Když něco vypadá jako kámen, je to těžký jako kámen a chová se to jako kámen, tak to bude kámen, říká Robert Kostolány

Pavel Vondráček

Když se na Mariánskolázeňsku řekne Eutit, všichni vědí, o co jde. Výrobky z Eutitu totiž najdete snad v každém domě v okolí. Černé kamenné dlaždice mají lidé na chodbách, v chlévě, na chodnících, v dílnách atd. Tavený čedič z Eutitu byl v západním koutě Čech populární dávno předtím, než ho „objevili“ designoví návrháři z Prahy a začali ho od devadesátých let používat v interiérech restauračních pivovarů, lihovarů, barů, výstavních síní, obchodů a různých provozoven. Jestli pořád nevíte, o co se jedná, tak to jsou právě ty černé dlaždice různých tvarů, u kterých člověk často tápe, z čeho jsou vyrobené. Je to tavený čedič. Ano, to je ten kámen, který v přirozené podobě můžeme obdivovat např. na Panské skále u Kamenického Šenova.

Ve Staré Vodě u Mariánských Lázní čedič z vlastního lomu nedaleko Chebu roztaví a vyrobí z něj nejen dlaždice, ale hlavně trubky a roury pro použití v energetickém a chemickém průmyslu. Ty se pak vyváží do celého světa, od USA přes Brazílii, Jižní Afriku až po Japonsko nebo Austrálii. Je to v podstatě české stříbro, protože po zániku mnoha českých výrobců porcelánu a skla se jedná o naprostý unikát, protože v Evropě už je jen jedna další slévárna a další konkurent je až v Číně.

sinfin.digital