Eurovolby v deseti bodech: Má smysl jít volit, proč je Babiš parazit a co by na to řekl Havel?

Teď o víkendu to bude něco na způsob ladění orchestru – ten opravdový koncert, jehož součástí je rachot ze všech stran a vypjaté emoce, nastane až příští rok na podzim s volbami do Poslanecké sněmovny, jejichž výsledek na další čas rozhodne o směřování, charakteru a odolnosti české demokracie.

Přesto má smysl věnovat se i volbám do Evropského parlamentu. Mimo jiné proto, že budou přece jenom nějakým zrcadlem nálad a atmosféry ve společnosti. A to navzdory tomu, že k nim chodí jen málo lidí, což zmíněnou zpětnou vazbu voličů směrem k politické reprezentaci pokřivuje a zkresluje. 

Zde je deset bodů, které má smysl sledovat:

K eurovolbám u nás historicky chodí osmnáct až osmadvacet procent voličů. Většinou jde o lidi speciálně motivované, o lidi z měst a s vyšším vzděláním. Což se pochopitelně projevuje v jejich výsledcích. Jednoduše řečeno: nižší volební účast nahrává spíše pravicovým, v danou chvíli tedy vládním stranám.

Což nejspíš bude platit i v případě, že k nim letos dorazí o něco více než třicet procent voličů, jak naznačují některé průzkumy. Osobně bych byl ale opatrný – o víkendu má být spíše pěkné, slunečné počasí, nelze proto vyloučit, že docela dost lidí upřednostní před cestou k volebním urnám pobyt na chalupě nebo někde v přírodě.

S první bodem souvisí ten druhý. Pokud platí, že Andrej Babiš a jeho hnutí ANO preferují bývalí voliči tradiční levice, pak musí počítat s tím, že řada z nich k volbám nedorazí. Tedy v případě, že se je Babišovi ještě nepodaří nějak efektivně mobilizovat. Což se mu – zdá se mi – vůbec nedaří. Třeba jeho výkon ve středeční debatě s premiérem Petrem Fialou na CNN Prima News byl slabý. O tom ale více níže.

Podstatné je toto: sociální demokraté měli opakovaně zkušenost, že ve volbách do Evropského parlamentu získají maximálně dvě třetiny hlasů oproti podpoře, která jim tou dobou vycházela v sociologických šetřeních. 

Pokud se v danou chvíli tedy jejich preference pohybovaly okolo patnácti procent, věděli, že si v eurovolbách sáhnou maximálně na deset procent hlasů. A něco podobného zřejmě potká o víkendu také hnutí ANO.

Podle posledních šetření navíc podpora Babišovy formace stagnuje, nebo dokonce klesá, zatímco koalice SPOLU mírně roste. Pokud tento trend zesílí i v posledních dnech a hodinách, nelze vyloučit, že volby skončí vyrovnaně, anebo že je hnutí ANO opět prohraje. 

Pro Babiše by to byla už třetí porážka v řadě: po volbách sněmovních a prezidentských by odešel poražený také z voleb evropských.

A pokud jde o koalici SPOLU, zjevně se ukazuje, že je zde dost lidí oceňujících schopnost lídrů ODS, TOP 09 a KDU-ČSL táhnout za jeden provaz a být tak jedinou silou, která má potenciál vyvažovat dominantní sílu české politiky – autokraticky vedené hnutí ANO.

Přesto by Fiala a spol. neměli případné vítězství přeceňovat. Existuje totiž nesporně až příliš mnoho voličů, kteří je budou volit pouze z obavy před návratem Babiše k moci.

Proti současné vládě už protestovali akademici, kantoři, zdravotníci, zemědělci, lidé pracující na soudech, spokojenost s ní vyjadřuje ostudně málo lidí. Jejich volba tedy nebude pozitivní, nýbrž veskrze negativní. A to může být do budoucna pro koaliční strany problém.

Za další: počítat se bude jistě také celkový výsledek vládních stran v porovnání s těmi opozičními. A tady platí, že se hlasy mezi oběma bloky nepřelévají. Jsou do jisté míry pevné. Pokud jsme přece jen svědky nějakého přeskupování sil, pak uvnitř těchto bloků. Jako může Babiš brát voliče Okamurovi, stejně tak se o hlasy mohou přetahovat Piráti se Starosty a nezávislými a s nimi zase TOP 09 nebo ODS.

Právě proto bude zajímavé sledovat nejen, jak si v součtu povedou koaliční a opoziční strany, nýbrž také to, zda například koalice SPOLU bude lepší než STAN a Piráti dohromady, komu přetáhne voliče Přísaha v koalici s Motoristy nebo jak si povede komunistka Kateřina Konečná v čele kandidátky Stačilo. A pokud obě tyto formace uspějí, na čí úkor se tak stane.

Pro volby do Evropského parlamentu totiž historicky platí, že jsou v nich lidé oproti volbám do sněmovny nakloněni k většímu experimentování se svým hlasem. Proto se europoslankyní mohla v minulosti stát Jana Bobošíková nebo Petr Mach. Souvisí to také s nízkou volební účastí – v jádru ale platí, že se nad pět procent může i letos dostat některá z okrajových nebo vyloženě obskurních politických figur.

