KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Den před schůzí Evropské rady v Bruselu vyrukovala Evropská komise s komplexním návrhem, jak dozbrojit a zajistit, aby starý kontinent byl schopen vygenerovat věrohodné odstrašení, a to třeba i bez dosavadní podpory Spojených států. Tato nebývalá iniciativa je reakcí na překotně se měnící mezinárodní scénu a tlačí Evropskou unii do role, kvůli níž nebyla zřízena a která jí není vlastní; ocitá se proto v novém prostředí a je nucena inovovat.
Bílá kniha o obraně, předložená dnes Evropskou komisí, plus program nazvaný ReArmEU, jsou do značné míry shrnutím řady iniciativ, se kterými výkonný orgán EU přišel v uplynulých měsících a týdnech.
Neobsahují nic převratně nového – zabývají se nezbytností dobudovat základnu obranného průmyslu v Evropě, investovat (pokud možno co nejvíce společně či koordinovaně) do strategických vojenských sektorů a zaměřit se na zakázky evropskému průmyslu. A k tomu naléhavě zajistit pokračující vojenskou podporu Ukrajině.
Komise zopakovala, že její návrhy mohou uvést do pohybu ve prospěch zbrojení až 800 miliard eur (20 bilionů korun). Nejde však v žádném případě o jakousi evropskou „manu nebeskou“, kterou by štědrá Komise rozdělovala mezi členské státy.
Naopak. Podle názoru exekutivy EU by vlády „sedmadvacítky“ mohly vygenerovat až 650 miliard tím, že si je samy vypůjčí; a ona pak zařídí, aby takovéto dluhy – až do výše 1,5 procenta HDP – nebyly započítány do rozpočtového deficitu či státního dluhu podle pravidel EU. Půjde tedy o úlevu z dodržování pravidel, kterou členské státy mohou, ale nemusejí využít. Platit má po dobu čtyř let.
Podle všeho ji využijí spíše ty země, které dnes nejsou přehnaně zadlužené; nikdo neříká, jak se k rozpočtové a finanční situaci vlád postaví Komise po uplynutí zmíněné lhůty.
V každém případě jde o dobrou zprávu pro Německo, jehož rodící se vládní koalice již oznámila úmysl „uvolnit dluhovou brzdu“ a vydat se cestou obrovských dodatečných výdajů na obranu; pokud koncept členské státy schválí, nebudou se Němci muset na rozpočtová pravidla EU v této věci ohlížet.
Tradičnější podobu pak má úvěrový nástroj v hodnotě 150 miliard, které si Komise jménem EU vypůjčí na mezinárodních trzích. Vlády tak dosáhnou na výhodné půjčky, přičemž přednost dostanou společné zbrojní projekty „made in Europe“; smyslem je propojit evropské zbrojovky a výzkumné instituce a podnítit rychlý vývoj evropských zbraní. Podle statistik nakupují země EU dnes 80 procent svého vojenského vybavení mimo Unii, hlavně v USA.
Komise dále nabízí vládám, že mohou nevyčerpané prostředky z kohezních fondů – určených vesměs na projekty v ekonomicky slabších regionech – „recyklovat“ do vojenských zakázek. A informuje, že Evropská investiční banka mění svá pravidla tak, aby dokázala půjčovat na projekty související s obranou a vojenskou připraveností evropských zemí.
Členským státům by nemělo nic bránit tyto nástroje na nejvyšší úrovni posvětit; nic je totiž nenutí, aby jich využily. Zadlužit se mohou výhodněji než dosud, ale nemusejí. Vypůjčit si od EU také mohou, ale mnohé z nich dosahují na finančních trzích stejně výhodných podmínek, jaké bude nabízet Komise. Obrana zůstává výlučně národní kompetencí, Komise může hrát nanejvýš jakousi podpůrnou či poradní úlohu.
Evropské odstrašení spolu s USA a případně i bez nich
V politické rovině jde tedy o to dosáhnout shodu o závazku společně dozbrojit a vytvořit tak pro budoucnost relevantní odstrašující sílu bez ohledu na to, zda Spojené státy budou či nebudou připraveny Evropě pomáhat v případě ohrožení.
„Evropa si nemůže dovolit být dál jen divákem, pokud jde o její vlastní bezpečnost. Musíme se chopit své obrany, posílit závazky vůči kolektivní bezpečnosti a umět se postavit těm, kdo budou zpochybňovat naši svrchovanost,“ vyložil důvody tohoto postupu komisař pro obranu, litevský expremiér Andrius Kubilius.
Členské státy EU utratily za obranu loni 326 miliard eur, o chlup méně než dvě procenta jejich kumulovaného HDP. Je to sice o 30 procent víc než před třemi lety, ale o hodně méně, než kolik na stejné účely vydávají Spojené státy (3,38 procenta HDP), nemluvě o Rusku (devět procent).
