Když se na Mariánskolázeňsku řekne Eutit, všichni vědí, o co jde. Výrobky z Eutitu totiž najdete snad v každém domě v okolí. Černé kamenné dlaždice mají lidé na chodbách, v chlévě, na chodnících, v dílnách atd. Tavený čedič z Eutitu byl v západním koutě Čech populární dávno předtím, než ho „objevili“ designoví návrháři z Prahy a začali ho od devadesátých let používat v interiérech restauračních pivovarů, lihovarů, barů, výstavních síní, obchodů a různých provozoven. Jestli pořád nevíte, o co se jedná, tak to jsou právě ty černé dlaždice různých tvarů, u kterých člověk často tápe, z čeho jsou vyrobené. Je to tavený čedič. Ano, to je ten kámen, který v přirozené podobě můžeme obdivovat např. na Panské skále u Kamenického Šenova.
Ve Staré Vodě u Mariánských Lázní čedič z vlastního lomu nedaleko Chebu roztaví a vyrobí z něj nejen dlaždice, ale hlavně trubky a roury pro použití v energetickém a chemickém průmyslu. Ty se pak vyváží do celého světa, od USA přes Brazílii, Jižní Afriku až po Japonsko nebo Austrálii. Je to v podstatě české stříbro, protože po zániku mnoha českých výrobců porcelánu a skla se jedná o naprostý unikát, protože v Evropě už je jen jedna další slévárna a další konkurent je až v Číně.
Robert Kostolány pracuje s čedičem už celá desetiletí. Tato hornina ho provází ho nejen v práci, ale i na cestách po veletrzích. V podcastu se často až zábavně rozpovídá nejen o tom, kde se s českým taveným čedičem můžete potkat, jak se takový čedič taví, jaké má vlastnosti, proč byznys s čedičem tvrdě poznamenal nejen covid, válka na Ukrajině, razantní zvýšení cen plynu, ale také nástup evropského Green Dealu a útlum uhelných elektráren.
Každá firma má svůj živý symbol a v případě Eutitu je jím kromě ředitele a znalce čediče Pavla Dragouna právě Robert Kostolány. Právě on je tím, který čedičové odlitky dokáže popsat tak živě, jako by se jednalo o šperkařské umění. Robert je sice průměrný hráč golfu, mnohem lepší mistr v uzení špeku (recept v podcastu prozradí), ale jako prodejce čediče je strhující.
„Za všechno, co mi život přinesl, včetně mé ženy, vděčím českému čediči. Vždyť z čediče dokážeme vyrobit nejen trouby do elektráren, ale i stoly, podlahy, dokonce postele, umělecké objekty a i – musím to přiznat – jisté intimní pomůcky sloužící k potěše žen,“ říká v podcastu Robert Kostolány a jeho tvář v tu chvíli byla rudá jako výheň v tavírně čediče. O jaký odlitek se přesně jednalo, i to se dozvíte v podcastu.
A kromě jiného také něco o historii tavení čediče, proč je tento materiál pro některé účely vhodnější než litina, proč si Australané stěžovali, že to vydrží věčně a proč ze stejného důvodu s tím mají problém i jihoameričané, při kolika stupních se čedič taví, jak dlouho se chladí, proč továrna vznikla právě na západě Čech, proč tavený čedič milují pivovarníci, palírníci a vinaři, co je to eucor, jak se spolupracuje s velkými architekty, kde třeba v Paříži bude na fasádě český čedič a další zajímavosti z úst Roberta Kostolányho, obchodního ředitele firmy Eutit, největšího světového výrobce taveného čediče.
Autor fotografií: Tomáš Polák
