Audioverze
Je to muž, který naučil Čechy hrát na piana v ulicích a poslouchat poezii z rour trčících ze země. Ondřej Kobza, věčný snílek a „kavárník“ v tom nejširším slova smyslu, však v poslední době vyměnil pohodlí pražských podniků za syrovou realitu hradu Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou. Proč?
V rámci rozhovoru v podcastu Maxim Pavla Vondráčka popisuje, jaké to je topit si vlastnoručně naštípaným dřevem, proč ho děsí moderní LED lampy víc než tma a proč se snaží resuscitovat českou pospolitost, která se kamsi vytratila mezi betonovými ploty a sociálními sítěmi.
Co se v podcastu dozvíte:
Z diskotéky na hrad: Jak se z pořadatele „rockoték v hasičárně“ stal hradní pán, který tráví 52 % času mimo Prahu.
Romantika vs. realita: Jak se žije na hradě s prevétem (záchodem na skále) a proč je suché dřevo největší zimní poklad.
Vizuální mor venkova: Proč jsou rumunské vesnice estetičtější než ty české a proč si dobrovolně ničíme krajinu betonovými prefabrikáty.
Světelný fašismus: Jak setkání s Hynkem Medřickým změnilo Kobzův pohled na noc a proč v Ratajích vede partyzánskou válku proti bílým lampám.
Sociální inženýrství: Odkud se vzaly nápady na Poesiomaty nebo Piana na ulici a jak to souvisí s obecním rozhlasem a prodejem mražených krémů.
Thajská lekce: Proč nás špinavé ulice Bangkoku a polévání vodou mohou naučit více o radosti ze života než sterilní evropské festivaly.
České rozdíly: Jaký je rozdíl mezi pražskými „náplavami“ a realitou života starousedlíků.
Potřeba být spolu: Proč je podle něj důležité fyzické setkávání lidí u jednoho stolu.
