Hasiči v Příbrami zachraňovali penis. Kovové kroužky mohou být nebezpečné, řešení erektilní dysfunkce je přitom celá řada

V podvečer 2. listopadu se na příbramskou nemocnici obrátil muž s „delikátním problémem“. Lékaři však nebyli schopni odstranit kovový kroužek těsně obepínající jeho penis, proto povolali na pomoc hasiče. „V podobných případech řežeme kov s velkou opatrností malou bruskou, podobně jako u prstýnků. Místo také chladíme vodou, protože se hodně zahřívá. Tento postup jsme zvolili i u tohoto případu, a to se také podařilo, kroužek jsme odstranili,“ uvedl mluvčí HZS Středočeského kraje Jan Sýkora webu pribram.cz. 

Obdobný případ se stal v roce 2018 v Praze. Hasiči tehdy ve Vinohradské nemocnici rovněž museli odstraňovat kroužek z kořene penisu. Tehdy mluvčí pražských hasičů Martin Kavka označil výjezd za „kuriózní“. 

Podle údajů americké Národní lékařské knihovny zachytili tamní urologové v období od roku 2012 do roku 2018 dvacet případů, které vyústily v nutnost odstranění erekčního kroužku z penisu. Lékaři varují, že v extrémních případech může tato situace skončit i „křížkem“.

Erekční kroužky se používají k udržení a prodloužení erekce. Fungují na principu zamezení odtoku krve z topořivých těles. Pokud ale zůstanou na místě delší dobu, může dojít k otoku, píštěli močové trubice, gangréně, amputaci penisu nebo dokonce smrti.

Erekční kroužky se v nějaké formě používaly odedávna – jak například v Číně, tak i v evropském kulturním okruhu, asi nejznámější je tomhle ohledu socha Aristodikose datovaná do cca 500 př. n. l., vystavená v Národním archeologickém muzeu v Aténách. 

Dnes ovšem erotické e-shopy nabízejí desítky, ba stovky variant erekčních kroužků z různých materiálů, vedle různých pružných plastů také kovové, konkrétně z oceli nebo hliníku. Bez ohledu na použitý materiál by neměl být kroužek na penisu déle než 30 minut. Pak totiž může dojít k masivnímu otoku tkání a v nejzazším případě může experimentátor o penis přijít. Nebo v důsledku jeho nesprávného použití i zemřít. 

U méně náročných případů dokáže pomoci nějaká lubrikační látka, třeba i olivový olej, jak dokládá jeden z popisů řešení amerických lékařů, jindy ale musí přijít na řadu bruska. Každopádně urgentní zásah je nezbytný, jenomže lidé často přicházejí kvůli studu a rozpakům k lékaři pozdě. 

Přitom existuje spousta jiných, méně nebezpečných způsobů řešení erektilní dysfunkce, cože je u mužů vůbec nejčastější porucha sexuálních funkcí. Je nutné poznamenat, že ztráta schopnosti erekce bývá mnohdy i jedním z příznaků závažnějších, nejčastěji kardiovaskulárních onemocnění.

Americká studie (Massachusetts Male Aging Study) uvádí, že některou z forem erektilní dysfunkce je postiženo až 52 % mužů starších 40 let. Podle reprezentativního průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2004 provedeném na české populaci uvedl některou z forem poruch erekce každý druhý muž ve věku mezi 35 a 65 lety. A úplnou ztrátou erekce trpí podle této studie každý desátý muž. Odhaduje se, že ale pouze deset procent mužů s erektilní dysfunkcí vyhledá odbornou pomoc.

Při erektilní dysfunkci pomáhají některé speciální medikamenty. Ty, jak uvádí v doporučených postupech pro všeobecné praktické lékaře MUDr. Libor Zámečník z Urologické kliniky VFN a 1. LF UK a kol., představují pro svoji vysokou účinnost a bezpečnost první volbu pro většinu pacientů. Nejčastěji jsou používány farmaka blokující aktivitu enzymu PDE5, tzv. inhibitory fosfodiesterázy. 

Pozor by si ale na ně měli dát lidé s kardiovaskulárními chorobami, hypertenzí, diabetem, onemocněním jater nebo ledvin a neurologickými potížemi. U některých léků účinek nemusí nastoupit okamžitě, je potřeba je užívat opakovaně. Pomoci může i psychosexuální terapie pod vedením zkušených odborníků. Důležitý je empatický přístup, snaha harmonizovat partnerské vztahy a zvýšit sebedůvěru a optimismus pacienta. 

Většina erektilních dysfunkcí má ale organickou příčinu, pouze zhruba 20 % je ovlivněno psychikou. Přesto panuje mýtus, že porucha erekce je často „jen“ psychický problém. 

Mnohem „fyzičtější“ variantou léčby jsou pak tzv. podtlakové erektory, které fungují na principu nasátí žilní krve do žilního řečiště penisu a následné blokády kroužkem. Nevýhodou je složitá manipulace a malá účinnost u levných nekvalitních přístrojů, nevyhovující síla erekce, nepřirozená barva a popraskané žilky na penisu.

Ještě dostupnější variantou jsou výše uvedené erekční kroužky. Pokud se pro ně muži rozhodnou, měly by být z elastického materiálu, například silikonu, který umožňuje nastavení síly zaškrcení, stejně jako rychlé uvolnění – jak názorně ilustruje případ muže z Příbrami.

Další možnou terapii představuje lokální aplikace „rázové vlny“ – ostatně tato léčba se již dnes hojně využívá např. při léčbě bolestí kloubů. Vede k tvorbě nových cévních struktur, v závislosti na typu přístroje a počtu dávek má efekt různé trvání a intenzitu.

Takzvanou léčbou druhé linie jsou pak injekce, které si pacient sám aplikuje do topořivých těles penisu. Nejsou ale vhodné pro každého a vyžadují jistou odvahu a manuální zručnost. Navíc může dojít k nežádoucím účinkům. „Jestliže trvá erekce déle než tři hodiny, pacient by měl vyhledat odbornou pomoc, neboť hrozí poškození tkání penisu,“ stojí v doporučení lékařů. Další možností je vtírání krému do zevního ústí močové trubice. Efekt ale může být nižší ve srovnání s injekcemi a aplikace zpočátku bolestivá. Podle odborníků se ale jedná o léčbu jednoduchou a bezpečnou.

Nejinvazivnějšími metodami, tzv. léčbou třetí linie, je pak implantace penilních protéz (dostupná i v České republice), případně cévní operace, která pomůže obnovit krevní zásobování, nebo hormonální terapie.

Před všemi těmito metodami lze vyzkoušet alternativní přírodní terapii potravinovými doplňky, což je sice populární a reklamou masivně propagované řešení, ale jejich účinnost se podle zástupců konvenční medicíny často pohybuje na hranici placebo efektu.