S dlouhými vlasy a tetováním vypadá spíše jako rocker. Jaromír Černík je ale dlouholetou oporou České filharmonie, kde hraje na kontrabas. K tomu se dostal doslova jako „slepý k houslím“ poté, co při školní potyčce se spolužákem přišel o zub a nemohl dále hrát na příčnou flétnu. „Nemám rád přísloví, že vše zlé je pro něco dobré, ale tady to platí na sto procent. S flétnou bych to asi ani nikam nedotáhl,“ vzpomíná Černík, který s orchestrem procestoval celý svět. Logistiku zahraničních koncertů ale zcela otevřeně označuje za něco nepředstavitelného a strašlivého.
Kontrabasista Jaromír Černík je nepřehlédnutelnou postavou České filharmonie, kde nejen kvůli rockerskému vzhledu, ale i díky své povaze obdržel titul „sympaťáka“. Ke svému nástroji se přitom dostal náhodou. „Hrál jsem na příčnou flétnu, zas tak moc mě to nebavilo a asi by z toho ani nic nebylo. Pak jsem se popral se spolužákem a o kliku si vyrazil horní jedničku, čímž skončila moje flétnistická kariéra. Naštěstí jsem měl jasnozřivou učitelku hudební nauky, která mě poslala k novému mladému učiteli právě kontrabasu,“ vzpomíná Černík na své začátky.
Díky angažmá v České filharmonii měl Černík už za
minulého režimu šanci procestovat s kontrabasem celý svět. Stěhování
stočlenného orchestru by ale nikomu příliš nepřál. „Sám
kvůli té logistice mám na Facebooku napsáno, že jsem voják
České filharmonie. Je to něco nepředstavitelného. Po Evropě to
ještě jde, ale zámořské štace
jsou opravdu logisticky strašlivé. Do USA nesmíte mít na smyčcích
slonovinu, do Ruska zase musíte fotit všechny nástroje, snad
abychom tam nenechali nějaký ošklivý český a nevzali místo něj
hezký ruský. Navíc dostat sto lidí do jednoho letadla je takřka
nemožné, takže létáme třeba třemi lety,“ popisuje úskalí
cestování s filharmonií Černík.
Proč kontrabasy
patří k nejčastěji se rozbíjejícím nástrojům a proč
navzdory zažité představě laiků nemají nic moc společného s
houslemi? A v jaké zemi ženy při klasické hudbě pláčou, zatímco
muži často usínají? Poslechněte si celý podcast.
