Dolomity jinak: Lyže dolů, příbor a pinzetu do ruky. Michelinská večeře v Madonně di Campiglio rozhodně není nuda

Již druhý rok v řadě byla Madonna di Campiglio potvrzena jako nejlepší lyžařské středisko v Itálii a šesté nejlepší na světě, když od předního německého portálu Skiresort.info dostala hodnocení 4,7 hvězdiček z celkových možných 5. Italské středisko ale není jen o lyžování. Dneska se půjdeme najíst. Dobře najíst.

Mimochochodem, pokud se v Madonně budete cítit jako doma, vzpomeňte si, že jsme ještě docela nedávno sdíleli jednu a tu samou monarchii. Madonna di Campiglio lákala hosty už v 19. století, kdy místní přírodu a styl obdivovali i císař František Josef I. a jeho manželka Sisi. „Návštěvníci z Česka jsou mezi turisty zastoupeni hned na třetím místě – po Polácích a Němcích,” říká Gianmaria Maroccchi z místní turistické centrály. Noblesní chlapík s knírkem vykládá, že i Čechy kromě outdoorových aktivit láká italský životní styl, který je mimo jiné úzce spojený s dobrým jídlem.

V posledních patnácti letech prochází Madonna di Campiglio velkou „gastronomickou revolucí”, kdy hoteliéři ve svých zařízeních otvírají luxusní restaurace, aby posunuli kulturu kvalitního stravování do nadpozemské úrovně. Tady v Alpách a v této nadmořské výšce může jít o hezký dvojsmysl.

V současnosti si michelinskou hvězdu vysloužily hned tři restaurace a další byste našli v sousedním Pinzollu. Vzhledem k tomu, že v celém Česku jsou jen dvě restaurace s michelinskou hvězdou, dalo by se říct, že je někde asi něco špatně. Trochu se nabízí, že to někde je v Česku. Tak rychle zpátky do Itálie…

Jedním z ověnčených podniků v Madonně di Campiglio je zvenku nenápadná restaurace Il Gallo Cedrone, kde jsme si rezervovali stůl na večerní degustaci. Už její název „Tetřev hlušec” naznačuje, že nás čeká něco vznešeného, možná až rozmarného, doufejme však, že ne nadutého.

Restaurace s michelinskou hvězdou dávají ocenění najevo v podobě červené čtvercové tabulky umístěné u vchodu. Zde na zdi hotelu Bertolli u vstupu do restaurace Il Gallo Cedrone visí již od roku 2013. Titul se musí každoročně obhajovat, přičemž vedení podniku nikdy dopředu neví, kdo z hostů může být jedním z tajných inspektorů prestižního průvodce. Může to být klidně někdo z nás.

Udílejí se jedna, dvě nebo tři hvězdy, kdy jedna znamená velmi dobrá restaurace, dvě hvězdy vynikající kuchyni a tři pak výjimečnou kuchyni, která sama o sobě stojí za cestu. Inspektoři se nikdy neohlašují a pracují anonymně. Hodnotí kvalitu surovin, úroveň přípravy, osobitost šéfkuchaře, hodnotu, jakou host dostane za své peníze, a také konzistentnost, tedy zda kuchyně dokáže totéž jídlo z meníčka udělat dvakrát stejně.

Návštěva michelinské restaurace může vzbuzovat rozpaky a nervozitu, zvláště, jdete-li ochutnávat poprvé. Obavy krouží od vzpomínek na Julii Roberts a její šermování s příborem na šneky v Pretty Woman až po nejistotu, zda na to budeme mít. S mnoha otazníky v hlavě vstupujeme po kamenných schodech do podzemní restaurace nesoucí ve znaku stylizovaného tetřeva v toku.

Nezačíná to vůbec zle. Maitre (vrchní) a hlavní sommelier Giuseppe Greco, který je v podniku již od roku 2001, nám do útlých sklenic rozlévá šumivé víno Trentodoc, z odrůdy přenesené z Champagne do oblasti Trentina kolem roku 1900.

Na stěnách si prohlížíme černobílé fotografie s tvářemi zakladatele Aramanda Maseho z období, kdy mohl víno maximálně ulizovat. V současnosti je mu přes osmdesát a vedení restaurace již dávno předal svému synovi Marcu Masemu. Po dvou dnech jarního lyžování na sjezdovkách v Madonně, včetně vyhlášené černé sjezdovky, na níž se každoročně koná noční závod Světového poháru ve slalomu, je příjemné spočinout v pohodlných křeslech a nechat se unášet bublinkami.

Ze salonku se přesuneme do hlavního sálu, kde usedneme k velkému stolu prostřenému pro 14 hostů. Maitre se ujistí, zda někdo netrpí nějakou alergií, a stručně nás seznámí s tím, co nás čeká. Krátkou přednáškou bude následně uvádět každý nový chod. Jako první na stole přistává předkrm rozdělený do čtyř různých mističek. Maitre upozorňuje, že na ústřice či malé kousky ryb máme použít pinzetu ležící na stole před každým z nás.

Po ústřicích přicházejí nudle s čerstvými lanýži a mrkvová polévka. Od jednoho chodu putujeme k dalšímu – jako při návštěvě atrakcí v lunaparku. Některé jsou úžasné a hladké, jiné překvapivé až zarážející, ale pokaždé baví. Spíš než o přímočarém nasycení je to zde o nezvyklých a zajímavých kombinacích a chuťovém objevování. Rozhodně to není nuda.

Hlavním chodem je pečené jehněčí s horskými bylinkami nebo candát s vejcem v šafránové omáčce. Obě volby ukazují, jak se z tradičních receptů dají vytvořit moderní pokrmy, které si stále zachovávají svůj původní charakter. Nakonec právě lokálnost použitých surovin je jednou z podmínek k zalistování ve slovutném průvodci po výjimečných restauracích.

Večeře vrcholí sladkým finále. Personál roznáší jablečnou zmrzlinu s jemnou křížalou. Mezitím nás přichází pozdravit šéfkuchař Sabino Fortunato, který prošel slavnými restauracemi v Neapoli a Bolzanu, než zakotvil v srdci Dolomit. Nechá se vyfotit, podepíše knihu s recepty, prohodí pár slov – nenuceně, nestrojeně, pěkně po italsku.

A na kolik to vyjde? Zážitková gastronomie samozřejmě není levná. Degustační menu bez nápojů stojí od 130 do 160 eur – podle výběru. To je v přepočtu něco kolem čtyř tisíc korun. Je to hodně? Nebo přiměřeně za večer plný překvapení? To už záleží na úhlu pohledu. Madonna di Campiglio nabízí nejen špičkový sportovní zážitek, ale i možnost zavítat na místo, kde není nejlepším kuchařem hlad, ale opravdový umělec.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.