LETNÍ GLOSA NIKOLY HOGH | Někdy ke krásnému letnímu dni stačí překvapivě málo. Přívoz přes Labe, poctivá točená zmrzlina, dvě usměvavé zmrzlinářky a krajina, která vás nenápadně přinutí zpomalit. Právě takové místo jsem objevila v Nučnicích u Litoměřic.
„Studená si ako zima na Aljaške…,“ zpíval v roce 1991 Paľo Habera. Měl tím samozřejmě na mysli něco úplně jiného než zmrzlinu. Když jsem ale před několika lety testovala na aljašském ostrově Kodiak vůz Škoda Kodiaq, fascinovalo mě něco docela obyčejného – malé stánky, kontejnery a maringotky s kávou a zmrzlinou. Stály u přístavů, na křižovatkách, na okrajích osad i u vyhlídek, často kilometry od nejbližšího města.
Připadalo mi to vlastně geniálně jednoduché. Jeden kontejner, zmrzlinový stroj, kávovar, pár stolků a jedna nebo dvě usměvavé brigádnice. Víc není potřeba. Lidé totiž nehledají jen kávu nebo zmrzlinu. Hledají místo, kde se mohou na chvíli zastavit a s někým mluvit.
Bylo milé sledovat, jak před těmito stánky zastavují obrovské americké pick-upy, lidé si objednávají litry kávy, povídají si s obsluhou nebo se sousedy v dalších autech a nikdo nikam nespěchá. Na korbách mezitím štěkají psi a občas dostanou od obsluhy olíznout zmrzlinu.
Tenhle fenomén mezitím dorazil i do Česka. Nejprve přišla káva, pak burgery, párky v rohlíku a nakonec poctivá točená zmrzlina. Podobných stánků dnes najdete desítky. Jeden z nich ale podle mě vyčnívá nad všechny ostatní.
Jmenuje se Zmrzlinový domek a stojí v Nučnicích u přívozu přes Labe, uprostřed cesty mezi městy Roudnice a Litoměřice.
Dřevěný domeček velikosti většího kontejneru, terasa se zábradlím, dvě lavičky a parkoviště, na kterém se střídají auta, motorky i kola. Připlouvají sem lidé přívozem z druhého břehu, zastavují cyklisté i rodiny na výletě. Uvnitř naplno pracují tři stroje na točenou zmrzlinu a slečny Petra Kloubská s Karolínou Kurkovou plní kornouty, kelímky i misky vlastními zmrzlinami. Ten den nabízely jahodovou, hruškovou, švestkovou, vanilkovou, jogurtovou i skořicovou.
Někdy přijedete a budete u okénka úplně sami. Jindy se před domkem vytvoří fronta, která sahá až na parkoviště. Jenže právě tady člověk pochopí, že to vlastně vůbec nevadí. Je léto. Nikdo nikam nespěchá. Pár minut čekání se promění v příležitost rozhlédnout se po krajině, prohodit pár slov s ostatními nebo jen poslouchat, jak přes řeku tiše přeplouvá přívoz.
Labe se tu líně kroutí rovinatým Polabím mezi Roudnicí nad Labem a Litoměřicemi, jako by nabíralo dech a sílu, než se s plnou vervou pustí do skalnatého kaňonu u Žernosek zvaného Porta Bohemica. Přestože je to rovina, panorama obzoru vytvářejí dramatické sopečné kužele Českého středohoří na jedné straně a Kokořínsko na straně druhé.
Když si tady objednáte točenou zmrzlinu, nebo tu s polevou, ledovou kávu či ledovou tříšť a posadíte se na chvíli na terasu, dere se mi na jazyk – přestože jsem Češka – přesný anglický výraz: lazy. Prostě lazy krajina. Úplně jako na aljašském ostrově Kodiak. Tam také nikdo nikam nespěchá. Čas se vleče jako líné Labe, zmrzlina se pomalu roztéká, vzduch stojí a skoro se nehýbe.
Jenže na rozdíl od odlehlé Aljašky jste tady možná v nejkrásnější části Česka. Ano, administrativně je to Ústecký kraj se svým nešťastným turistickým PR. Jenže objektivně? Podle mě jedna z nejkrásnějších a nejdramatičtějších krajin, které u nás máme.
Do půvabné Roudnice nad Labem se zámkem Lobkowiczů je to na kole deset kilometrů, do podceňovaných, ale krásných a živých Litoměřic – tedy do „Liťáku“, jak jim říká zmrzlinářka Karolína Kurková – devět. Přes přívoz do historické pevnosti Terezín sedm kilometrů a když trochu šlápnete do pedálů, za necelých pětadvacet kilometrů jste v malebném Úštěku, který turisté pořád ještě neobjevili tak, jak by si zasloužil.
A když sednete do auta, jste za chvíli ve skalách Kokořínska nebo na vrcholech Milešovky, Hazmburku či Lovoše. A to už se ani nechci rozepisovat o tom, že v dosahu hodiny cesty leží Libochovice, Budyně nad Ohří, Veltrusy, Košťálov, Hazmburk nebo Oltářík.
Někdy ale nemá cenu se nikam hnát. Stačí v těchto vedrech přijet na parkoviště před Zmrzlinový domek, koupit si u Karolíny a Petry bohatýrskou porci zmrzliny, sednout na přívoz, přeplout Labe a na protějším břehu v Nučničkách, v hospodě u přívozu si dát pivo, trhané maso, smažený sýr nebo párek v rohlíku. Prostě klasickou českou kulinární prasárnu, která, když si ji dáte jednou za čas, vašemu žlučníku neublíží. Naopak. Zvýrazní vzpomínky na sladké dětství.
Najděte v sobě odvahu nikam nespěchat. Jen tak se přeplavit lodí sem a tam a zase zpátky. Tady si dát pivo u přívozu, tam si u holek koupit další báječnou točenou zmrzlinu klasických i úplně nečekaných příchutí. Někdy budete u okénka sami, jindy se vytvoří fronta. Ale i to k létu patří. Stejně se nikam nespěchá.
Bude to české léto. To léto, ve kterém když najdete ještě o trochu větší odvahu a vypnete mobil, najednou na chvíli zmizí války, stres i hypotéky. Zůstanou jen obyčejné starosti všedního dne, které se rozplynou jako točená zmrzlina a odplavou po proudu Labe.
Tak sedněte do auta nebo na kolo a vyrazte do Zmrzlinového domku v Nučnicích. Podle mě je to jeden z nejlepších zmrzlinových stánků nejen na břehu Labe, ale široko daleko. Otevřeno mají každý den od 10 a zavírají v 19 hodin.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a dáme vám tipy na to, kde se dobře točí. Pivo i zmrzlina. Díky!
