ANALÝZA | V době, kdy energetická bezpečnost stojí v popředí zájmu vlád po celém světě, je ropná renesance v USA velmi aktuální. Ale navzdory tomu, že Spojené státy těží více ropy, než spotřebují, zůstávají kupodivu druhým největším dovozcem ropy na celém světě. A jak uvidíme v tomto článku, ani Trumpem vyhlášená politika „drill, baby, drill“ pravděpodobně nebude mít na masivní zvyšování těžby zásadní vliv.
V roce 2018 se Spojené státy americké staly největším producentem ropy na světě. O pouhý rok později byly největším producentem ropy všech dob – těžily přes 12 milionů barelů denně a překročily tak úroveň, kterou odborné analýzy dříve považovaly za neuskutečnitelnou.
Navzdory turbulentnímu období během covidové pandemie, kdy se ceny ropy dostaly dočasně do záporných hodnot, produkce v USA nadále roste, přestože počet provozovaných ropných vrtů (onshore i offshore) ve skutečnosti klesá.
Během pouhých deseti let úroveň těžby v USA přeskočila Rusko a Saúdskou Arábii, a Spojené státy se tak ze závislosti na dovozu staly dominantní světovou ropnou velmocí. USA produkují tolik ropy, že se poprvé od 40. let minulého století staly jejím čistým vývozcem.
To je na hony vzdálené USA minulých desetiletí, kdy byly chronicky závislé na geopoliticky nestabilních dodavatelích – ti mohli Spojeným státům přestat prodávat, kdykoli se jim zachtělo, nebo mohli přijít o svou schopnost exportu kvůli konfliktům.
Washington nyní využívá svého silného postavení na světovém trhu jako největší producent i spotřebitel, což nahlodává kontrolu trhu ze strany Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Ropný boom v USA zajišťuje stálé dodávky levné energie pro domácí průmysl a domácnosti, což táhne celou ekonomiku a zvyšuje životní úroveň.
To vše je výsledkem revoluce v těžbě břidlicových depozitů plynu a ropy, která zachvátila USA. Po severní Americe se nachází několik horninových útvarů bohatých na ropu, jako jsou břidlicová pole Bakken v Montaně a Severní Dakotě nebo ropou i zemním plynem obdařená Permská pánev v Texasu a Novém Mexiku. Tato revoluce znamená, že USA dokážou využívat své dříve těžko dostupné uhlovodíky.
Frakování se začalo rozjíždět již ve druhé polovině 20. století, kdy těžařské firmy začaly kombinovat horizontální vrty a hydraulické frakování (vstřikování specializovaných kapalin do zdrojové sedimentární horniny, které v ní otevírají pukliny, z nichž se vytlačují uhlovodíkové depozity).
Když se tyto techniky na počátku 21. století zdokonalily, těžba prudce vzrostla. Nyní se v Americe těží přibližně 13,5 milionu barelů ropy a 3 miliardy metrů krychlových zemního plynu denně, což z ní činí největšího světového producenta obou klíčových civilizačních komodit.
V loňském roce Amerika zaznamenala čistý přebytek energie ve výši přibližně 65 miliard dolarů, přestože vyváží pouze necelá 3 % své produkce ropy. Hospodářské dopady byly dalekosáhlé – podle odhadů dallaské pobočky Federálního rezervního systému přidal energetický boom v letech 2010-2015 k americkému hrubému domácímu produktu asi 1 % ročně, což představuje zhruba desetinu růstu ekonomiky v tomto období.
Zdražili jsme lidem plyn, abychom mohli vyplatit další miliardy bývalým majitelům ztrátového NET4GAS
Frakovací revoluce
Při pohledu na dnešní úroveň těžby ropy v USA vás možná překvapí, že v letech 1970 až 2008 se soustavně snižovala.
Během této doby se svět stával stále více ekonomicky provázaným a vzájemně závislým (chcete-li globalizovaným), snižovaly se překážky obchodu a nejsnáze dostupné zásoby ropy v USA – těžitelné tradičními způsoby – se postupně vyčerpávaly. Pro ropný průmysl se stalo výhodnějším jednoduše dovážet ropu z jiných zemí, kde jí byl dostatek a náklady na těžbu byly nižší: typicky z Kanady, Venezuely, Mexika, Saúdské Arábie a Iráku.
V tomto světě však hrál prim ropný kartel OPEC, a ten se nebál využít svého vlivu. V roce 1973 např. uvalil na USA ropné embargo za poskytnutí vojenské pomoci Izraeli během jomkipurské války. Ceny za barel v Americe vzrostly trojnásobně prakticky přes noc, což vedlo k akutnímu nedostatku a k zoufalým opatřením, jako bylo omezení rychlosti na 55 mil za hodinu na státních dálnicích, ve vládních vozidlech nebo dokonce k federálním kontrolám cen. O šest let později došlo k íránské revoluci, která vyvolala další ropnou krizi a další masivní zvýšení cen.
Závislost USA na ropě z Blízkého východu byla po následující tři desetiletí považována za jednu z největších amerických slabin. Americký ropný průmysl sice „seděl“ na velkém množství ropy, která se doslova nacházela doma, ale problém byl v tom, že byla uvězněna v horninových formacích prehistorických břidlicových sedimentů. Bez dostupné technologie, která by umožnila její ziskovou těžbu ve velkém měřítku, tak nemohla v americké ekonomice hrát velkou roli.
Následovala desetiletí pokusů a omylů, které na přelomu 21. století přinesly komerčně relativně životaschopné způsoby frakování (hydraulického štěpení hornin) v kombinaci s horizontálním vrtáním ropných ložisek, což výrazně zlepšilo výnosy a umožnilo z jednoho vrtu téměř zázračně vytěžit více ropy za nižší náklady, než tomu bylo doposud.
Tuto revoluci nesli na bedrech malí těžaři, pohánění nespoutaným duchem amerického kapitalismu a obrovskou devízou amerického finančního trhu: nebojácným soukromým kapitálem. Těžaři rychle získávali pozemky (zvláštností amerického právního systému je právo vlastníků pozemků na nerostné bohatství pod nimi) a investovali do nových technologií, které dodaly stagnujícímu ropnému průmysl nový impulz.
A to všechno přesto, že byli kvůli vyšším nákladům na těžbu po většinu času v červených číslech. Těžba pomocí frakování však odolala a nyní v USA dominuje – tvoří dvě třetiny americké produkce.
Permská pánev v Texasu se stala jedním z nejproduktivnějších ropných polí na světě. V Texasu se dnes těží více ropy než v Iráku, a kdyby byl Texas v OPEC, byl by druhým největším producentem po Saúdské Arábii.
Tento boom zcela proměnil ekonomiky amerických zapadákovů poblíž ložisek. Severní Dakota, kde se nachází břidlicová formace Bakken, zažila obdobu novodobé zlaté horečky, rozkvět zaměstnanosti, vysoké platy a rozrůstání měst.
Města jako Williston a Watford City přilákala tolik pracovních sil, že Severní Dakota byla jediným státem, jehož populace v roce 2021 oproti roku 2010 omládla. Stát měl v letech 2008 až 2014 nejnižší míru nezaměstnanosti v USA a hospodařil s obrovským fiskálním přebytkem z daňových příjmů. Místní McDonaldy vyplácely dvojnásobek mzdy obvyklé ve většině jiných poboček.
