Z ekologické otázky ještě rozum nevyprchal. Juraj Lukáč a Ladislav Miko o vztahu člověka k přírodě, uhlobaronech a „přilepovačích k asfaltu“

Audioverze

„Člověk je trochu arogantní tvor a někdy si nechce připustit, že příroda se obejde bez něho,“ říkají Juraj Lukáč a Ladislav Miko v nové epizodě podcastu Maxim Pavla Vondráčka. Oba jsou z východu Slovenska, jeden z obce Osadné, ale původem z Prešova, druhý žije za Prahou, ale je rodák z Košic. Oba jsou ekologové neideologického obrazu, oba se na ochranu přírody dívají pragmaticky, oba jsou sarkastickými glosátory současné emočně excitované ekoscény a oba dobře vědí, že v mnoha případech chyby člověka na přírodě napraví lépe příroda a nikoliv člověk.

Juraj Lukáč je dnes již proslulý slovenský ekolog, studovaný kybernetik a náčelník Lesoochranářského sdružení VLK, který na Slovensku zcela mediálně válcuje giganty „mezinárodní ekologie“ – ve spontánní znalosti ekologických hnutí zaujal VLK první místo s neuvěřitelnými třiceti procenty, zatímco Greenpeace zná jen necelých šest procent Slováků. „Nejsme ideologičtí, to je prostě náš recept,“ říká Juraj Lukáč.

Ladislav Miko je vystudovaný ekolog, bývalý český ministr životního prostředí a současný poradce prezidenta Petra Pavla pro oblast životního prostředí a vládní zmocněnec pro mezinárodní vyjednávání v oblasti biodiverzity.

Oba pánové jsou navíc kamarádi, takže když si sedli před mikrofon v podcastu Maxim Pavla Vondráčka, navzájem se doplňovali, pinkali si argumenty a i když se ne vždy shodli, protiargumenty používali s jemnou ironií.

Řeč se točila kolem centrálního sloupu, který představuje spor mezi zastánci zásahů člověka do přírody a jejich odpůrci – probírala se proto sukcese po ukončení těžby v severočeských hnědouhelných dolech, situace na požářištích v Národním parku České Švýcarsko, kolik procent rozlohy Česka a Slovenska má být bezzásahové, jak se dívat na působení „uhlobaronů“ jako je Pavel Tykač a zda na severu Čech může vzniknout Jurský park divoké přírody, kterému Juraj Lukáč říká Jurajský park.

Lukáč i Miko rozebírali také, proč dnes mnoho racionálních lidí odmítá agresivní metody nových ekologických hnutí, ale i zdánlivé drobnosti, které mají vliv na mnoho ekosystémů, proto se v podcastu velká část věnuje i roli pancířníků, miniaturních roztočů, o nichž většina z nás nemá ani ponětí.

V podcastu se řeší i současný spor, který hýbe částí sociálních sítí a to, kdo má větší destrukční vliv na životní prostředí – zda malé skupiny trampů, kteří občas „ilegálně“ táboří v lesích a pod skalami si rozdělávají oheň, nebo tisíce svátečních turistů, kteří berou lesy a skalní města hlučným útokem, nebo proč je lepší si koupit svůj již vzrostlý strom a ne sázet nový, tak jak to udělal i autor podcastu Pavel Vondráček.

Ladislav Miko a Juraj Lukáč svou racionalitou a exaktním vzděláním představují naprostý protipól „přilepovačů k asfaltu“ nebo ke Gretině vypjatému „alarmismu.“ Když si tedy poslechnete rozhovor s temperamentními „východňárskými ochránci“, budete mít pocit, že rozum ještě z ekologické otázky nevyprchal.

sinfin.digital