KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Moskva nás před 58 lety přepadla. Ale bitva byla prohrána v Praze. Domácí zrádci nás prodali agresorům. Takoví se najdou i dnes. Nesmíme jim dát možnost zase psát zvací dopisy, tvořit pendrekové zákony, „normalizovat“ společnost. Co potřebujeme k vítězství? Zůstat pevnou částí Západu.
Náš osud není předem napsán. Nebylo tomu tak ani v roce 1948, ani 1968. Avšak vůdci, jimž jsme věřili, Edvard Beneš a Alexander Dubček, selhali. Příliš snadno uvolnili místo pohůnkům Kremlu. Historie se nikdy neopakuje přesně. Ruská pátá kolona není tak silná jako před 78 lety a Putin si k nám nemůže dovolit to, co Brežněv o dvacet roků později. Co zůstává, je skupina přisluhovačů, kteří drží palce našim nepřátelům a má přímý přístup k moci.
Vlastní osud máme ve svých rukách
Nesvalujme vinu na druhé, hledejme ji v sobě. V roce 1938, 1948 i 1968 se proti nám spiklo mnohé a mnozí, ale nedělejme ze sebe oběti druhých. Svobodný národ se brání a bojuje, my jsme se ve všech třech fatálních okamžicích naší historie ve většině zlomili (čest výjimkám). Za ony porážky si tak můžeme do značné míry sami. Přičemž druhá republika, 50. léta a normalizace byly hnusnými obdobími, kdy Češi s gustem ubližovali Čechům.
Nyní je opět aktuální vnější hrozba. Rusko sice není v pozici, aby k nám vyslalo tanky, ale vede s námi masivní hybridní válku. Zesílila poté, co anektovalo Krym, ovšem začalo ji o osm let dříve, kdy mimo jiné u nás platilo kolaboranty bojující proti americkému radaru.
Od té doby pozice jeho trollů u nás neustále sílí. Po posledních volbách se dostali dokonce do vládní koalice. Berme to jako poslední varování a začněme se konečně vší silou bránit.
Příliš dlouho jsme zůstávali bohorovnými spoléhajíce na Evropskou unii a Severoatlantickou alianci. Ano, tyto instituce nás chrání před přímým vojenský útokem (byť i tato jistota je poslední dobou zpochybňována), ale ne před dopady černé propagandy a řáděním domácích Putinových poskoků. Mělo by nás varovat, jak blízko ruským móresům dostali Maďarsko a Slovensko Viktor Orbán a Robert Fico. Nebo chceme něco takového u nás?
Nepodceňujme domácí kolaboranty
Po 21. srpnu 1968 se k moci dostala malá menšina zrádců. I dnes je proruských voličů pomálu. Ovšem (už zase) mají zastoupení ve vládě. Stejně jako tehdy je u moci levice, nikoli tvrdě prozápadní pravice (ta tehdy neměla ani šanci). Andrej Babiš má ovšem na rozdíl od Alexandera Dubčeka na své straně obrovskou výhodu: nemusí se bát Vladimira Putina, tak jako jeho krajan Leonida Brežněva.
Pro mnoho občanů byli Vasil Biľak, Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka či Antonín Kapek jen směšnými figurkami. Podobně jako dnes někteří koaliční politici a mediální propagandisté, kteří projevují až groteskní náklonnost k Rusku. Ale za neškodné tlučhuby svého času pokládali i Adolfa Hitlera, nebo Vladimira Iljiče Lenina. Hranice mezi komedií a tragédií je někdy hodně tenká…
Nečekejme přímo nový zvací dopis. Pro to nejsou podmínky. Navíc v dnešní době kremelské páté koloně stačí (i na dálku) přizvat Rusáky k podílu na české veřejné debatě, vnášet do ní jejich narativy, hájit jejich zájmy, zneužívat moderních technologií k plnění klíčového úkolu, jímž je rozbití NATO a Evropské unie. Putin jim k tomu dal čas do konce roku. Což jim tedy nevyjde, ale to neznamená, že svých snah zanechají.
Bojujme se zlem, dokud je slabé
Musíme si uvědomit, že dnes, stejně jako před skoro šedesáti lety, je základním předpokladem k tomu ubránit se Moskvě mít na své straně Západ. Dubček to ani nezkusil, zato současní Biľakové dělají všechno proto, aby nás z euroatlantického společenství vyrvali. Vědí, že jinak nemají šanci vyhrát (jako by ji při hypotetickém zapojení Svobodného světa neměli ani v roce 1968). Proto se chovají hůř než zvěř a na rozdíl od nás je nebrzdí žádné skrupule.
Není třeba se děsit, nyní nám opětovný pád do područí Moskvy nehrozí. Ale to neznamená nedělat nic. Jak řekl velký básník a státník Johann Wolfgang von Goethe: „Kdo v demokracii spí, probudí se v diktatuře.“ Nikdy nevíte, kdy vás vaše neochota či neschopnost vždy, důsledně a včas bránit vlastní svobodu, přivede do otroctví. Se zlem se má bojovat dokud je malé, když zesílí, už bývá pozdě.
Nesmíme selhat znovu
Je hrozné, že v národě, jemuž Rusové nutili svou zlou vůli již od roku 1945, orchestrovali bolševický puč 1948 a nakonec k nám vtrhli s kolonami tanků, se najdou lidé, co stojí na jejich straně. Je jich pár, leč řvou pořádně. Zpochybňují NATO a výdaje na obranu, útočí na prezidenta, zuří, že podporujeme bránící se Ukrajinu…
Mementem 21. srpna 1968 je vědomí, že jakkoli silný a strašný je protivník, války bývají ztraceny v zázemí. Cesta k okupaci započala tím, že jsme se nedokázali včas a rázně vypořádat se sketami mezi námi. Neopakujme stejnou chybu. Podobně jako před 58 lety mají Rusáci dobyvačné choutky a my jim čelíme se slabým lídrem, za nímž číhají otevření kolaboranti.
Tentokrát nejsme sami, patříme k Západu, což štve Putina i české Putinovce, kteří dělají co mohou, aby nás vytrhli z tohoto společenství svobody, bezpečí a prosperity a učinili nás snazší kořistí pro východní tyranii. (Zatím) nevítězí, ovšem dostali se daleko.
Ať srpen 1968 zůstane varováním nejen před agresory, ale i před zrádci. Osud máme ve svých rukách a (znovu) selhat by bylo neodpustitelné.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
