KOMENTÁŘ MARTIN SCHMARCZE | To si Ústavní soud dovolil příliš! Vláda stále nevydýchala, že musela pustit prezidenta na summit do Ankary. Evidentně to vyčítá konstituční stolici. Což ani není pravda, ale budiž. Horší je, že se rozhodla po hlavě státu válčit i se strážci ústavnosti. Dokazuje tím, že jí vadí všechny instituce, jež mohou omezit její (domněle) absolutní moc.
Vyjádření kabinetu ke kompetenční žalobě nepřipomíná ani tak legální dokument, jako politický pamflet, jehož účelem je očernit prezidenta i soudce před voliči ANO, SPD a Motoristů. Je plný útoků, ukřivděnosti a obviňování bez právní relevance, zato s velkým potenciálem vytvořit ve fanoušcích koalice intenzivní pocit „protivládního spiknutí“. Za použití dezinformačních prostředků maluje obrazy nepřátel, místo aby vážně argumentoval ve věci.
Autoři pojali ono dílko, plné politických proklamací a prázdných floskulí jako pokračování propagandistické války s Hradem, do níž nově přiřadili Ústavní soud. Ten údajně překročil své kompetence, šel na ruku Petru Pavlovi, aby mu je rozšířil, schválně nedal vládě žádné slovo…
Takže už i tato instituce je součástí opozice? Zřejmě v pojetí koalice ano. Proto by se měli její členové stydět a soudce zpravodaj už se dále ani neúčastnit jednání.
Proč Babiš prohrál? Není Ludvík XIV.
Na vládě se ani nezamysleli nad tím, že i bez onoho předběžného opatření by vše dopadlo úplně stejně – v případě, že by se Petr Pavel sám rozhodl účastnit jednání aliance. Vždyť jaké podpory se dočkala od současných vládců? Když vynechám letadlo, tak žádné.
Pozvánku na večeři stejně jako na další akce jí přece neobstaral „trucministr“ zahraničí, že ne? A uvítání se všemi poctami, jež měl Pavel a neměl Babiš, zařídil turecký prezident. Nedivil bych se, kdyby se vláda pomstila současnému velvyslanci v Turecku.
Nakonec se stalo, co jsem říkal již v březnu, tedy že hlava státu prostě má právo nás reprezentovat v NATO, když bude chtít. A pak dle diplomatických pravidel stojí nad premiérem. Kdyby Babiš ze své kanceláře sešel o patro níže, kde sídlí jeho protokol a zeptal se, jak že to tedy je (nebo mohl poslat šéfku Úřadu vlády), mohl si ušetřit pokoření. Je směšné, když za něj nyní obviňuje českou ambasádu v Turecku, nebo dokonce Ústavní soud.
Ale vlastně ne, není to legrační. Zdá se, že premiér demokratického právního státu se cítí být reinkarnaci Ludvíka XIV. Tento absolutistický monarcha vešel do dějin pyšnou větou: „Stát jsem já!“
Před několika měsíci jsme takto zobrazili Andreje Babiše v podcastu Česká jízda. S jistou nadsázkou. Nyní to bohužel vypadá jako samo sebe naplňující proroctví. Tendence, jež jsme naznačili, se dále prohlubují. Parodie se stává realitou. Nakonec se tak nestane, ale snaha tu je.
Koalice zavádí „sněmovnokracii“
Pravda, premiér nedrží moc sám, ale se svým (koaličním) dvorem. Možná by se lépe hodilo motto „Všechnu moc sovětům“. Asi by bylo přesnější, protože systém, který se tu snaží ANO, SPD a Motoristé zavést, lze asi nejvýstižněji popsat jako „sněmovnokracii“. Jednou jsme vyhráli volby do jedné z komor parlamentu, tak o všem rozhodujeme jen my. A vy všichni jste nuly, budete nás poslouchat, jinak vás obviníme, že „nerespektujete výsledek voleb“.
Tohle je vážné, protože z vystupování a jednání řady koaličních politiků je znát, že cítí nadřazenost vůči všem ostatním institucím liberální demokracie. Jako by zvolením do dolní komory získali nejen beztrestnost, ale i právo neuznávat či přinejmenším bagatelizovat kompetence prezidenta, senátu a soudů, ničit nezávislost veřejné správy a médií. Žárlivá vláda nesnáší konkurenci a nenávidí, když jí někdo vidí pod prsty…
Po úřednících, novinářích, prezidentovi, senátorech a ústavních soudcích se na vládním blacklistu může ocitnout kdokoli, kdo by mohl jakkoli „překážet“ sněmovní sto osmičce. Demokracie se ale nesmí redukovat na diktaturu většiny. V takovém systému nemají občané zaručeno vůbec nic. Ani kvalitní a profesionální řízení země, ani pluralitní a pravdivé informace a nakonec ani svá základní práva a svobody.
Tato země není majetkem vlády
Koalice překračuje jeden Rubikon za druhým. Dělbu moci vážně narušila už neuznáváním kompetencí prezidenta. Ale teď už to vážně přehnala. Ústavní soud je úhelný kámen právního státu, poslední pojistka proti zneužívání síly většiny, ztělesnění premisy, že ani král nestojí nad právem.
Asi proto se i on stal cílem černé propagandy. Vyjádření vlády ke kompetenční žalobě vlastně není určeno jemu, ale jejím vlastním voličům, jež chce proti němu poštvat.
Logika útočné války říká, že se agresor nesmí nikdy zastavit. Tato koalice se snaží dobýt celou zemi a odmítá se podřít demokratickému imperativu, že ji po vítězných volbách nevlastní, ale pouze dočasně spravuje v rámci pevných pravidel a že opravdu nemá všechnu moc ve státě. Naštěstí jsme v Evropské unii. Ale kdybychom nebyli, asi bychom se mohli pomalu loučit s naší svobodu. Nebo i rychle.
Rozdíl mezi Běloruskem a Maďarskem byl právě jen v tom, že ta druhá země je součástí společenství. Kdyby se koalice ANO, SPD a Motoristů dále roztahovala přese všechny meze, Brusel jí za porušování pravidel právního státu vypustí vzduch z pneumatik utnutím penězovodů. Jako Orbánovi.
Občané by však neměli čekat, že naše problémy vyřeší Unie. Měli bychom dát najevo, že nepřipustíme změnu demokratického právního státu na absolutistickou „sněmovnokracii“.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
