KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Ústředním momentem posledního letošního summitu EU, tedy schůze politických lídrů „sedmadvacítky“, bylo neformální setkání před jeho začátkem. Generální tajemník NATO Mark Rutte pozval na kus řeči do své bruselské rezidence ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, šéfa Evropské rady Antónia Costu, předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou a premiéry několika klíčových zemí. Radili se mimo formální rámec Evropské rady a daleko od kamer a mikrofonů o tom, jaké jsou vyhlídky a možnosti tváří v tvář nejistému postoji Spojených států po 20. lednu, kdy se prezidentské funkce ujme Donald Trump.
Schůzka byla neobvyklá složením účastníků, načasováním i „propojením“ EU a NATO. Umožnila hlavním protagonistům evropské politiky probrat různé hypotetické otázky, jako je třeba americký tlak na rychlé uzavření příměří mezi Ruskem a Ukrajinou, vojenské zajištění demarkační linie mezi oběma stranami v takovém případě nebo poskytnutí západních záruk Ukrajině za její souhlas se zastavením bojů.
Tedy naléhavá, ale zároveň předčasná témata, o kterých lídři nechtějí jednat ani mluvit veřejně, aby tím neposkytli výhodu ruskému agresorovi.
Evropská unie trvá na tom, že jakákoli jednání o podmínkách příměří musí být vedena napřímo mezi Ukrajinou a Ruskem. „Pokud o tom budeme (veřejně) mluvit mezi sebou, Rusové mohou poslouchat ve svých křeslech, koukat na to v televizi a pokuřovat, není to užitečné,“ podotkl Rutte.
Německý kancléř
Olaf Scholz podobně nabádal novináře, aby přestali spekulovat o
bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu po ukončení „horké“
fáze války. „Musíme postupovat popořádku. Ukrajina musí
napřed sama stanovit, co jsou její cíle, pokud jde o mír. Nesmí
to být diktát,“ uvedl.
Evropské země nemají na vše jednotný názor – například na to, zda by měly na Ukrajinu vyslat své jednotky, které by střežily demarkační linii. Francie se už vyslovila pro ustavení takových mírových sil, další vlády to považují za předčasnou debatu.
Téma je však nyní jasně na stole, bude se přetřásat ve všech hlavních městech; ve středu o něm mluvil Zelenskyj bilaterálně s prezidentem Emmanuelem Macronem. Až přijde čas, budou vlády pravděpodobně připravenější, než kdyby se o tom mlčelo.
Vzkaz Trumpovi
Rutte a další politikové chtějí zejména vyslat vzkaz do Washingtonu, že ani pro Donalda Trumpa by nebylo výhodné dojednávat mír za nevýhodných podmínek pro Ukrajinu. Znamenalo by to, že by USA vlastně zradily svého spojence, a dalo by to signál zemím jako Čína nebo Írán, že agrese vůči sousedům se může vyplatit.
Taková argumentace by mohla fungovat. Donald Trump sice v kampani tvrdil, že válku ukončí během jednoho dne, nic však nenasvědčuje tomu, že by měl nějaký konkrétní plán.
Pro případ, že by se náhodou pokusil vyjednávat napřímo s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, Evropané naléhavě vzkazují, že kolem stolu musí sedět nejen Zelenskyj, ale také zástupci EU, případně evropských členských zemí NATO.
Ukrajinský prezident neustále opakuje, že pokud by se mělo jednat o ukončení bojů, požaduje „bezpečnostní záruky“: nejlépe členství v NATO, které se však nezdá být na dosah, nebo aspoň alianční garance. Bude však nový nájemník Bílého domu ochoten vyjednávat o tak složité věci?
Evropané souhlasí se Zelenským v tom, že před jakýmkoli případným jednáním potřebuje Ukrajina vzpruhu, aby měla sílu u jednacího stolu. Proto se v Bruselu ve středu a ve čtvrtek mluvilo hodně o dalších protivzdušných bateriích, o dělostřeleckých nábojích a také o penězích na fungování ukrajinského státu.
