Audioverze
Jako náměstek nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové stál na počátku kariéry Lenky Bradáčové, když se stala náměstkyní ústeckého krajského státního zástupce. Dnes bývalý místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk přiznává, že přátelství s Bradáčovou je už minulostí. „Přestože Lenka Bradáčová tvrdí, že tu funkci nejvyšší státní zástupkyně nechtěla, že se o ní nezajímala, tak já mohu zase ze své zkušenosti a ze své komunikace s ní říci, že chtěla, a už hodně dlouho,“ říká v podcastu Petra Dimuna Jaroslav Fenyk.
Profesor Jaroslav Fenyk patří mezi špičkové trestní právníky. Byl místopředsedou Ústavního soudu, náměstkem nejvyšší státní zástupkyně, státním zástupcem a také vojenským prokurátorem.
Má proto osobní hlubokou znalost soustavy státního zastupitelství i lidí, kteří ji tvořili a stále tvoří. S mnohými z nich ho také pojí osobní přátelství. Jako třeba s nejvyšším státním zástupcem Igorem Střížem.
V podcastu tak třeba odkrývá dosud neznámé pozadí jeho jmenování po rezignaci předchůdce ve funkci, Pavla Zemana. Igora Stříže totiž prosadila Marie Benešová proti vůli tehdejšího premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, což jí mělo podle Fenyka stát další politickou kariéru v hnutí ANO.
Stříž se také podle něho ubránil „enormnímu tlaku“ Lenky Bradáčové, která si na něm vynucovala podání dovolání v případu Vlasty Parkanové.
„Tlak z Vrchního státního zastupitelství v Praze na to, aby podal dovolání, byl enormní. Rozhodl podle mne naprosto správně, že ho nepodá, protože po té tahanici a ostudě, která to řízení provázela, se ještě domáhat u Nejvyššího soudu nápravy, to je nefér,“ říká v podcastu Fenyk.
Na otázku, zda vnímá rezignaci Stříže jako vynucenou, anebo dobrovolnou, odpovídá Fenyk, že je tomu podle něho tak „napůl“. Rozhodně byl Stříž podle Fenyka unavený, na druhou stranu je podle něho zvláštní, když tato rezignace přichází krátce poté, co byl přijat zákon, který měl nejvyššímu státnímu zástupci garantovat pevný mandát. A ihned po rezignaci vláda uvolněnou funkci bez debaty obsazuje.
Rozhodně není pravda, že by Lenka Bradáčová nestála o funkci nejvyšší státní zástupkyně.
trestní právník, bývalý místopředseda Ústavního soudu
„Státní zástupce a orgány veřejné moci vůbec musí mít v sobě určitou míru pokory. To je vlastnost, která provází významné státní funkce. Musíte to v sobě mít. Jakmile nemáte v sobě aspoň ždibec pokory a v podstatě všechno považujte za útok na svůj majestát, to je první chyba, které by se státní zástupce dopouštět neměl. Ale ani soudce, v justici má být určitá míra nadhledu a pokory,“ vysvětluje Fenyk svůj pohled na chování Lenky Bradáčové v již zmíněném případu Vlasty Parkanové, kdy Bradáčová setrvale odmítá omluvu za selhání státního zastupitelství.
A Fenyk připomíná ještě jeden případ, který byl podle něj „přes čáru“.
„Mně se třeba nelíbilo, že se řešila otázka matrace, kterou měl David Rath ve výkonu trestu ve věznici. Jakou má mít vězeň matraci, to nemá řešit státní zastupitelství, ale Vězeňská služba. Státní zástupci se mají zabývat stížnostmi vězňů, že nejsou dodržována jejich lidská práva. Řešit, jestli mají lepší matraci, to je pod úroveň,“ formuluje své výhrady v podcastu Fenyk.
Podle Fenyka zde ovšem, vedle otazníků nad osobními či morálními předpoklady Bradáčové, visí závažný otazník systémové podjatosti.
Velmi ostře se Jaroslav Fenyk vyjádřil ohledně návrhu novely trestního zákona, kdy se formálně skupina poslanců v čele s ministry spravedlnosti a vnitra Blažkem a Rakušanem snaží do trestního zákona prosadit gumový, lehce zneužitelný paragraf, který má zajistit orgánům činným v trestním řízení snadné postihování kohokoliv, koho označí za spolupracovníka „cizí moci“.
Podle Fenyka se totiž jedná o obdobný paragraf, který si před osmdesáti lety objednala StB a podle něhož pak byli postihování odpůrci lidově demokratického zřízení.
„Je to obrovská drzost v této době, kdy od podobné úpravy uplynulo více jak 80 let, zavádět něco podobného. Přezkoumával jsem v devadesátých letech procesy z 50. let, a ten text návrhu mi připomněl první paragraf zákona na ochranu lidově demokratické republiky. Je to ustanovení obdobně gumové, vychází ze stejné rétoriky a předpokladů. A to nebudu říkat, že konstrukce té skutkové podstaty je absolutní nesmysl, něco podobného jsem ještě neviděl. Je to normální zvěrstvo,“ uvedl k tomu v podcastu Fenyk.
Jaké vidí aktuální hlavní problémy trestního procesu? Dochází ke zneužívání dohod o vině a trestu? A proč Marie Benešová neměla Lenku Bradáčovou v lásce? Více v novém dílu podcastu Dimun s Jaroslavem Fenykem.
