„Šaty dělají člověka a příliš nezáleží na tom, zda jsou šité v Česku, nebo v Číně,“ říká Jakub Lohniský, šéf značky Le Premier v podcastu, který jsem s ním natáčel v Praze. Trochu mne ta věta udivila, protože jsem si vzpomněl na naši cestu do Ketteringu, kde jsem získal jiný dojem.
Kettering je typické anglické město ležící více než sto kilometrů na sever od Londýna. Velikostí se podobá Kladnu a je mu blízké i svou průmyslovou atmosférou. Ulice jsou lemovány domy z červených nepálených cihel a když jsem vstoupil v létě roku 2013 do dvora jednoho z nich, ocitl jsem se před klasickou průmyslovou halou, tak typickou pro anglickou industriální architekturu konce 19. století. Uvnitř se již více než sto let ručně vyrábějí boty značky Loake. Psal jsem tehdy reportáž o jedné z posledních obuvnických manufaktur v Británii a průvodcem mi byl právě Jakub Lohniský, zakladatel a majitel oděvní značky Le Premier, který boty Loake do Česka jako první dovážel.
Uvnitř haly byl ruch, za stroji ještě z poloviny 20. století se pohybovaly vysoké, šlachovité postavy, měly ostře řezané tváře, mluvily pro mě nesrozumitelným anglickým přízvukem typickým pro East Midlands English a když ručička poskočila na 12 hodinu, celá továrna s velkým podílem ruční chlapské práce se zastavila – byl čas na oběd.
Procházel jsem uličkami mezi stroji, bral do rukou polotovary bot, čichal ke kůži a vosku a prakticky poznal, co to je, když se řekne bota s rodokmenem. Dodnes ty boty Loake, které jsem tehdy jako novinář dostal darem od majitelů továrny, nosím a nehne s nimi ani ta nejhorší blátivá zima. Stačí je přetřít voskem a jsou jako nové. Pochopil jsem, proč se Jakub Lohniský snažil tyto boty dovážet do Česka, protože i když jsou drahé a jejich cena se pohybuje kolem osmi tisíc korun, vydrží celý život.
Jenže ty boty, které jsem dostal darem, zdarma ve skutečnosti nebyly, což jsem se dozvěděl až po deseti letech od návštěvy továrny Loake. Jakub Lohniský mi v podcastu prozradil, že boty mu pak majitel továrny naúčtoval, přestože jsem značce v tehdejším pánském časopise Maxim udělal pořádnou a zdarma reklamu. Pro začínajícího podnikatele Jakuba Lohniského to byl první, sice drobný, ale přesto přízračný detail, co ho na byznysové cestě potká.
„Těch kotrmelců bylo dost. Nahoru a dolu, sem tam střemhlavý pád a pak zase vzlet a tak pořád dokola. Nestěžuji si na nedostatek adrenalinu,“ říká Jakub Lohniský, který se kromě prodeje ručně šitých bot a na míru šitých obleků vrhl i do psaní blogu Muži v Česku. „Muže jsem později prodal a teď vycházejí jako časopis a web ve vydavatelství New Look Media Miloše Štěpaře. Nejde sedět na dvou židlích, prodávat módu a ještě o ní psát. To ale člověk pochopí až postupem času, stejně jako jsem pochopil, že podstatný je výrobek a jeho kvalita a ne to, kde se vyrábí. Třeba ty boty Loake jsou výjimkou, ale jsem přesvědčen, že stejně kvalitně je možné je vyrobit v Chorvatsku, Číně nebo Turecku. Záleží na materiálech a na kontrole,“ vysvětluje Jakub Lohniský z Le Premier.
Jakub v podcastu vypráví, jak se prodíral peřejemi obchodu s módou, otvíral a zavíral pobočky v obchodních domech, jak expandoval a zase brzdil, jak ustál první lockdown a jak mu druhý téměř zlomil vaz. A také, jak se pokorně vrátil k tomu původnímu, k ručně šitým oblekům a jak opustil klasickou konfekci. „Jsou to dva odlišné světy. A není vždy pravda, že ručně šité obleky si dopřejí pouze ti, co na to tzv. mají. Mnozí muži mají prostě takovou netypickou postavu, že konfekce jim nesedí. Ale jádro samozřejmě tvoří zákazníci, kteří chtějí oblek šitý nejen na jejich tělo, ale i pro jejich mozek – chtějí si vybrat barvu, podšívku, knoflíky atd.,“ vypráví Jakub Lohniský, kterého můžete potkat v salonu Le Premier v pasáži Černá růže na pražských Příkopech.
„Po reorganizaci už jsem ve větším klidu, ale období před a v průběhu pandemie nebylo moc veselé,“ říká Lohniský. Nebyl sám, kdo bojoval o přežití. Podobnými turbulencemi, s dobrým nebo špatným koncem, procházely i jiné značky, např. Pietro Filipi, Kara nebo Blažek.
„Firmu jsme totálně překopali a jedeme dál. Teď už děláme vše na míru. Obleky, košile, boty, džíny, kabáty. Více než 90 procent věcí je na objednávku,“ říká Jakub Lohniský.
V podcastu vypráví také o tom:
◆ jaká byla chyba, když se nechal přesvědčit marketingovými agenturami a neposlouchal vlastní instinkt
◆ proč jsou Češi velmi konzervativní ve výběru barev na obleky
◆ proč není dobré spojení konceptu šití na míru s konfekcí
◆ jak je na tom jeho konkurence a kdo to dělá dobře
◆ jak se pozná kvalitní látka
◆ proč i ti největší a nejkvalitnější italští výrobci šijí v Číně
◆ proč slevy nic neřeší
◆ proč už nešije v Česku ani v Rumunsku
◆ jak se liší módní styl v Itálii, Francii a Británii
◆ jak je možné, že už na dálku podle stylu pozná německého intelektuála
◆ jak se školí personál
◆ proč už dnes neplatí stará společenská pravidla, např. že gentleman si neobuje hnědé boty po čtvrté hodině odpoledne
◆ zda je možné chodit do divadla v džínech
◆ a také proč už nepíská hokejové zápasy
