KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropané chtějí posílit odstrašovací potenciál „starého kontinentu“ a převzít plnou odpovědnost za jeho obranu. Tváří v tvář ruské hrozbě v sousedství a americkému zpochybňování spojeneckých svazků se míní naléhavě soustředit na hlavní nedostatky a oživit svůj obranný průmysl. Více spolupracovat při přípravě klíčových obranných kroků. Zatím však nevědí, jak to zaplatit. Evropská komise předloží podrobné možnosti společného financování v „bílé knize“ v březnu. Tak lze shrnout vyznění pondělní neformální schůzky šéfů států a vlád EU zasvěcené obraně.
„Musíme dělat víc, lépe, rychleji a společně,“ řekl včera, v pondělí 3. února pozdě večer na tiskové konferenci předseda Evropské rady António Costa. „Je to naléhavé.“ Očekává, že komise nabídne originální způsoby, jak najít veřejné finance a zainteresovat soukromý kapitál.
I když téma bylo jasně dáno, nemohli lídři pominout poslední hrozbu Donalda Trumpa, který vpředvečer potvrdil svůj úmysl „velmi brzy“ a „zcela jistě“ uvalit cla na evropské dovozy do USA. EU doufá, že se jí podaří ho odvrátit – zatím však nepřišla na způsob, jak to udělat. Evropští představitelé nenacházejí ve Washingtonu otevřené dveře k jednání. Žádné schůzky s Trumpem nejsou v plánu.
„Pokud na nás zacílí nespravedlivě nebo zlovolně, odpovíme rozhodně,“ řekla na tiskové konferenci po skončení schůzky šéfka komise Ursula von der Leyenová. Zároveň uvedla, že nepoleví ve snaze americkou hrozbu odvrátit. „Buďme připraveni; buďme velmi pragmatičtí, konejme včas, diskutujme a pokud to bude nutné jednejme,“ uvedla.
Zdůraznila, že se Evropa musí soustředit na svoje starosti, ale zároveň dbát o to, aby udržela „soustavné“ vztahy se Spojenými státy.
Nešlo o běžný „neformální summit“. Costa chtěl v bruselském paláci Egmont, daleko od kamer a poradců, upřímnou a otevřenou výměnu názorů mezi lídry na relativně nové a supertěžké téma. Evropa objektivně čelí bezprecedentním bezpečnostním hrozbám, EU však není pro takové věci koncipována: Obrana zůstává výlučně národní záležitostí, jakákoli společná akce či koordinace se tedy musí dít na základě dohody šéfům států a vlád. Komise se bude starat pouze o průmyslový rozměr – její „komisař pro obranu“ Andrius Kubilius je tedy spíše „komisařem pro obranný průmysl“.
Šlo o to vytipovat oblasti, ve kterých obrana evropských zemí výrazně zaostává, a pokusit se pro ně najít společná řešení posilováním spolupráce, odstraňováním překážek, slaďováním parametrů. Ozbrojené síly evropských zemí, a to i těch, které jsou v NATO, dlouhodobě nedosahují kýžené „interoperability“; každý si vyrábí či dováží zbraně podle svého, na vlastní pěst, bez ohledu na to, zda budou v případě konfliktu snadno operovat po boku armád sousedů a zda je budou spojenečtí vojáci umět obsluhovat.
Podle expertů by měla EU kolektivně usilovat v první řadě o sladěný systém protivzdušné obrany, o společnou výrobu a využívání dronů a systémů proti nim, raket a obrany proti nim, družicových systémů či prostředků elektronického boje; výčet zdaleka není úplný. Zároveň musí pokračovat ve vojenské podpoře Ukrajiny a usilovat o to, aby při jakémkoli případném mírovém jednání seděli kolem stolu jak ukrajinští, tak evropští představitelé.
Kdo to zaplatí?
Pak jsou tu samozřejmě peníze, naprosto základní a zásadní potřeba, bez níž se nelze pohnout z místa. Zaprvé vojenské rozpočty, povýšené Donaldem Trumpem opět na prioritu priorit. Sedm členských zemí EU momentálně neinvestuje dvě procenta HDP do vlastní obrany.
