Bude v ulicích půl milionu lidí? Vláda se rozjíždí v útoku proti základním občanským svobodám

Kolem kabinetu je velký hluk, téměř bordel. Někoho jako Okamura, Rajchl, Macinka, Turek jsme u vlády v celé historii České republiky neměli. Šok je silný a znechucení veliké. To je pochopitelné, málokdo stojí o „vládu národní ostudy“. Nemělo by nám však uniknout, jakými všemi způsoby koalice útočí na občanské svobody, dělbu moci, ústavnost a právní stát. Jako by chtěla mít více moci, než kdy měl anglický král nebo ještě lépe Francouz Ludvík XIV.

Rozdíl mezi Stuartovci a Bourbony za „Krále slunce“, nebo obecně mezi britskou a francouzskou statní tradicí je právě v důrazu na omezení panovnické moci. Nakonec na celém Západě zvítězil první přístup a všechny republiky i monarchie v Evropě jsou dnes konstituční. Protipólem byl ludvíkovský absolutismus. Snad nebudeme jednou muset mluvit o „andrejovském“ absolutismu…

Opravdu už je toho přespříliš. Vláda zákona, coby vůdčí princip právního státu, je víc a víc vytěsňována „zákonem vlády“. Nakonec podle mě zvítězí to první (jinak bychom ani nemohli být členskou zemí Evropské unie), ale otázka zní, co se všechno se mezitím stane a jak strašnou cenu za to možná všichni zaplatíme… Proberme si hlavní příklady koaličních „zločinů proti svobodě, právu a konstituci“ (některé z nich ve stadiu pokusu).

1. Vláda svým rozhodnutím de facto zrušila pravomocné rozsudky, když se rozhodla nevymáhat po Agrofertu sedm miliard dotací, jež byly vyplaceny v rozporu se zákonem kvůli střetu zájmu jeho majitele a zároveň premiéra.

2. Ve Strakově akademii vznikl návrh normy, která by tvrdě zasáhla občanské svobody a po vzoru Ruska učinila ze všech příjemců peněz ze zahraničí (u nás jde primárně o EU, Spojené státy či Norsko) podezřelé protistátní živly.

3. Ministerstvo kultury tlačí zákon, který místo aby jedním paragrafem řešil převod financování veřejnoprávních médií z koncesionářských poplatků na státní rozpočet, tak je ruší a nahrazuje pobočkami vládních úřadů.

4. Prezidentovi se kabinet vší silou snaží zabránit vykonávat jeho ústavní právo a povinnost reprezentovat zemi navenek. Předsedovi Senátu, tedy druhému nevyššímu ústavnímu činiteli, bezdůvodně zamítá lety armádním speciálem.

5. Vláda chce mít absolutní moc nad celou veřejnou správou, státními firmami a dalšími institucemi. Proto sahá nejen k masivním čistkám, ale chystá se zrušit zákony zaručující nezávislost a profesionalitu úředníků a dalších činitelů.

6. Část vlády požaduje zrušení korespondenční volby ze zahraničí, která krajanům usnadňuje naplnění jejich základního práva. Důvod k tomu není žádný, ze strany koaličních představitelů jde pouze o předsudky.

7. Kabinet prosadil ve stavu legislativní nouze (!) zákon, který umožní vládě přikázat podnikatelům, za jaké ceny mají prodávat, aniž by jim kompenzoval případnou ztrátu a ani už se nemohou domáhat nápravy u správního soudu.

Tohle všechno jsou závažné kroky, které boří právní jistoty, nerespektují ústavní dělbu moci a omezují základní svobody. Ludvík XIV. měl za to, že jako „Bohem pomazaný“ panovník smí cokoli. Tato koalice si v podstatě myslí totéž, jen se tituluje jako „Lidem vyvolená“. Někteří říkají, že „to je demokracie“, prostě získali většinu a vládnou. Ne, není to tak. Vydobyli si právo zemi dočasně spravovat, nikoli ji vlastnit, republika není jejich „kořistí“.

Kdyby platilo, že „většina může vše“, žili bychom v diktatuře. Jako v Rusku. Jaký je rozdíl mezi demokracií a liberální demokracií? V první máte svobodu volit, v té druhé máte zaručenu svobodu i po volbách. Ostatně právo hlasovat a kandidovat nám formálně nesebrali ani komunisté. Jen nám bylo k ničemu, že? Pavel Wonka zaplatil za tento „demokratický centralismus“ životem.

