit podle Ženevských konvencí. I když se ale evropští lídři na něčem takovém shodnou, není jisté, že se podaří přesvědčit země mimo EU, aby na jejich území byla taková centra zřízena.

Co čekat od dnešního minisummitu?

Minisummit byl svolán na popud německé kancléřky, která se dostala do ostrého sporu s ministrem vnitra Seehoferem. Jeho požadavek, aby se od německých hranic začaly vracet osoby, které požádaly o azyl jinde, by však pro Itálii znamenal další přítěž.

„Pokud pojedeme do Bruselu, abychom si zahráli scénář předepsaný Francií a Německem, a pokud si myslí, že nám sem pošlou další migranty místo toho, aby nám pomohli, neměli bychom ani jezdit,“ prohlásil Salvini v italské talk show Porta a Porta. „Ušetříme aspoň peníze za výlet,“ dodal italský ministr vnitra a šéf Ligy severu. Situaci se tak snažila vyžehlit německá kancléřka, která Itálii ujistila, že dnešní schůzka nebude mít žádné písemné závěry. A tak se také stalo. Německá kancléřka dnes sama zdůraznila, že šlo jen o diskusi a snahu zjistit, zda lze dosáhnout dohody.

Mezitím se na země V4 – tedy Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko – snesla ze strany Francie kritika, že dnešní minisummit „bojkotují“ a hledání evropského řešení proto bude složité. Na to ihned reagoval český premiér Andrej Babiš, podle kterého se lídři V4 shodli, že má účast na minisummitu více nevýhod než výhod. „Nic nebojkotujeme, prostě se neúčastníme summitu, který byl svolán velice nestandardně,“ zdůraznil Babiš.

šech osmadvacet lídrů pak bude o migraci jednat příští týden na summitu v Bruselu.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744