Další, jako Česko, se s odřenýma ušima drží kolem této hranice. Pouze Polsko, baltské státy a částečně Seveřané (Švédsko, Finsko, Dánsko) vydávají víc. Dodejme, že jde o výlučně národní peníze, které nemají nic společného s rozpočtem EU.
Když Donald Trump vyrukoval s požadavkem pěti procent, jichž zdaleka nedosahují ani Spojené státy (3,3 procenta), spadla mnohým v Evropě čelist. V době napjatých státních rozpočtů, zhoršujících se deficitů, nárůstu sociálních výdajů způsobených stárnutím obyvatelstva, potřeby investic kvůli udržení globální konkurenceschopnosti není zrovna příjemné sypat obrovské sumy peněz do obrany; pět procent vypadá pro většinu zemí nemyslitelně.
Přesto se očekává, že se Evropa tímto směrem pohne. Generální tajemník NATO Mark Rutte v prosinci dosti neomaleně připomněl, že „evropské země dávají klidně až čtvrtinu svých příjmů na důchody, zdravotnictví a sociální zabezpečení. Potřebujeme jenom maličký zlomek těchto peněz, abychom významně posílili svou obranu a zachránili svůj způsob života,“ uvedl.
Pod tlakem ruské hrozby, ukrajinských potřeb a zejména Trumpova láteření se tak nějak očekává, že se červnový summit NATO v nizozemském Haagu shodne na cíli dovést výdaje na obranu záhy na tři procenta HDP. Znamenalo by to obrovský příliv peněz; vyžaduje to však jednomyslné rozhodnutí v rámci NATO, které zdaleka není jisté. A nebude se to týkat neutrálních zemí Rakouska, Irska a Malty.
Jednat se bude nejen o objemu, ale také o způsobu využití těchto financí. Francouzský prezident Emmanuel Macron hájil na bruselském sezení „strategickou autonomii“ EU – tedy představu, že evropské peníze budou investovány v Evropě a posílí tak postavení a kapacitu evropských zbrojovek.
Další země, včetně Německa či Polska, namítají, že evropské armády jsou už tak jako tak vybaveny do značné míry americkými zbraněmi, takže by bylo drahé přezbrojovat. Nehledě na to, že zastavit nákup amerických zbraní v dnešní supercitlivé době by se určitě dotklo Donalda Trumpa – a nezůstalo by bez následků.
Americký prezident tanul nepochybně soustavně na mysli všem účastníkům schůzky. Někteří evropští politikové, například německý kancléř Olaf Scholz, chtějí nákup amerických zbraní používat jako argument, aby to s ekonomickým postihem Evropy nepřeháněl.
Macron tomu rozumí, trvá však na tom, aby ve středně- a dlouhodobém výhledu Evropa investovala do vlastních prostředků. „To, co se děje na Ukrajině a směřování americké administrativy podněcují Evropany, aby byli jednotnější, aby více investovali, a to přednostně do Evropy. Budeme-li nakupovat víc v Evropě, budeme bohatší,“ řekl Macron novinářům.
Evropané se zatím srdnatě staví k Trumpovým hrozbám ohledně anexe Grónska, které je ve správě členského státu NATO, tedy amerického spojence. „Budeme se bít za územní celistvost všech členských států,“ řekl Costa. „Evropa stojí na straně Dánského království.“ Podle diplomatů se podobně vyjadřovala naprostá většina lídrů; podobně odsuzovali hrozící americká cla jako škodlivá pro obě strany.
Nikdo neví, jak mluvili Trumpovi obdivovatelé Orbán či Fico, nebo naopak německý kancléř Scholz, jehož Trumpův nový kámoš Musk nazval „idiotem“.