„Holá“ demokracie vám nezaručuje takřka nic. Přísně vzato vás většina může odsoudit do otroctví či vyhnanství, zabavit vám majetek, zakázat cestovat, diskriminovat vás kvůli vaší barvě pleti, pohlaví, věku, názorům… Říkáte, že to nejde? Samozřejmě, že ne. Ale nikoli díky demokracii. Vaše individuální práva chrání ústava a soudy. Rozhodně ne parlament ani vláda.

Vláda v liberální (západní, konstituční) demokracii musí být omezená, rozptýlená, podřízená pravidlům, jež nesmí měnit ani zasahovat do práv občanů. Tomu všemu se říká jedním souhrnným slovem: svoboda. A kdybych si měl vybrat mezi touto základní hodnotou a demokracií, volím to první. Ano, demokracie stojí velmi často v opozici vůči svobodě, určitě to není jedno a totéž.

Koaliční politici do omrzení opakují, že výtky vůči jejich způsobu vládnutí, který porušuje zásady a zvyklosti ústavní republiky (viz uvedené příklady) mají na svědomí „ti, kteří prohráli volby“. Snaží se tak umlčet veškerou kritiku. Bylo by velkou chybou jim na to skákat a tím přijmout, že esenciální spor o právní stát degradujeme na pouhé politikaření.

Tady opravdu nejde o politiku, názor, ideologii, o to, kdo vyhrál volby a kdo je v opozici (a v ní zcela jistě nejsou ti, kteří hlasovali pro strany bývalé pětikoalice ani prezident republiky). Uplatňování práva většiny je legitimní, stejně jako protesty menšiny, avšak ani z jednoho není třeba vyvozovat nic špatného, nic, co by „nemělo být“, nic, proč bychom měli vést občanskou válku. Protože tohle všechno vskutku je demokracie.

Voliči demokraticky rozhodli, kdo příští čtyři roky získá onu čest spravovat stát. Ale v liberální demokracii máme navíc i svobodu a ta stojí na na dělbě moci, právním státu a občanských právech. Nic z toho nám vládci nesmějí brát. Pokud ano, tak dle čl. 23 Listiny základních práv a svobod máme právo postavit se na odpor proti nim. Protože jedinou obranou proti diktatuře většiny je vzpoura.

Tato vláda drží rekord v tom, jak rychle dokázala vyhnat do ulic tak velké davy lidí, kteří přišli protestovat proti jejímu počínání. Stále však těch lidí zřejmě nepřišlo dost. I během šesti týdnů po vystoupení čtvrt milionu demonstrantů na pražské Letné kabinet pokračuje v útocích na liberální demokracii, v tom, co se obecně nazývá „orbánizací“ (jak ukazuje i oněch sedm příkladů).

Paradoxně zatímco maďarský vůdce, který se sám chlubil, že ve své zemi zavádí ne-liberální demokracii, padl, u nás se jeho pohrobci zjevně teprve rozjíždějí. Budeme jako ovce a necháme je v tom pokračovat? Kolik občanů musí být permanentně v ulicích a na náměstích, aby Andreji Babišovi „naplacato“ došlo, že tento model se v české kotlině neuchytí?

V této chvíli máme jedinou jistotu. Díky členství v Evropské unii není možné proměnit Česko na Bělorusko. Ostatně Viktoru Orbánovi se to nepodařilo ani za šestnáct let. Ale šel až na samu mez, kam mu to dovolila pravidla právního státu, která jsou základem smluv o EU - a snažil se je překračovat. Na to nakonec dojel… Ovšem kolik škod způsobil Maďarsku a jeho obyvatelům!

My si nemůžeme dovolit dát této garnituře tolik času. I čtyři roky jsou moc. Zda koalice ANO, SPD a Motoristů dokončí celý mandát a zároveň nepřestane útočit proti liberální demokracii, záleží za prvé na samotném Andreji Babišovi a za druhé na tom, kolik toho Češi ještě snesou…

Ani v Anglii nenastoupila konstituční monarchie sama od sebe. Ještě čtyři sta let od vydání Magna Charty (1215), jež omezila moc panovníka, král Jakub I. vedl spor o to zda „král chrání právo“ jak tvrdil on, nebo „právo chrání krále“, jak pravil nevyšší soudce Edward Coke. Samozřejmě měl pravdu ten druhý.

Když Jakubův syn Karel I. odmítl respektovat, že není absolutním vládcem, přišel kvůli tomu o hlavu. Kdy vláda uzná, že v České republice 21. století nemůžete ničit liberální demokracii a myslet si, že jí to projde jen tak?

Jak moc ještě utrpí vláda práva, dělba moci a občanské svobody? Za sebe říkám, že toho všeho mám dost už teď. Co vy?

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete v obraze, co důležitého se děje v Česku i ve světě. Díky.