Migrační „kvóty“ opět na scéně. Itálie chce uprchlíky rozmístit po Evropě, jaké má šance? | info.cz

Články odjinud

Migrační „kvóty“ opět na scéně. Itálie chce uprchlíky rozmístit po Evropě, jaké má šance?

Otázka přerozdělování žadatelů o azyl se opět dostává do centra pozornosti evropských politiků. S novým plánem, který mimo jiné obsahuje i návrh na přerozdělování běženců, přichází italská vláda a tématem je i v Bruselu. Vzhledem k aktuální politické konstelaci v unii se jeví jako utopie. Situace ve Středomoří se však vyhrocuje a ke vzniku koalice zemí ochotných přijímat žadatele o azyl vyzývá i německá diplomacie.

„Potřebujeme strukturovaný a trvalý mechanismus pro přerozdělování migrantů… Nemůžeme už dál rozhodovat případ od případu a pokaždé hledat nějaké nouzové řešení,“ řekl v neděli pro deník Corriere della Sera italský ministr zahraničí Enzo Moavero Milanesi.

Otázka, která před pár lety v době vrcholící migrační krize vrazila mezi země Evropské unie klín, se tak začíná znovu vracet. Podle Milanesiho není možné, aby tíhu spojenou  s migrací nesly jen státy na jihu Evropy, jako je právě Itálie, Španělsko a Řecko. „Potřebujeme strukturovaný, stabilní mechanismus… Migranti se snaží dostat do Evropy, ne do Itálie, na Maltu nebo do Řecka,“ dodal ministr italské vlády.

Šance na úspěch italské diplomacie jsou však minimální. S návrhem na zavedení trvalého systému na přerozdělování uprchlíků přišla v době vrcholící krize už Evropská komise, tvrdě však narazila na odpor části zemí v čele s Visegrádskou čtyřkou. Situace se vyhrotila v září roku 2015, kdy unijní ministři vnitra prosadili jednorázové rozdělení 120 tisíc žadatelů o azyl z Itálie a Řecka – proti se kromě Česka postavily také Slovensko, Maďarsko a Rumunsko, Finsko se hlasování zdrželo. Přehlasování části evropské osmadvacítky Evropu hluboce rozdělilo, což loni v červnu přiznala i německá kancléřka Angela Merkelová, když odhlasování takzvaných „kvót“ označila za chybu.

S ohledem na tyto události je jen velmi těžké si představit, že by teď italský návrh měl šanci přes členské státy projít. „Nemyslím si, že by si někdo myslel, že by to skutečně mohlo fungovat. Je otázka, co by mohlo být onou pákou, kterou by se Itálie snažila odmítající státy přesvědčit,“ říká pro INFO.CZ odborník na migraci z Mendelovy univerzity v Brně Martin Hrabálek a připomíná, že v minulosti se o „páce“ hovořilo ve spojitosti s regionální politikou a vyplácením peněz z rozpočtu Evropské unie. „Něco takového by mohlo přijít, nedokážu si ale představit, že by návrh měl za současného politického rozpoložení šanci projít. A pokud ano, proběhlo by to opravdu hodně na sílu, což by neprospělo už tak napjatým vztahům mezi některými státy v unii,“ upozorňuje.

Fungoval by princip dobrovolnosti?

Kromě přerozdělovacího mechanismu plán italské vlády počítá i s možností, na základě které by lidé z válečných oblastí mohli požádat o azyl přímo z domovských zemí – přesněji řečeno v blízkosti států, kde probíhají válečné konflikty. Unie by tam podle Milanesiho mohla zřídit své kanceláře, kde by se vyřizovaly žádosti o azyl a ti úspěšní by pak měli možnost dopravit se do Evropy letecky, aby nemuseli riskovat život nebezpečnou plavbou přes moře.

Takový návrh je však úzce navázán na nenáviděné přerozdělování migrantů mezi jednotlivé členské státy. „Počítá se s tím, že by azylanti byli letecky přepravováni do Evropy, pak by to ale chtělo právě přerozdělovací mechanismus. Bez něj by to fungovalo těžko, nebo by probíhalo na základě dobrovolnosti, což by ale neprospívalo vztahům mezi státy, protože část by se toho účastnila, ostatní by ale od toho dávaly ruce pryč,“ míní Hrabálek.