Nepředvídatelný Trump rozehrál vůči Evropě nebezpečnou hru. Kdyby se Spojené státy tak či onak stáhly ze Severoatlantické aliance nebo zpochybnily své chování v případě napadení kteréhokoli jejího člena (článek pět Severoatlantické smlouvy), významně by oslabily míru odstrašení, které drží na uzdě ruské útočníky. Francie sice prosazuje čistě „evropskou“ cestu, sama však se svým omezeným jaderným arzenálem spojencům ekvivalentní „deštník“ nenabízí.
Rozumějme tedy snahám hladit Trumpa „po směru srsti“, i když bude dělat a říkat věci, které nebudou Evropě nakloněné. Tak si ostatně zatím počíná šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, která sice klade důraz na odlišnost evropského přístupu třeba k mezinárodnímu obchodu, ale zároveň se snaží na kroky nového nájemníka Bílého domu reagovat pragmaticky, přizpůsobit se jeho „obchodnímu“ stylu a pokud možno nezmiňovat, co se jí na jeho počínání nelíbí, a že by toho asi bylo.
Většinový postoj vyjádřil český premiér Petr Fiala. „USA jsou klíčovým partnerem pro Evropu a musí tomu tak být i nadále. Evropa se ale musí stát silnější, jak v bezpečnostní, tak ekonomické oblasti. Tak jak se prezident Trump bude starat pouze o americké zájmy, my se musíme více starat o ty naše. Zájmem ČR je, aby euroamerická vazba zůstala silná, abychom dokázali spolupracovat. Cokoli jiného by znamenalo posílení našich společných soupeřů,“ uvedl.
Žádný novinář se jako „zlatá muška“ nedostal na sezení v bruselském paláci Egmont. Nikdo tedy neví, jak se projevovalo zvláštní pouto, které se vytvořilo mezi Trumpem a italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou, či zda snad ona nabízí dát tuto devizu do služby celé EU. Nikdo neví, jak mluvili Trumpovi obdivovatelé Viktor Orbán či Robert Fico, nebo naopak těžce zkoušený německý kancléř Olaf Scholz, jehož Trumpův nový kámoš Elon Musk nazval „idiotem“.
Již sám pouhý fakt, že se člen Trumpovy vlády, zároveň nejbohatší muž na planetě, zapojil do volební kampaně v největší a ekonomicky nejsilnější evropské zemi na straně krajně pravicové Alternativy pro Německo, je šokující; něco takového tu ještě nebylo. Většina lídrů kolem pomyslného „krbu“ si zajisté uvědomovala, že vedle Putina mají na krku dalšího „kvazinepřítele“ nebo aspoň dodatečnou velkou starost a komplikaci.
Debata poslouží Evropské komisi jako odrazový můstek pro „bílou knihu“ o obraně, kterou slibuje na březen. Měla by v ní popsat stav evropského obranného průmyslu, jeho kapacity a možnosti, navrhnout společné akce členských států i způsoby jejich financování. Von der Leyenová zmínila možnost upravit evropský fiskální „pakt stability“, což lze chápat například jako vyjmutí výdajů na obranu z celkových státních výdajů započítávaných do rozpočtového schodku. „Mimořádná doba vyžaduje mimořádné kroky,“ uvedla.
Dalšími alternativami jsou vytvoření zvláštního fondu obrany vedle sedmiletého rozpočtu EU; vypsání společných obranných dluhopisů; společná půjčka ve stylu Fondu obnovy EU; navýšení samotného rozpočtu, ovšem až od roku 2028; mobilizace soukromého sektoru v kombinaci s vyšším zapojením úvěrů od Evropské investiční banky. Případně kombinace těchto postupů.
Konkrétní rozhodnutí mají být učiněna na červnové schůzi Evropské rady, která bude předcházet summitu NATO. Půjde nejen o to, jak si Evropa poradí se svou obranou, ale momentálně také o to, jak se postaví k případnému posunu, pokud jde o vyjednávání o míru na Ukrajině, nebo pokračující pomoc napadené a bojující zemi. I zde půjde nejen o evropské peníze, ale o celkovou prestiž Evropské unie a její postavení ve světě.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