„Posílit Ukrajinu právě nyní je nejen morálním imperativem. Je to také strategický imperativ,“ řekla ve středu Ursula von der Leyenová v plénu Evropského parlamentu.
Ačkoli Ukrajina momentálně na bojišti ustupuje – a podle Zelenského slov není schopna dobýt zpět 18 procent svého území obsazeného Ruskem – po skoro třech letech války se země drží ekonomicky na nohou a obstojně funguje. Podle Ursuly von der Leyenové spočívá právě v tom úspěch EU.
Rusku se nepodařilo srazit Ukrajinu do „finanční propasti“; naopak samo stále více strádá kvůli západním sankcím. Hodnota rublu klesá a inflace roste. „Náš vzkaz Kremlu je jasný: Čím déle bude válka trvat, tím vyšší cenu zaplatí ruská ekonomika.“
Speciální formulace pro Maďarsko, Slovensko a spol.
„Evropská unie bude dál poskytovat Ukrajině a jejímu lidu politickou, finanční, hospodářskou, humanitární, vojenskou a diplomatickou pomoc. A to tak dlouho, a tak intenzivně, jak to bude třeba. Rusko nesmí zvítězit,“ píše se v usnesení Evropské rady.
Jsou to sice podobná slova jako v minulosti, ale v předvečer Trumpova návratu dostávají nový, silnější význam. Aby s nimi souhlasily všechny členské země EU, tedy i nečlenové NATO nebo Maďarsko či Slovensko, obsahuje usnesení i tuto formulaci: „Vojenská pomoc bude poskytována při plném respektování bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a s přihlédnutím k zájmům všech členských států v oblasti bezpečnosti a obrany.“
Tento postup svědčí nejen o obratnosti nového předsedy Evropské rady Antónia Costy, který zařídil předjednání a „předschválení“ závěrů summitu, aby se lídři nemuseli dohadovat o slovíčkách a mohli se věnovat „podstatě“.
Je také odrazem odstředivých tendencí v rámci EU. Maďarský premiér Viktor Orbán se staví zcela otevřeně do opozice vůči většině svých kolegů. Ačkoli jako nejvyšší představitel země, která do konce roku unii předsedá, má nepsanou povinnost hájit zájmy celého společenství, vyjednává na vlastní pěst s Putinem; slovenský Robert Fico se mu snaží sekundovat.
Jak je na tom Česko?
Stačilo málo, a klub proruských činitelů se rozrostl o rumunského prezidenta; v Rakousku, v Německu, ve Francii rychle posilují politické strany a hnutí, které nesdílejí jednoznačnou kritiku ruského počínání a byly by ochotny Ukrajinu tak či onak obětovat.
Podobně mluví silná opozice v Česku; může se přitom opřít o významné změny ve veřejném mínění. Zatímco vládní koalice považuje svou podporu Ukrajině za páteř zahraniční politiky, podle posledního průzkumu Eurobarometr souhlasí s další vojenskou pomocí napadené zemi jen 41 procent Čechů.
I tyto okolnosti podněcují k hledání rychlého řešení. Je jasné, že pokud se válka dál potáhne, podpora Ukrajině bude dál klesat, převládnou únava, odpor k dalšímu zabíjení a snaha dosáhnout klidu zbraní za jakoukoli cenu.
I proto se státníci dnes v Bruselu soustředili na pozitivní zprávy – dodávku dalších 19 protivzdušných systémů na ochranu energetické infrastruktury, 30 miliard eur finanční pomoci v roce 2025, určených hlavně na nákup vojenské techniky, a rychlou příprava 16. balíku protiruských sankcí.
Tedy – vystupňovat pomoc a podporu a vytvořit tak pro Ukrajinu co nejlepší podmínky pro jednání, které by mělo vést nikoli k poníženému přijetí ruských podmínek, ale k rozumné remíze přijatelné pro všechny. Ta by měla zohlednit klíčové ukrajinské zájmy, uspokojit nevyzpytatelné Trumpovy ambice a vyjít vstříc měnícímu se evropskému veřejnému mínění.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