Do celkové interpretace voleb promluví zcela jistě také součet hlasů pro strany, které naopak skončí pod pěti procenty. 

V posledních sněmovních volbách těch hlasů bylo dvacet procent, což znamená, že v tomto volebním období jeden milion voličů nikdo nereprezentuje v dolní komoře. A je to také okolnost, která umožnila vznik vlády Petra Fialy. Kdyby tolik hlasů nepropadlo, většinu by ve Sněmovně skoro jistě neměla.

Co bude nesporně zajímat každého, komu záleží na české demokracii a její budoucnosti, je v neposlední řadě také výsledek proruských politických sil. 

Můj kolega Martin Schmarcz to vystihuje stručně a jasně: jde o tyto tři formace – SPD Tomia Okamury, Přísahu v koalici s Motoristy, a Stačilo, což je kandidátka KSČM doplněná o odpadlíky od jiného výlupka reprezentujícího tento kout české politiky – Jindřicha Rajchla.

Podle některých šetření tyto formace podporuje okolo dvaceti procent voličů. Svízel je to především pro Tomia Okamuru, který kvůli tomu může na podpoře ztrácet. Ale i Babiš by měl být ve střehu, což si zjevně on a jeho poradci uvědomují. 

Pro nás ostatní je štěstím, že se extrémní pravice nedokáže sjednotit za jednou osobností. Přesto je třeba být na pozoru, vždyť třeba lídrem kandidátky Přísahy a Motoristů, jejíž úspěch nelze vyloučit, je člověk, kterému podle všeho nedělá problém si sem tam i zahajlovat.

Už poslední prezidentské volby ukázaly, že Danuši Nerudové příliš nejdou předvolební debaty. Ba co víc, je v nich vyloženě slabá. I proto se může ukázat, že sázka Starostů a nezávislých na ní nebyla dobrým tahem. 

Sociolog a ředitel agentury STEM Martin Buchtík se ostatně na sklonku minulého týdne nechal slyšet, že se část voličů rozhoduje mezi koalicí SPOLU a právě Starosty a nezávislými. A pokud by STAN skutečně slabé výkony Nerudové v debatách poškodily, pomoct by to mohlo i Pirátům. 

Třeba bude ale části voličů naopak imponovat, že se Nerudová odhodlala jít do debaty s „nebezpečným tlučhubou“, jak je Filip Turek vnímaný určitou částí společnosti. Těžko říct – i o tom se ale bude po volbách mluvit.

Zakladatel, majitel a předseda hnutí ANO Andrej Babiš bude po volbách zase kňučet a vyhrožovat zároveň. Jeho povaha a naturel, psychopatické sklony a neschopnost brát své bližní jinak než jako protivníky, které je třeba zlikvidovat, anebo jako podřízené, kteří ho musí bezvýhradně poslouchat a uctívat, mu znemožňuje jednat politicky.

Když jsem ho sledoval ve středeční debatě s Petrem Fialou na CNN Prima News, působil ze všeho nejvíc jako člověk, který už nemá lidem co nabídnout. Přišel o zbytky zábran, pokud kdy nějaké měl, je vyčerpaný a v koutě, do kterého se ale zahnal on sám. 

Hnutí ANO nemá kvalitní lidi, nikdo soudný s Babišem už dávno nechce mít nic společného. Navíc je bez spojenců. A nenabízí už nic jiného než negaci. Jeho programem je destrukce.

Babiš je v danou chvíli výhradně reprezentant lidí znechucených politikou. Potíž je ovšem v tom, že jim nenabízí nic pozitivního a na jejich mnohdy oprávněném zklamání z tradiční politiky jen prachsprostě parazituje. 

Svým přízemním vystupováním, hulvátstvím a impotentním myšlenkovým zázemím ze všeho nejvíc připomíná veksláckou pozdně normalizační subkulturu, z jejichž kořenů ostatně také vzešel a dodnes z nich čerpá.

Několik měsíců před svou smrtí řekl Václav Havel toto: „Prohlubuje se taková jakási propast mezi politikou a veřejností. To není dobré. Nicméně to se, jsem přesvědčen, časem změní. Jsou to takové výkyvy, které jsou známy a popsány ve všech demokraciích. A až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“

Vzpomněl jsem si na to právě ve chvílích, když jsem ve středu večer sledoval zcela zoufalého Babiše. A byť nevím – a je to málo pravděpodobně – zda bodem obratu k lepšímu budou už víkendové evropské volby, případně až ty sněmovní, anebo dokonce některé další volby, můj základní dojem spočívá v tom, že bychom měli začít intenzivně přemýšlet o postbabišovské éře české politiky.

A hlavně bychom se na ni měli začít prakticky a pokud možno kreativně připravovat, napříč politickou scénou podporovat a posilovat hodnotově a programově ukotvené síly. A dělat vše pro to, aby s jeho koncem v politice, který může přijít dřív, než se nám teď zdá, započal obrat, o kterém kdysi mluvil právě Václav Havel. Tak vzhůru k volbám!