ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | Blízký východ se připravuje na další kolo války. Poté, co v Ženevě ztroskotal poslední pokus o záchranu jaderné dohody, se Írán i Izrael otevřeně chystají na nový, potenciálně mnohem krvavější střet. Teherán v očekávání útoku mobilizuje své spojence a hrozí rozvrácením Libanonu, zatímco Izrael sází na strategii preventivních úderů, kterou však riskuje izolaci i od vlastních spojenců. Čas na odvrácení konfliktu se krátí s blížícím se termínem pro obnovení ochromujících sankcí.
Evropští a íránští diplomaté se setkali v Ženevě, aby se pokusili obnovit jednání o omezení íránského programu jaderného obohacování a vyhnout se znovuzavedení bolestivých sankcí vůči Íránu, které byly pozastaveny na základě přelomové dohody JCPOA z roku 2015.
Momentální dohoda vyprší skrz íránské porušování jejích ujednání 18. října a evropští signatáři předem uvedli, že pokud nedojde do konce srpna k výraznému pokroku v jednání o dohodě nové, nechají automatický sankční mechanismus sklapnout. Po schůzce nebyly na světě žádné náznaky pokroku; naopak íránští představitelé se nechali slyšet, že se svého „mírového“ programu nevzdají (což po nich ale dohoda ani nechce).
Bryskní termín na konci srpna je dán tím, že proces obnovení sankcí vyžaduje 30denní notifikační období podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2231, která poskytla právní rámec pro dohodu z roku 2015. A jelikož se Rusko v říjnu stane předsedající zemí v Radě bezpečnosti, existuje důvodná obava, že by v případě odkladu věc procesně sabotovalo.
Za současné situace jsou jak Rusko, tak Čína stranami Obamovské jaderné dohody JCPOA z roku 2015 stejně jako Evropané, ale automatickému obnovení sankcí – pokud se je Evropané rozhodnou včas uplatnit – zabránit nemohou.
Teherán mezitím pohrozil, že pokud budou sankce obnoveny, rovnou opustí Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a ukončí veškerou spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (se kterou ale stejně momentálně nespolupracuje a jejíž inspektory vyhnal ze země).
Izrael i Spojené státy pak opakovaně uvedly, že jsou připraveny Írán znovu bombardovat, aby mu zabránily ve výrobě jaderné zbraně. Konec dramatu na Blízkém východě je tak momentálně v nedohlednu.
Izraelská snaha o rozhodující úder
Jak jsme na INFO.CZ probírali nedávno, Izrael není s vynuceným Trumpovým příměřím s Íránem spokojen a připravuje se na další kolo války. Ministr obrany Jisra'el Kac i náčelník generálního štábu Ejal Zamir tolik sami naznačili; červnová válka byla podle Zamira pouze první fází, přičemž dodal, že Izrael „nyní vstupuje do nové kapitoly“ konfliktu.
Jakkoliv nikdo nemůže s jistotou na 100 % říct, zda k tomu nakonec opravdu dojde, někteří analytici předpovídají, že se tak stane pravděpodobně ještě před koncem roku – možná dokonce už koncem léta.
Izraelská červnová kampaň nebyla pouze o íránském jaderném programu, hrálo se o změnu rovnováhy sil na Blízkém východě, přičemž latentní íránské jaderné schopnosti byly důležitým, ale ne jediným faktorem. Izrael tlačil na americkou vojenskou akci proti Íránu dvacet let, ve snaze ho oslabit a vyrobit příznivější regionální rovnováhu – což je něco, co Izrael sám nedokáže.
Svými červnovými útoky tak Izrael dosáhl jen částečného vítězství. Jeho preferovaným výsledkem bylo, aby se Trump do kampaně zapojil naplno a nechal masivně bombardovat íránské konvenční síly i ekonomickou infrastrukturu.
Trump se sice rád blýskne rychlou a rozhodnou vojenskou akcí, ale velmi se obává dlouhé války se značnými materiálními a potenciálně lidskými náklady pro Spojené státy – to reflektovala jeho strategie při útoku na íránská jaderná zařízení, která byla navržena tak, aby eskalaci omezila, nikoli roztočila její kola.
Trump v krátkodobém horizontu uspěl, ale Izrael se pravděpodobně pokusí ho do eskalujícího cyklu násilí vtáhnout znovu, protože jeho vnímání potenciálně jaderného Íránu jako existenční hrozby se nijak nezměnilo.
Navzdory počátečním zpravodajským úspěchům – jako zabití 30 vysokých velitelů a 19 jaderných vědců – dokázal Izrael pouze dočasně narušit íránské velení a kontrolu. Írán byl nakonec schopen zahájit těžkou odvetnou raketovou palbu, čímž ukázal svou schopnost absorbovat značné ztráty, a přesto podniknout protiútok.
Izraelský útok byl extrémním úspěchem, ale podle nejlepšího izraelského scénáře v Jeruzalémě doufali, že jejich počáteční údery vyvolají v íránském režimu paniku a uspíší jeho kolaps.
Podle zpráv deníku Washington Post volali plynule persky hovořící agenti Mosadu vysokým íránským představitelům na jejich mobilní telefony a vyhrožovali smrtí jim a jejich rodinám, pokud nenatočí videa odsuzující režim a veřejně nezběhnou.
Více než 20 takových hovorů bylo uskutečněno v prvních hodinách války, kdy íránská vládnoucí elita byla stále v šoku a otřesena značnými ztrátami. Přesto neexistují žádné důkazy, že by těmto hrozbám podlehl jediný íránský generál, a soudržnost režimu zůstala nedotčena.
Zabití vysokých velitelů Islámských revolučních gard nevedlo k masovým protestům ani lidovému povstání; Izrael nedokázal využít masivní neoblíbenosti íránského režimu – a pokud došlo k nějakému měřitelnému posunu, tak spíše druhým směrem, jak je v podobných případech běžné.
Válka také spotřebovala značnou americkou pomoc, včetně použití čtvrtiny celého arzenálu amerických protiraketových střel THAAD během pouhých 12 dní.
Bez ohledu na to, zda Írán obnoví obohacování uranu, lze důvodně očekávat, že mu Izrael nebude chtít poskytnout čas na doplnění raketového arzenálu, obnovení protivzdušné obrany nebo nasazení vylepšených systémů. Logikou izraelské strategie je preventivně a opakovaně útočit, a zabránit tak protivníkům ve vývoji schopností, které by mohly ohrozit izraelskou vojenskou dominanci.
Výsledek potenciální příští války bude záviset na mnoha faktorech. Mezi klíčové otázky patří, zda Izrael dokáže doplnit munici pro svou protivzdušnou obranu rychleji, než Írán obnoví svá odpalovací zařízení. Dále bude záležet na tom, zda Mosad stále disponuje hlubokou přítomností v Íránu, nebo jestli byla většina jeho aktiv vyčerpána. Rozhodující bude i to, zda Írán získal více poznatků z průniků izraelskou obranou, nebo jestli Izrael dokázal utěsnit potenciální mezery.
Trumpova reakce na druhou izraelskou válku s Íránem bude rozhodující. Ačkoliv se zdá, že není ochoten se zapojit do dlouhotrvajícího konfliktu, svým souhlasem s úvodní salvou se stal součástí izraelského plánu. Není jasné, zda z něj dokáže v případě potřeby vystoupit, zejména pokud se bude držet své podmínky nulového obohacování uranu jako nepřekročitelné linie pro dohodu s ajatolláhy.
