Nejsem Freddie Mercury, ani jeho kopie, ale zažívám podobná dobrodružství, říká frontman tribute skupiny Queenie

Pavel Vondráček

„Jsme schopni vyprodat několikrát za sebou O2 Arenu, ale hrajeme i tam, kam by se těžko Freddie a Queen vypravili - třeba do vesnice Tři Sekery u hranic s Bavorskem – a pořádně to tam rozjet,“ vypráví Michael Kluch, zpěvák a hlavní tvář tribute skupiny Queenie. Jeho cesta do O2 Areny skutečně vedla vedlejšími stezkami skrze venkovské slavnosti, hraní po klubech a letních festivalech. Trvalo to šestnáct let a na jejím konci nejsou jen dva květnové koncerty v O2 Areně, ale i pozice nejlepší evropské tribute kapely.

„Nesnažíme se jen co nejvěrněji hrát originální písničky, ale snažíme se ukazovat, jak vypadaly koncerty Queen ve vrcholné formě. A pro úspěch je důležité, abychom si nehráli na Queen, ale abychom hráli Queen,“ vysvětluje Michael, proč pro něj nejsou úplně podstatné některé ikonické momenty z dějin Queen.

„Například nepoužívám to slavné Freddieho gesto, kdy vystřelí ruku k nebi v tom momentě, jak jej známe z koncertu ve Wembley. To musí přijít samo, po kontaktu s publikem, v atmosféře koncertu,“ říká Michael.

Sám má podobný účes jako Freddie, knírek jako Freddie, bundu jako Freddie a dokonce i některé pohyby. „Nesnažím se ho úplně kopírovat, ale je pravda, že se mi jeho styl života líbí. Je to podobné, jako když si někteří lidí nasadí lennonky, mají dlouhé vlasy a hrají Beatles. Je to inspirace, ale není to osud.“

V podcastu se dozvíte, jak se žilo a (ne)hrálo během pandemie, zda chtěl být někdy dvojníkem někoho jiného, jak se vyrovnává se „stigmatem tribute kapely“ a kolik podobných kapel je v Česku, v Evropě a ve světě. Michael Kluch také odpoví na otázku, v jaké části světa nejvíce rezonuje hudba Queen, jak se k ní staví v Mexiku, Vietnamu nebo třeba v arabských zemích.

„Dobrá tribute kapela není jen živým jukeboxem, ale přirovnal bych to k divadlu. Když jdete třeba na divadelní hru od Oscara Wildea, tak by bylo přece absurdní říkat, že to není Oscar Wilde, ale nějaká kopie. A o to jde i ve fenoménu tribute kapel – držet lajnu, ale ne otrocky, pustit do toho vlastní invenci. Jsme jako herci, kteří hrají hru, jen s tím rozdílem, že nemluvíme, ale zpíváme,“ vysvětluje Michael.

Vyvíjejí se v Queenie podobné vztahy mezi muzikanty jako v Queen? Co bude Michael dělat, až bude starší než Freddie? Kolik písní od Queen hrají? Poznají lidé na koncertě, když zahrají „neoriginální“ píseň? Kdo Michaelovi šije kostýmy? Jakou roli hraje fakt, že Freddie měl jinou sexuální orientaci? Kolik stojí produkce koncertu v O2 Aréně a jsou dnes ještě groupies? Poslechněte si Queenie a pak Queen. Uslyšíte rozdíl?

sinfin.digital