Právě k přerozdělování migrantů na principu dobrovolnosti o víkendu vyzval německý ministr zahraničí za sociální demokracii (SPD) Heiko Maas. Podle něj by státy, které jsou pro přerozdělování lidí zachráněných ve Středomoří, měly postupovat společně a vytvořit „koalici ochotných“. „Ostatní země jsou i nadále zvány k tomu, aby se připojily,“ řekl v sobotu pro německou mediální skupinu RND. 

Jeho návrh byl okamžitě zkritizován bývalým rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem, který upozornil, že přerozdělování migrantů už v Evropě v minulosti selhalo. „Znovu diskutujeme o nápadech z roku 2015, které se z dlouhodobého hlediska ukázaly jako nepraktické,“ prohlásil Kurz a dodal, že všichni migranti připlouvající ze Středozemního moře by měli být posláni zpět do domovských zemní.

Právě navracení neúspěšných žadatelů o azyl je však další zádrhel, na které migrační politika evropských zemí vázne. Je to problém zejména v Německu, kde na udělení azylu vysoké procento žadatelů nedosáhne, lidi se zamítnutou žádostí se však nedaří deportovat do jejich domovských zemí, které o ně často nemají zájem. Značná část cizinců tak pobývá v Německu na základě takzvaného statusu strpění – v mnoha případech i po dobu několika let. 

Migrace z hledáčku politiků nevymizela

Poté, co se návrhy na přerozdělování běženců v Evropě v minulosti setkaly s ostrou kritikou a vedly k rozdělení unie na dva tábory, se od podobných plánů začalo ustupovat. Důvod, proč je italská a německá diplomacie začíná znovu oživovat, je však při pohledu na aktuální situaci zřejmý. Počet migrantů přicházejících na kontinent sice v porovnání s nedávnou krizí výrazně poklesl, situace ve Středomoří se přesto začíná znovu vyhrocovat.

Podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se při pokusu dostat se přes Středozemní moře od začátku roku ztratilo či zahynulo přes 680 lidí. Poslední tragická událost se odehrála začátkem července, kdy u tuniského pobřeží zahynulo 83 lidí. Pozornost aktuálně poutá případ kapitánky humanitární lodi Sea-Watch 3 Carol Racketeové, která byla koncem června zatčena v Itálii po nepovoleném zakotvení na ostrově Lampedusa a vylodění více než 40 migrantů vyzvednutých z moře.

Neziskové organizace pracující s uprchlíky se v Itálii dostaly na černou listinu a úřady je odmítají vpouštět do přístavů. Podobně však postupuje také Malta nebo některé další jihoevropské země, stává se proto pravidlem, že plavidla s desítkami migrantů na palubě, hledají bezpečný přístav k vylodění i několik dní či dokonce týdnů.

Migrace se i proto dostane na program středečního plenárního zasedání Evropského parlamentu. Nově zvolení europoslanci budou pravděpodobně řešit i situaci tisíců migrantů, kteří jsou zadržovaní v detenčních středicích v Libyi. V zemi nadále zuří občanská válka, která pro běžence představuje další riziko. Důkazem je případ ze začátku července, kdy při leteckém útoku na zařízení pro migranty zahynulo více než 60 lidí.

Právě situace v Libyi posiluje naléhavost problému. „Migrace z hledáčků unijních politiků nikdy nevymizela, protože je zjevné, že je potřeba přijít se systémovým řešením,“ říká Hrabálek a dodává, že prozatím se našla shoda jen na dílčích věcech, jako je dohoda mezi EU a Tureckem. Tato ad hoc řešení ale nejsou dostatečná, ani spravedlivá. „Je pochopitelné, že snaha najít systematické řešení bude trvalá a není překvapivé, že s ním přicházejí státy jihu, které jsou vzhledem ke geografické poloze tímto problémem postiženy nejvíc,“ uzavírá odborník.

Rozhovor o Libyi s Lenkou Klicperovou autor: Prostor X

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud