Audioverze
Je zvyklá na svět velkých transakcí a manažerských rozhodnutí, přesto chce vést komoru, kde 90 % členů tvoří samostatní advokáti bojující s neplatičem v podobě státu. Monika Novotná v podcastu Dimun popisuje svou vizi klidné síly, přiznává komunikační chyby komory a odhaluje politické podrazy, které ji potkaly při kandidatuře na ústavní soudkyni.
Monika Novotná byla součástí vedení české advokacie posledních osm let, naposledy coby místopředsedkyně České advokátní komory. Nyní se partnerka mezinárodní kanceláře Rödl & Partner rozhodla postavit do jejího čela.
Je představitelkou „advokátní šlechty“, odtržená od reality tisíců samostatných advokátů, kteří o přestávce u soudu nelistují katalogy luxusních aut, ale horečně telefonují, aby si zorganizovali zbytek dne?
„To bych neřekla. Já jsem vyrostla z té malé advokacie v devadesátých letech,“ brání se Novotná nálepce advokátní šlechty. A hned přidává osobnější argument. „Moje švagrová je advokátka ve Volyni, což je tedy typická malá advokátka, a ty její problémy naprosto vnímám.“
Připouští, že svět velké advokacie přináší jiné zkušenosti – manažerské schopnosti, vedení týmů, expertní pohled. Ale zároveň tvrdí, že komora pod jejím vedením nesmí zavírat oči před skutečnými bolestmi stavu. A tou největší je chronický problém, který se vrací každý podzim jako špatný vtip.
Když stát neplatí
Soudům docházejí peníze. A první, koho odříznou, jsou advokáti ex offo a zmocněnci obětí. Přestanou jim proplácet odměny. „Je to smutný obyčej, že justice musí chodit po kolenou s čepicí za ministrem,“ popisuje situaci Petr Dimun.
Proč komora razantněji nezasáhne? Nebouchne do stolu?
„Já neumím křičet, neumím se naštvat a neumím mlátit do stolu. Nemyslím si, že by to bylo přínosné,“ odhaluje Novotná svou základní filozofii.
Místo toho nabízí jednání. A konkrétní řešení: vyčlenit peníze na odměny advokátům z provozních rozpočtů soudů, kde dnes soupeří třeba s platbami za energie. „Kdyby existovala přímo průtoková rozpočtová kapitola ‚Náklady advokátů‘, bylo by to jednodušší. Ministerstvo to ale v minulosti odmítlo,“ vysvětluje.
Tvrdí, že její přístup je postavený na faktech a vyjednávání, nikoli na emocích. A to i ve chvíli, kdy se soudci v připomínkách k advokátnímu tarifu pohoršují nad tím, že si advokát vůbec vydělává. „Měla jsem pocit, že to někteří soudci srovnávají se svým platem, a to je nebetyčný rozdíl,“ kroutí hlavou.
Politický křest ohněm
Právě tento klidný, nekonfrontační styl, považuje za svoji výhodu. Zkušenost s vysokou politikou, kterou získala při své nedávné kandidatuře na ústavní soudkyni, ji však naučila, že její pravidla jsou někdy úplně jiná.
V podcastu Dimun popisuje setkání s prezidentem Petrem Pavlem jako „velmi přátelské“. Dostala příslib, že ji do Senátu navrhne. Pak ovšem přišel zvrat. Co se stalo?
„Překvapilo mě, co se dělo kolem mé osoby. A to, že jsem pro někoho byla až tak zajímavá,“ říká opatrně. Tou „zajímavou“ věcí byla dezinformace, která začala prosakovat na správná místa. „Byla to informace, že jsem byla ve straně KSČ. Mě zarazilo, že to někomu stálo za to, něco takového vypustit.“
Nikdy ve straně nebyla, což potvrdila i prezidentskému poradci Janu Kyselovi. Přesto ji nakonec prezident nenavrhl, a ona se nikdy nedozvěděla proč. „Prostě to beru tak, že to bylo rozhodnutí pana prezidenta. Nevnímám to jako neúspěch,“ uzavírá kapitolu, která ji však očividně poznamenala.
Její kritici to teď používají jako argument: jak může být úspěšnou šéfkou ČAK neúspěšná kandidátka do Ústavního soudu?
Stíny advokátních úschov
Podobnou zkouškou ohněm, tentokrát pro celou Komoru, byla kauza zpronevěřených advokátních úschov. Monika Novotná přiznává, že komunikace ČAK mohla být lepší. „Mělo hned na začátku silně zaznít, že i když jde o velké částky, v celkovém množství advokátních úschov jsou to mizivá promile,“ lituje.
Zároveň ale popisuje léta marných snah přesvědčit banky, aby zavedly kontrolní mechanismy, které by podvodům zabránily. „Dlouho to odmítaly, až po těchto kauzách se cesta našla,“ říká a dodává, že díky novým pravidlům a garančnímu fondu je dnes systém mnohem bezpečnější.
Ukrajinská lekce z budoucnosti
Kde ale podle ní celý systém české justice zoufale zaostává, je digitalizace. A právě zde Monika Novotná zmiňuje nejsilnější argument celého rozhovoru: Historku, která je pro českou justici stejně inspirativní, jako zdrcující.
„Zhruba před rokem jsem jednala se zástupci ukrajinských advokátů. Jedna kolegyně říkala: ‚Já dělám rodinné právo. My máme elektronické spisy a videokonferenční jednání u soudu, takže já můžu být tady v Praze a normálně zastupovat klienta v rodinném sporu v Kyjevě‘.“
