Recept na porážku populistů: Pravda se musí vyřvat stejně nahlas, jako Babiš a spol. vyřvávají lži

Za mě chybí opozici především tři atributy: důraz, témata a koherence. Respektive jsou uplatňovány na špatném místě, nedůsledně a bez jasného plánu. Výsledkem je nepřesvědčivý, roztříštěný a pro voliče málo srozumitelný výkon.

Vláda unáší stát, dělá příšerné věci a napadá kde koho. A co opozice? Působí jako debatní kroužek někde na Oxfordu. Ano, pane profesore, ano pane doktore, nyní jste vašim oponentům na akademické půdě ukázali, že o pravdivosti jejich slov lze s úspěchem pochybovat – a ještě jste u toho vtipní. K čemu je však kordík intelektuální převahy proti parnímu válci ulhané vládní propagandy? Navíc souboj se nevede v posluchárně, leč v prachu ulice…

Nemyslím, že by opozici chyběly argumenty. To už by také byl vrchol… Jen nemám pocit, že by její zástupci měli nastavení dravců, kteří své protivníky – ničitele této země na všech úrovních, od hospodářství přes právní stát až po základní slušnost – s chutí roztrhají na kusy. Vím, není to snadné, připravoval jsem vrcholné politiky do debat patnáct let. Ne každý to má takzvaně v sobě a na každého soupeře funguje něco jiného. Ale vyplatí se na tom zapracovat.

Druhá rada jde zdánlivě proti té první. Opozici chybí schopnost uvádět do veřejné diskuse vlastní věcná témata, popřípadě zdrtit vládní návrhy způsobem, že to pochopí každý nezasvěcený a politiku příliš nesledující volič, pokud má IQ vyšší než dnešní datum. A těch je přeci jen většina, navzdory často vyslovované skepsi k mentální úrovni obyvatel. Ve skutečnosti lze i pravicové postoje vysvětlit velké většině obyvatel. Jen je to dřina, no…

Primární samozřejmě je agenda setting. Pro takovou ODS by to mělo být snadné, ne? Navrhnout ekonomické, právní, ale i evropské reformy vycházející z jejího zakládajícího imperativu „bráníme svobodu ve všech podobách“.

Chápu, že to chce čas. Ten však lze příjemně vyplnit brutálním rozstřílením návrhů kabinetu, který škodí zemi. Racionalita opravdu nemusí být v rozporu s drsností, naopak se vzájemně výhodně doplňují.

Když už se povede zatloukat koaličníky palicí jako hřebíky do země a rovněž dobře komunikovat témata, jak negativně ta vládní, tak pozitivně ta vlastní, pak teprve je čas na „vyšší dívčí“. Oslovit voliče. Pozor, nikoli jen fanoušky, nikoli jen přesvědčené, ale každého, kdo se může elementárně ztotožnit a identifikovat s tím, co nabízíte – a snad věříte, že je to super, ne? K tomu je ovšem třeba ty věci říkat jasně, přehledně a kontinuálně.

Říká se tomu koherence. Vyberete to zásadní, o čem víte, že zasáhne největší skupinu obyvatel (jste přece pořád catch all party?) a společně tvoří logický celek. Pak všemi možnými kanály toto své poselství (misi) hustíte do lidí, a to sevřenou a jednoduchou formou. A ne, říci to na tiskovce nebo ve statusu na sociálních sítích vážně nestačí. Platí to i o vládních skandálech. Vyberte jen pár „profilových pecek“. Jasně, to bude v té obří haldě fuška…

Kam mířím? Uvedu příklad, který se přímo nabízí k tomu, aby opozice rozbila vládě bábovičky, ukázala programovou sílu a získala silné komunikační téma. Možná už to teď někoho napadlo: myslím pošlapání pravidel rozpočtové odpovědnosti, neboli „zákonem o státním bankrotu“.

V něm je vše: zničení prosperity, nerespektování ústavy a následně hanebný, nízký a dezinformační útok na prezidenta za to, že si „dovolil“ ten paskvil vrátit.

Koalice tímto jediným aktem ukázala kompletně to nejhorší, co v ní je. Navíc zde vidíme, že opozice asi není tak úplně neschopná… Místopředseda ODS Karel Haas správně a krátce shrnul hlavní „zločiny“ této normy: kabinet jí okrade důchodce i jejich vnuky, otevře si cestu k více než dvojnásobnému přiznanému deficitu (a ještě vyššímu nepřiznanému) a v rozporu s ústavou bere Sněmovně výhradní právo rozhodovat o rozpočtu.

Ale pozor, tohle není konec, ale začátek práce. Viděli jsme Karla Haase na tiskovce, četli jeho status na sítích. Ještě to však chce rozpracovat do oněch tří bodů:

1. tvrdě ukázat, proč je koalice ANO, SPD a Motoristů kabinetem ekonomické, právní a mravní katastrofy,
2. nabídnout vlastní řešení
3. vše propagovat kontinuálně a konzistentně, aby sdělení mělo sílu laseru

Připadá vám tohle příliš složité? Ano. Leč hodnotová pravice neporazí bezhodnotové populisty a extremisty jejich zbraněmi. A naopak, tu koaliční mašinérii lze rozbít. Všichni, od posledního koupeného novináře a politologa až k premiérovi citují z jednoho papíru stejné lži, dezinformace a nenávist, každý den říkají něco jiného, jak se jim právě hodí. Snadno lze najít rozpory, do nichž se lháři zamotávají a poukázat na jejich neupřímnost.

Vládní propaganda působí mocně, neporazitelně, v té jednotě a mnohačetné multiplikaci. Ale v tom spočívá i její slabina, je rigidní, její hlásné trouby neumějí reagovat na argumentačně připraveného a rétoricky zdatného řečníka, ty nesmysly se snadno vyvracejí (ostatně sami se popírají) a lehce jim dokážete, že všichni makají pro jednoho muže. Prostě „je to kampáááň!"

Jak říkal Masaryk: pravda je vždy, tedy i v politice, nejpraktičtější. Jen ji musíte umět řvát stejně nahlas, jako váš protivník vyřvává lež, dodávám já.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.